Jako hlavní téma organizátoři zvolili udržitelnost – skrytá hodnota starožitností. To má ohlas zvláště u mladších zájemců, řekla Deníku 1. viceprezidentka Asociace starožitníků Simona Šustková. S tím, že ti už starožitnosti nevnímají jen jako krásné věci s kvalitou prověřenou časem, dokládající um předků. Mnohým příznivcům se také líbí, že jejich používání představuje pokračování života dávno vyrobených věcí, takže není třeba vyrábět nové. Každý tak může svým životním stylem přispět alespoň drobným dílkem k úsilí bránícímu drancování planety.

Šustková, působící v obchodě se starožitnostmi ve Valentinské ulici v centru Prahy a známá nejen odbornou činností v oboru, ale i popularizačními aktivitami – stejně jako vystupováním v televizní show Poklad z půdy – současně potvrzuje, že starožitnosti stále více lákají i svou hodnotu vyjádřenou v penězích. Roste o ně zájem i v očích těch, kteří se rozhlížejí po investicích, jejichž hodnota by měla růst – a je tak předpoklad, že mohou pomoci ochránit úspory před znehodnocováním inflací. Pokud hledají cesty k diverzifikaci portfolia, cesta k investicím do starožitností se zdá být poměrně přímá.

Jestliže se hovoří o tom, jak neztrácet hodnotu peněz, objevují se i myšlenky uložit je do starožitností, obrazů, mincí i různých kolekcí uměleckých předmětů. Je to z vašeho pohledu dobrý nápad i pro člověka, který v této oblasti nemá obsáhlejší zkušenosti – jen ho prostě napadne, že když chce své peníze bezpečně uložit, proč si v té souvislosti nezkrášlit bydlení?

Historicky vzato: peníze se tímto způsobem ukládaly. Mám třeba příklad mého dědečka, který byl zámožný podnikatel. Měl akcie mnoha továren v textilním průmyslu, kde v třicátých letech modernizovali stroje. Umění nerozuměl; jediné, co kupoval, byly obrazy do bytu, ke kterým měl osobní vztah, občas nějaké šperky babičce, které si sama vybrala – a sbíral mince. Ale jen proto, že se mu líbily: vlastně o nich moc nevěděl. Pak přišla druhá světová válka a po ní v roce 1948 znárodnění. Štosy akcií, které měl, byly k ničemu – a jediné, co mu zůstalo, byly šperky mojí babičky, obrazy a mince.

Obdobné zkušenosti nabízí i starší historie…

Pokud se ohlédnete do minulosti, až někdy k třicetileté válce nebo i dál, vždy mělo smysl některé věci kupovat. Z hodnotných předmětů jsou právě starožitnosti prověřené časem. Druhá věc je, že pokud se budeme bavit třeba o sběratelském skle nebo o porcelánových sbírkách, současně k těm věcem musíme mít vztah: musí se nám to líbit. Člověk, který chce například ukládat peníze do míšeňského porcelánu, nemůže cítit odpor při pohledu na míšeňského andělíčka. Pokud si pořizujeme sbírku, kterou neumístíme do trezoru, ale do bytu, budeme s tím bydlet.

Návštěvníci veletrhu Antique se nejen seznámí s nabízenými starožitnostmi, ale mohou také získat rady expertů, slibuje 1. viceprezidentka Asociace starožitníků Simona Šustková. | Video: Milan Holakovský

Také je asi třeba brát v potaz, jaké předměty jsou pro mě vhodné s ohledem na mé zkušenosti a možnosti.

Když budu chtít sbírat brilianty nad pět karátů, neudělám to, protože protože na to finančně nedosáhnu – můžu si ale říci, že budu kupovat briliantové šperky s malými kameny, které mi sluší, ráda je nosím – a současně nějakým způsobem přenášejí hodnotu. U každého je to něco jiného. Někdo je nadšený z moderní malby ze třicátých let. Někomu se nelíbí klasická malba konce 19. století… U sběratelství starožitností a umění musí člověk v první řadě respektovat své preference. Pokud se tedy nebudeme bavit o zlatých mincích, které můžeme kupovat „do pytlíku“.

Myslel jsem na schopnost s těmi předměty náležitě zacházet. Třeba sklo, porcelán či keramika asi nebudou vhodné do míst, kde se pohybují aktivní děti a domácí zvířata. A jsou tu i rizika při manipulaci. Pak by se možná kupovat do pytlíku vyplatilo.

Pokud budeme předpokládat, že člověk bude nucen prchat do zámoří, jako třeba vzpomínala ve své knížce Cecilia Sternbergová na rok 1948, kdy odsud odjížděli do Ameriky, asi je lepší mít v kufru stříbrné tácy než třeba zmíněné míšeňské andělíčky; stříbro se nerozbije. Pokud ale budu předpokládat normální podmínky, ty věci se prostě uloží do vitríny. Zase když porovnáme obrazy a porcelán: za daleko rozumnější peníze pořídíte kvalitní sbírku porcelánu – obzvlášť v dnešní době, kdy porcelán cenově poklesl – než obraz. Ten také není snadno manipulovatelný. Navíc dlužno podotknout, že když se bavíme o změně prostředí, míšeňská soška se dá prodat i v Jižní Americe, ale nějaký průměrně známý český autor těžko. I na to člověk musí myslet: co předpokládá, že se bude dít a jakou má představu o tom, aby ho tyhle věci zabezpečily.

Na druhou stranu: pokud zmiňujete, že ceny porcelánu poklesly, je to jako investice výhodné? Nebudou klesat dál?

U starožitností je vždy výhodné kupovat věci, které nejsou úplně „v módě“: tedy nakupovat v období poklesu. Na takovou investici musíme hledět z nějakého střednědobého hlediska. Nevyděláte ze dne na den jako když koupíte akcie nebo zahraniční měnu – ovšem i tam se může stát, že poklesne hodnota akcií nebo klesne kurs dolaru či eura. Výkyvy jsou všude. Ale u akcií známe, že když se trh zhroutí, může to být nenávratné, zatímco hmotná věc vám vždycky zůstane. U starožitností je spočítané, a to chytřejšími lidmi než jsem já, že ve střednědobém výhledu k drobnému nárůstu dochází. Z dlouhodobého hlediska pak zaručeně.

Co je v módě právě teď – a tedy by bylo lépe se investičním nákupům vyhýbat – a co byste nyní ke koupi doporučovala (asi vedle toho porcelánu)?

Doufám, že mi numismatici nebudou spílat, ale teď došlo k určité stagnaci v prodeji zlatých mincí. V poslední době, už v té postcovidové, začaly v posledních letech cenově velmi stoupat. Třeba svatováclavské dukáty, běžnější ročníky, vyskočily i na čtyřnásobky nebo pětinásobky ceny před deseti lety. Roli nehrála cena zlata, ale hodnota sběratelská. Momentálně na numismatickém trhu dochází k určité ostražitosti, nic moc se neprodává ani nekupuje, všichni mají pocit, že zlato je teď hodně vysoko a možná by mohlo poklesnout. Tolik se tedy neprodávají ani „běžné“ věci, kdy se počítá s určitou ryzostí mincí a jejich váhou. Jsou ale lidé, kteří tvrdí, že trh se zlatem přehřátý není a ceny půjdou ještě výš.

Asi se nedá říci zlato obecně: předpokládám, že budou rozdíly mezi jednotlivými segmenty trhu.

Teď mluvím o mincích. U šperků, kdy u čtrnáctikarátového zlata dosahovala výkupní cena něco přes 700 korun za gram, se to teď už blíží tisícikoruně. U umělecky zpracovaných věcí, třeba secesních a art decových šperků, je prodejní cena samozřejmě vyšší: prodává se od 1500 do 2000 korun za gram a platíte tam tu starožitnost a uměleckou hodnotu šperku. Tam se nárůst cen tolik nepromítl. I když cena zlata vrostla, starožitné šperky v obchodech pravděpodobně koupíte za stejné ceny jako před půl rokem, kdy cena zlata nic nedělala. Ale může se stát, že starožitníci začnou šperky také zdražovat. Už v téhle chvíli je za větší peníze od lidí kupujeme, protože hodnoty zlata se musíme držet. Zlaté šperky jsou, myslím, pořád vhodná investiční příležitost, protože z dlouhodobého hlediska šperky rostou vždycky.

Laická představa napovídá, že právě časem prověřené předměty z drahých kovů by měla být jistotou uložení peněz.

Teď zlato vylezlo nahoru a stříbro ještě neleze – a právě tam vidím velký prostor pro investory. Stříbro je velmi perspektivní kov; je potřeba i v těch nejnovějších technologiích. I když necháme stranou uměleckou hodnotu té věci, tak samotný materiál má značnou hodnotu. A z dlouhodobého hlediska dám hlavu na špalek za to, že to velmi poroste. Stříbro je můj „trojský kůň“ – jsou to nádherné dekorační věci, umělecké řemeslo. A cena za váhu určitě půjde nahoru: už pomaličku začíná. Možná se další generace dočká toho, že zlato a stříbro budou téměř stejně drahé. Kdo ví.

close 50. veletrh starožitností Antique na Novoměstské radnici: hodiny Franz Rzebitschek z Galerie Ustar. info Zdroj: archiv Asociace starožitníků zoom_in 50. veletrh starožitností Antique na Novoměstské radnici: hodiny Franz Rzebitschek z Galerie Ustar.

Skutečně?

Podle některých průzkumů je zjevné, že stříbrné doly už končí těžbu, nevytěžené zásoby docházejí – a tím pádem si budeme muset vystačit s tím, co tady máme. Ostatně už z historie víme, že v době válek vybírali od šlechty stříbrné předměty, tavilo se to a proměňovalo na peníze. Stříbro je pořád drahý kov a platidlo – a to, že v posledních letech bylo opomíjené a když měl někdo drobný stříbrný šperk, bralo se to jen jako ozdoba, je jedna věc. Ale těžké stříbrné věci, třeba i kilogramové, pořád mají hodnotu toho kovu; tu musíme vidět.

V případě stříbra byste tedy sázela sázela spíš na těžké skulptury či nádobí než na náušničky?

Určitě, pokud se budeme bavit o investicích.

Překvapila mě zmínka o poklesu cen porcelánu.

To přišlo v době kolem covidu a po něm. Je to také způsobeno tím, že se sem vozí hodně věcí z ciziny, z Německa. Tam je pokles markantní. Dochází třeba k tomu, že umřou velcí sběratelé, jejich kolekce se prodávají – a trh zahltí.

To se projeví i v Praze?

Projeví. Hodně kolegů vozí porcelán z Německa.

Spíš bych předpokládal, že když zemře sběratel v Praze, může se projevit v Mnichově – nežli naopak.

To záleží na tom, o jakou garnituru sběratele se jedná. Ale platí, že Německo je podstatně větší trh než my, porcelán tam sbíralo daleko víc lidí – a kromě toho tam tím, že je to větší země, měli i větší výrobu. Je tam toho opravdu hodně; sbírky jsou obsáhlé a kvalitní. A když není poptávka na německém trhu, koupí to český obchodník a přiveze to sem. Na trhu se pak objeví spousta věcí, lidé mají na výběr – a ceny to stlačí dolů. Tohle funguje i u starožitností.

Zmínila jste nákup v obchodě. Starožitnost jako investici asi člověk nepůjde nakoupit na burzu v Buštěhradu nebo na blešák v Holešovicích. Kam se člověk, který nezná obor a prostředí, ale rád by se zapojil, může obrátit?

Nikdo to nemá vrozené, vše se je třeba učit. Pro základní orientaci doporučuji každému veletrhy. V Novoměstské radnici na Karlově náměstí pořádá naše Asociace starožitníků dva velké veletrhy starožitností, kde je asi 60 obchodníků z celé republiky – a protože všichni prodáváme dost podobné věci, je to úžasná možnost porovnat si ceny. Mohu říci, že tři čtvrtiny návštěvníků, 70 nebo 80 procent, jsou lidé, kteří tam historicky chodí už dlouhé roky.

Informují se: mám tuhle rosenthalskou kočičku, vy máte stejnou – kolik stojí? A jak to, že vy ji máte o patnáct set dražší než ten pán vedle? Lidé si tam tvoří nějakou představu o cenách. Další docela dobrý zdroj je internet – tam už si ale musíte dát pozor, protože se tak snadno neodhalí, jestli jde o stejnou věc, kterou mám já. Může to být něco hodně podobného, ale jiné značky. A mohou se tam objevit i padělky, i když třeba v porcelánu jich není tolik. U starožitností je podle mě vždycky nejlepší hmotné porovnání. A když si člověk něco nastuduje a ví, jak se pohybují ceny, může klidně vyrazit i na tu burzu nebo koupit něco na internetu. Musí se to ale naučit.

Jsou odborníci ochotni podělit se o své zkušenosti?

Jako Asociace starožitníků jsme zřídili bezplatnou poradnu. Běží tady u nás, na adrese Valentinská 58/7 v centru Prahy každou druhou středu v měsíci: vždy odpoledne od tří do pěti hodin. Původně byla určena pro seniory, aby se nenechali nachytat na nevýhodné nabídky k odkupu, ale rozšířili jsme to na všechny zájemce. Využívají ji hlavně lidé chtějící určit hodnotu starožitností, které mají doma. Běžně sem lidé chodí s fotografií nebo i přímo s ukázkou těch věcí. Mohou pohovořit s prezidentem asociace Janem Neumannem – a pokud se jich objeví hodně, i se mnou. Druhou možností je poslat e-mail s fotografiemi na info@asociace.com. Pro první dotaz to u některých věcí stačí; také se k tomu vyjádříme. A třetí možnost: máme bezplatnou poradnu poslední den veletrhu v Novoměstské radnici. Po celý den: od deseti do čtyř. Ta je tradičně velmi navštěvovaná.

I ze strany návštěvníků veletrhu, kde už lze očekávat hlubší zájem?

Lidé si mohou projít expozice, podívat se, co má jakou cenu, někdy si i něco koupí – ale hlavně jsme si s nimi schopni sednout a je čas si popovídat. A pro ty, kteří opravdu chtějí začít starožitnosti sbírat, jsme už dávno – bude to skoro třicet let – rozjeli školu, která se jmenuje Rudolfinská akademie. Zprvu tam chodili obchodníci, ale dnes už tam chodí i hodně sběratelů a zájemců o starožitnosti. Tam člověk může získat základní přehled a povědomí o jednotlivých oborech. Pak má na čem stavět, když se chce specializovat svým úzkým způsobem. A když už ani jednu z těch možností nevyužijete a budete třeba chtít něco prodávat, doporučuji obejít si alespoň dva tři obchody po Praze (nebo jinde; v okolí, kde bydlíte). Popovídat si s obchodníky o tom, jakou to má cenu a co si o tom myslí.

close 50. veletrh starožitností Antique na Novoměstské radnici: Plakát jubilejního 50. Antique. info Zdroj: archiv Asociace starožitníků zoom_in 50. veletrh starožitností Antique na Novoměstské radnici: Plakát jubilejního 50. Antique.

Antique na Novoměstské radnici nechá nahlédnout i do kuchyně

- Veletrh starožitností Antique, který od 18. do 21. dubna hostí Novoměstská radnice v Praze, je již čtvrt století nejvýznamnější přehlídkou obchodníků se starožitnostmi z Čech a Moravy. Nyní se koná jubilejní: padesátý.
- Návštěvníci se mohou tradičně těšit na pestrou nabídku od antikvit nižší cenové kategorie až k hodnotnějším investičním kouskům. Vzájemná konkurence prodejců přispívá k dosažení nižší ceny.
- Prezident Asociace starožitníků Jan Neumann doporučuje pozornosti například unikátní raně biedermeierské šperky ve firmě Cinolter Antiques, vzácné astronomické hodiny Franz Rzebitschek (vyobrazené na plakátu veletrhu) v Galerii Ustar, zednářské a židovské artefakty v Antik Haštalská a funkcionalistický etažér Mücke-Melder v Czechantik. Dále zaujmou art decové šperky v Starožitnostech Michal Jankovský, biedermeierovské náušnice v Alma Antique či mimoevropské starožitnosti v Antikelen.
- Asociace starožitníků připravila limitovanou edici pamětních medailí od akademického sochaře Vladimíra Oppla, které budou v prodeji na jejím stánku.
- V rámci doprovodného programu nabídnou přednášky naši přední odborníci: Ivo Barteček, bývalý děkan univerzity v Olomouci, a garant Rudolfinské akademie Jiří Vaněk. Zájemce o tradiční způsob života potěší doplňující přednáška Pavly Janečkové Hájkové alias Vintage Kitchen nazvaná Udržitelnost inspirovaná minulostí aneb hospodárnost ve starých kuchařkách.
- V neděli 21. dubna od 10 do 16 hodin se zájemci o bezplatné posouzení a cenový odhad mohou obrátit na prezidenta Asociace starožitníků Jana Neumanna a 1. viceprezidentku Simonu Šustkovou, kteří budou k dispozici v rámci tradiční poradny.
- Veletrh Antique je příležitostí dvakrát do roka zhodnotit stav tuzemského trhu se starožitnostmi, což napomáhá tomu, že se stále drží na vysoké úrovni.

Zdroj: Sofie Šustková