Ohrazovali se třeba památkáři, členové Klubu za starou Prahu, ale také některé osobnosti z uměleckého prostředí. Černý, který slova jako „kýč“, „nehodící se“ či zneužití památky letců“ slýchal často, jako autor odpovídal, ať s hodnocením každý počká do chvíle, kdy díla skutečně uvidí umístěná na fasádě. Větší reklamy se jeho nejnovějšímu projektu sotva mohlo dostat, když ho ve vzájemné debatě v České televizi sepsula kurátorka Galerie hlavního města Prahy Marie Foltýnová. A – po skončení rozhovoru ho poslala „do pr.ele“, což mikrofonům neuniklo, načež on nezůstal nic dlužen.

Na důkladné obhlédnutí bylo dost času

Plastiky, postupně smontovávané v rámci příprav na instalaci, mohli kolemjdoucí poprvé vidět „naživo“ v sobotu 18. května na Národní třídě. Na obhlížení měli lidé dostatek času: během montážních prací od časného rána a z kraje dopoledne pak ještě celé poklidné odpoledne, kdy jedno zkompletované dílo viselo v závěsu na jeřábu a druhé bylo možné vidět ještě rozložené na díly. Včetně odkrytého mechanismu pro pohyb křídel; ten se – jak Deník zaznamenal – sám opakovaně stával předmětem obdivu. Na umisťování na budovu, za pomoci jeřábu a se zapojením lezců, došlo až vpodvečer.

Během dne bylo na místě vidět i autora, u něhož se však rozhodně neprojevovala radost nad tím, že se práce na usazení skulptur blíží do finále. Z jeho tváře i slov, která dolehla až k lidem za bariérou zabraňující přístupu, bylo spíš cítit napětí, rozčarování – a snad i naštvání. To, že se po dlouhé hodiny nic nedělo, zjevně nebylo součástí plánu. „Čekají, až se utiší vítr,“ kolovalo mezi přihlížejícími od úst k ústům.

Pořád se jednalo o novou informaci. Jen málokteří se přišli podívat cíleně; většinou se na chvíli zastavili náhodní kolemjdoucí. Pokoukali, pokoumali – a šli dál, když se ukázalo, že instalace nepokračuje, nic nového není k vidění a vlastně se nic neděje. Naštěstí prostoje neměly dopad na provoz tramvají. Ty zde měly výluku tak jako tak: pracovníci dopravního podniku vyjeli na koleje se stroji k broušení kolejnic.

Na místě zaznívala slova obdivu i očekávání

Už na zemi, ještě než se vznesl na závěsu jeřábu, působil první motýlí letoun impozantním dojmem: je větší, než očekávala většina z těch přihlížejících, kteří věděli, oč jde. Dílo s trupem spitfiru a motýlími křídly je nepřehlédnutelné: obrovské, nápadné – a modro (či tyrkysovo)-fialové. Většině lidí, kteří se s Deníkem byli ochotni podělit o své dojmy, se líbí: když ne hned na první pohled, pak na druhý. Zazněly však i výhrady či slova méně nadšená. Ne sice přímo odmítání samotného díla, ale někteří z oslovených se netajili rozpaky nad umístěním. „Parádu by to, myslím, mohlo dělat třeba na Matějské [pouti]; tam by to zapadlo,“ řekla Deníku starší žena.

To však byla spíše výjimka. Alespoň přímo na místě. Tam se Deník setkával spíš s kladným hodnocením – nebo s odmítnutím vyjádření, pokud měl někdo názor opačný. „Já bych musela hovořit nepěkně – a to nechci,“ řekla Deníku jedna z oslovených žen. Mladý muž s kočárkem měl zase jiný důvod. „Nemohu si to dovolit kvůli práci,“ vysvětloval. Jiní se však o své dojmy podělili ochotně.

Jako impozantní, hezké a zajímavé zhodnotili náhodní kolemjdoucí sochy motýlích letadel od Davida Černého pro fasádu rekonstruovaného obchodního domu Máj Národní. | Video: Deník/Milan Holakovský

„Vypadá to nesmírně dobře, udělané je to solidně – bohužel nevím, o co se jedná,“ řekl Deníku jeden z přihlížejících. Zastavil se naprosto náhodně – a dílo zavěšené na jeřábu mohl jen chválit: „Je to impozantní; fakt impozantní.“ Pokud by díla měla stěny Máje opustit – prozatím jsou instalována na rok (s tím, že pak se uvidí) – přišlo by mu to líto. „Pokud to nenahradí něco lepšího. Tohle ale je opravdu hezké a zajímavé,“ konstatoval s tím, že se těší, až díla budou nainstalovaná. Vrstevník stojící vedle jen přikývl: „Já mám stejný názor; úplně stejný.“


Nahrává se anketa ...

Jednoho z místních, který kolem plastik vyvěšených na Máji bude procházet prakticky každodenně, nejvíce zaujaly prostoje během instalace. „Nemám proti tomu vůbec nic, samotné dílo neodsuzuji a neřeším – ale zajímá mě to, že jeřáb je tady už osmou hodinu a nic se nepohnulo.“ poznamenal.

„Asi proto, že jeřábník na tom má hezké peníze,“ odhadoval. K poznámce o čekání na zklidnění větru připomněl, že v pátek to bylo „stokrát horší“. „To dílo mi vadit nebude – ale vadí mi montáž, která asi stojí miliony,“ řekl Deníku. Připouští však, že názory mohou být různé. „Lidé se nedomluví; už dva lidi je moc,“ míní. Poznamenal také, že lidé mají hodně protikladné názory nejen na to, co vidí, ale i na to, co se děje. „Na všechno. Říká se, že společnost je rozdělená – a rozdělená je moc. Ale není to společnost: jsou to samotní lidé,“ dostal se od motýlích letadel mnohem, mnohem dál.

„V podstatě se mi to líbí – i když tedy nevím, jak to bude vypadat, až to támhle pověsí,“ řekl Deníku další z kolemjdoucích. Aktuálně nicméně některá z dalších Černého děl oceňuje víc. „Líbí se mi jeho ženské, které drží barák v Karlíně,“ ocenil sochu obryně Lilith na budově Fragment, „a potom támhle kousek odtud otočný Kafka. Uvidíme, jak bude vypadat tohle; musíme si na to zvyknout,“ řekl Deníku.

„Líbí se – akorát my jsme sem zamířily omylem, řekla Deníku členka skupiny dívek, které měly namířeno do paláce Metro. „Ono je to tady zatarasené,“ posteskla si. Na místě si ale díla důkladně prohlédly. „Je to moc hezké,“ zhodnotila kamarádka; zbylá část party raději ustoupila. Obě se shodly, že by byla škola, pokud by objekty měly zůstat na místě jen rok. Společně pak skládaly dohromady, co vlastně vidí: letadlo, pak nějakou vážku tvořící dohromady jeden celek.

Skutečně náhodní kolemjdoucí sledovali většinou instalování soch motýlích letadel od Davida Černého na fasádu rekonstruovaného obchodního domu Máj Národní. | Video: Deník/Milan Holakovský

Spíš slova chvály našli také členové rodiny, která se rovněž přišla podívat neplánovaně. Vyrazila na prohlídku pozoruhodných budov v rámci akce Open House, přičemž přes Hlavák, Vinohradskou sokolovnu a Škodův palác dorazila až do paláce Adria – a když z tamní terasy viděla, že se u Máje něco chystá, přišla se povívat blíž. „Nejsem proti, je to zajímavé – a mně osobně se to docela líbí,“ řekl Deníku jeden z mladších členů výpravy. „Asi bych měl vyostřenější názor, kdyby to tady mělo být permanentně, ale co já vím, zatím je to jen na určitou dobu,“ poznamenal. „S dočasností je to u nás takové komplikované,“ navázal muž o generaci starší a přikývl na poznámku, že se říká, že jednotkou dočasnosti je jeden furt. „Ale vypadá to bytelně, že by to i ‚na furt‘ mohlo vydržet. Mechanicky je to giganticky zajímavá věc: převody uvnitř jsou fakt vymyšlené a propracované; klobouk dolů,“ ocenil. Žena stojící vedla přikývla na souhlas, že i jí se dílo líbí. „A to je asi tak všechno, co bych k tomu chtěla říct,“ zasmála se. „Líbí, určitě; mám to ráda,“ zopakovala ještě.

Že to bude chvíli trvat, než si na novou podobu Máje zvykne, připustil pro Deník muž, jenž se označil za konzervativního člověka, který rád jezdí do Prahy nabíjet se energií – a to často, protože v metropoli žijí obě jeho již dospělé děti. „Avantgardní věci sleduji s jistou nedůvěrou. Ale připouštím, že se mi to může začít líbit: myslím, že si zvyknu,“ řekl. Ovšem s tím, že kdyby rozhodnutí o tom, zda díla pověsit na fasádu, byla na něm, asi by nekývl. „Teď momentálně spíš ne – ale samozřejmě můžu změnit názor,“ konstatoval. Soudí, že jako konzervativní člověk se „asi narodil ve špatném století“. Připouští ale, že si na proměny Prahy dokáže zvyknout. „Nelíbilo se mi, když bourali nárožní dům na Václaváku – a je to pěkné. Tančící dům – také pěkný. Zvyknu si,“ míní.

Jasno pak má třeba Jana Dubová, která se o své pocity podělila ve tweetu na platformě X. „Je to pecka,“ napsala k fotografii právě instalovaného objektu. S poznámkou v tom smyslu, že tohle platí, ať si říká kdo chce co chce.

Stovky malých letadel jsou v dlažbě

Nepřehlédnutelné motýlí sochy na fasádě Máje, jejichž podoba zahrnuje více symbolů, jsou součástí širšího projektu. Plyne to ze slov Martina Klána; člena správní rady společnosti AMADEUS Real Estate, která objekt vlastní od roku 2019 a po velké rekonstrukci chystá znovuotevření již na poslední předprázdninové pondělí: na 24. června. Pod názvem Máj Národní to nebude jen obchodní dům, ale moderní centrum zábavy, her a zážitků. S obchody, špičkovou gastronomií a zábavním parkem pro všechny generace.

Instalace motýlů Davida Černého na budovu Máj Národní. | Video: Radek Cihla

„Dílo Davida Černého oslavuje československé stíhací piloty, hrdiny, kteří během druhé světové války sloužili u perutí RAF. V chodníku před Májem na Národní je vsazeno 359 drobných siluet stíhacích letounů vytvořených z dlažebních kostek, protože stíhačů bylo právě 359. Motýli symbolizují mír, spitfire je symbolem zbraně, války,“ upozorňuje Klán, co je a bude k vidění a co to znamená. „Dílo v sobě nese mnoho zásadních odkazů, symbolů a poselství,“ oceňuje. S poznámkou, že vše je nápadem právě Černého. „Když před lety přinesl svůj návrh, spadla nám brada,“ nezastírá Klán ohromení a fascinaci investora.

Autor Černý připomíná jak symbolický význam díla, tak jeho symbolické umístění. Národní třída je místem, kde v roce 1989 policejní složky zbily studenty, k nimž tehdy patřil i on. Spitfire, ve své době moderní stíhačka, později vnímaná jako jeden ze symbolů schopnosti britského letectva odolat za druhé světové války útokům německých nacistů, je pro něj nejkrásnějším symbolem boje za svobodu; současně odráží jeho již v dětství vzniklou náklonnost nejen k této etapě válečné historie, ale k létání obecně. Stíhací letoun, který považuje z nejkrásnější letadlo historie, má i za symbol zapojení československých letců do boje proti nacistům – kdy, jak říká, „spitfire sestřelil na smetiště dějin samotného Hitlera“.

Trup stíhačky, jejímž účelem je „chrlit oheň“, dává autor do kontrastu s křehkými půvaby motýlích křídel. „Spojují se tak protipóly něžné elegance a pevného odhodlání bránit se, bude-li to třeba,“ vysvětluje Černý. Současně jde o odkaz na takzvaný Butterfly Effect: i nepatrná maličkost, „mávnutí motýlích křídel“, může spustit řetězec událostí, které nakonec změní běh dějin. „Někdy k obraně postačí motýlí efekt funkční diplomacie, ale jindy je nezbytná stíhačka s neohroženým pilotem za kniplem, připraveným odrazit agresora palebnou silou,“ podotýká také Černý.

Motýlích objektů podle návrhu Černého bylo vyrobeno více. Třetí by se měl ještě letos objevit před sídlem NATO v Belgii, a to jako součást oslav 75. výročí vzniku aliance v roce 1949.

Motýlí sochy od Davida Černého na fasádě Máje v souvislostech

- Technicistní pojetí trupu motýla coby trupu letounu odpovídá původní koncepci stavby obchodního domu Máj, která bývá označována za českého zástupce stylu high-tech. Stroze technickou podobu trupu zjemňují propracovaná motýlí křídla organických tvarů – a ladně tak vnášejí do výrazu domu připomenutí jeho názvu: Máj. Máj, čas lásky, čas rozkvětu nového života. Motýli symbolicky dosedají na rozvíjející se květinu Máje, po rekonstrukci svěží a atraktivní.
- Národní třída je spojená s několika historickými milníky. Na Národní třídě začaly přelomové události listopadu 1989. A dříve? Národní třídou po skončení druhé světové války, 21. srpna 1945, prošel triumfální pochod přeživších československých letců.
- Mozaiku s 359 siluetami stíhacích letounů v dlažbě před budovou Máj Národní doplňuje pamětní deska s QR kódem, vyrobená ze dvou nerezových plechů. QR kód odkazuje na informace o historii československého stíhacího letectva v rámci zahraničního odboje během druhé světové války.
- Trup stíhačky Spitfire, připomínající bojovného mytického tvora chrlícího oheň a zahánějícího zlo, kontrastuje s bezbrannou krásou, lehkostí a křehkostí motýlích křídel. Symbolicky se tak spojují protipóly něžné elegance a pevného odhodlání bránit se, bude-li to třeba.
- Odlitý trup letadla Spitfire (s původními tvary kamufláže, avšak provedenými v „motýlích barvách“), doplněný křídlem motýla z rodu Monarcha, odkazuje jak na některé autorovy sochařské práce z dřívějška, tak také k surrealismu, dadaismu i dalším uměleckým směrům. Současně jde o odraz minulosti výtvarného umění, spojujících části těl zvířat i lidí s technickými komponenty od egyptských sfing či babylónských okřídlených božstev přes dílo Hieronyma Bosche či Giuseppa Arcimbolda až po práce Jana Švankmajera nebo Hanse Rudolfa Giegera.
- Černého díla doplňují modernistický fasádní plášť památkově chráněné budovy Máje ze 70. let minulého století. Nenahrazují žádnou jeho část ani nemají destruktivní dopad na jeho materiální strukturu. Zastření fasády je minimální, sochy od ní zřetelně odstupují a nepřekrývají ji, plochy motýlích křídel jsou transparentní – a navíc pohyblivé, takže případné částečné zakrytí je pouze dočasné.
- Podobná řešení – umělecká díla umístěná na fasádách městských objektů – jsou k vidění také v dalších evropských a světových metropolích jako jsou Londýn, Madrid, Melbourne, New York, Paříž, Berlín, Dublin, Portland a mnohé další. A také v českých městech – kromě Prahy například v Olomouci či Brně.

Zdroj: AMADEUS Real Estate