Nová fáze kampaně proti sprejerům, která začala před čtvrt rokem, se zjevně snaží zasáhnout sprejující tvůrce na slabém místě: pohanět výsledek jejich snažení. Zjevně cílí na jednotlivce. Nejspíš především na teenagery, kteří se sami nebo ve společnosti kamaráda přikradou k někde odstavenému vlaku a zpravidla pod rouškou tmy se na něm vyřádí. Asi sotva odradí organizované party, kdy klidně za bílého dne a třeba u semaforu, před nímž vlak musel zastavit jen na chvilku, někdo načrtne obrysy a společníci rychle vyplní jednotlivá pole barvami.

Pražské vlaky kopírují svět

Snahou dělat ze sprejerů neumětelské hlupáky tvůrci kampaně poněkud překvapili Deníkem oslovenou studentku vysoké školy, která má k výtvarnému kumštu blízko, ačkoli navštěvuje jiný obor. „Oni snad někam dál nedojeli?“ řekla Deníku s tím, že se přece sprejuje po celém světě – a třeba v Itálii bývají vlaky postříkané tak, že z nich často není ani vidět. A byť sama tohle čmárání spíše odsuzuje, připouští, že jde o umění, které je součástí veřejného prostoru. Pomlouvání výsledku podle ní nic nezmění – a vzhledem k tomu, jak je sprejerské hnutí celosvětově rozšířeno, prý ani změnit nemůže.

Deníkem oslovená studentka má navíc za to, že tvůrci sprejerských obrazů si kampaně nejspíš ani nevšimnou. „A pokud ano, nebudou ji vnímat tak, aby na ně zapůsobila,“ míní, že jestliže že nebylo cílem sprejery odradit, asi nelze očekávat, že by najednou své činnosti zanechali. Snad se prý nad ní může zamyslet pár jednotlivců; spíš začátečníků, kteří si sami nejsou jisti výsledkem a hledají pouze adrenalin: vzrušení z něho zakázaného. Ovšem: klidně mohou dospět i k závěru, že jen cvičení dělá mistra – a stát se ještě aktivnějšími.

„Sprejeři nedělají graffiti proto, že by čekali uznání od lidí, kteří věci nerozumějí,“ konstatovala studentka. S tím, že tudíž je ani neosloví „neuznání“ od těchto lidí. „Budou to mít úplně ‚na háku‘ – pokud si toho vůbec všimnou,“ soudí.

Další příspěvky k diskusi na sprejerské téma, které Deník získal, lze shrnout jako stanoviska „převychovat ty grázly prací, dokud nevydělají na odstranění způsobených škod“, „donutit dopadené čmáraly, ať pod dohledem následky sami odstraňují“, či naopak „tohle umění a vyjádření osobnosti je tu prostě s námi; kdo to nechápe, je holt moc starý – přinejmenším starý duchem“. Ano, věk a životní zkušenosti v pohledu na věc zřejmě skutečně hrají roli.

Nákladné odstraňování i opatření

Zcela jasno mají například náměstek generálního ředitele Českých drah pro osobní dopravu Jiří Ješeta či radní Středočeského kraje pro oblast veřejné dopravy Petr Borecký (STAN). Ti v červnu na odstavném nádraží v Michli představili kampaň proti posprejovaným vlakům. „Nejedná se o žádné umění, ale o prachsprostý vandalismus. Jde o ničení cizího majetku, který slouží veřejnosti. A to nemluvím o těch, kteří po vlacích hází sáčky s barvou, tagují či jinak likvidují interiér. Vyhlásili slušné společnosti válku. My hozenou rukavici zdviháme,“ prohlásil tehdy Borecký.

I první náměstek primátora Prahy Zdeněk Hřib (Piráti), jenž má na starosti oblast oblast dopravy, klade důraz na to, aby vlaky, které vozí Pražany z okrajových částí metropole do práce a domů, nabídly spojení nejen s dostatečnou kapacitou, ale také kvalitní – a tudíž byly i čisté. „Odlakovač, který se musí použít na odstranění nápisů z vlakových souprav, je navíc chemická látka, která není lehce odbouratelná v přírodě,“ upozornil Hřib na souvislosti.

Tehdejší fáze kampaně nabízela v červnu i další argumenty. Například: elektrickou jednotku CityElefant je kvůli čištění třeba odstavit z provozu na celý den, protože týmu pěti lidí to zabere osm až deset hodin. Stojí to 150 tisíc korun – přičemž se spotřebuje nejenom až 40 kilogramů chemických látek na bázi benzylalkoholu, a také dva tisíce litrů vody. Teď se spíš hraje na city.

Pomoci zatočit se sprejery má však také celá série opatření. Patří k nim aktivnější střežení odstavných míst pro vlaky, a to i s nasazením hlídek bezpečnostní agentury se psy (ty několik sprejerů zadržely přímo při činu). Nechybí však ani nákladná opatření: například průhledné antigraffiti polepy či ochranné nástřiky nebo nové kamery instalované do vlaků.