Stačilo ptáče posadit na větev

Rozčepýřený kalous ušatý seděl v trávě uprostřed sídliště, přičemž pozvedával křídla: ve skutečnosti se snažil předstírat, že je opticky větší. Navíc klapal zobákem, aby odradil případného útočníka.

Z laického pohledu však působil tak bezmocným dojmem, že bylo třeba jednat: podniknout něco na jeho záchranu. Nezavolat pomoc prostě přihlížející nemohli.

| Video: Youtube

Nakonec ale nebylo třeba dělat mnoho. „Kalous potřeboval jen vysadit,“ okomentovali situaci ochranáři. S vysvětlením, že sovičky se mohou snadno ocitnout na zemi dál od hnízda – a pokud nejsou zraněné, stačí je v takovém případě opatrně vysadit na silnější větev.

Když sedí na stromě, ochrání je to před psy a kočkami, kteří by jim na zemi mohli ublížit. Větší zapojení lidí už není třeba. Příroda si poradí: mládě, které už je v bezpečí a nic mu přímo nehrozí, si bez problémů dokáže přivolat rodiče.

Jak se ale dostalo na zem? Možnosti jsou různé a stát se mohlo skutečně cokoli. Pravděpodobnou variantou je, že ptáče procvičovalo svaly a dostalo se dále od hnízda; mohlo však třeba být i na stromě a snažit se uniknout útoku nějakého predátora… Kdo ví. Dobrá zpráva je, že lidé nezůstali lhostejní a přivolali odborníky.

Naši sousedé, které moc nevidíme

Kalousi u nás patří k nejrozšířenějším sovám. Jsou ale převážně aktivní po setmění a během noci. Lidé si tak často jejich přítomnost tolik neuvědomují; zvlášť když ve dne na pohled téměř splývají s kmeny stromů. Běžně žijí při okrajích lesů nebo v remízcích, odkud mohou vyrážet lovit hlodavce do přilehlých polí a luk; nepohrdnou však ani hmyzem nebo různými drobnějšími živočichy včetně menších ptáků, žab nebo třeba veverek.

Výjimkou však není ani jejich výskyt v městských parcích a lesoparcích, ale i v zahradách nebo na větších hřbitovech s parkovou úpravou. Rádi využívají opuštěná hnízda, která původně vytvořili krkavcovití ptáci.

Právě ve městě na jejich přítomnost často upozorní hlasitý křik mláďat dožadujících se potravy. Charakteristicky kolísavé „p(u)í“, lišící se od hlasových projevů dospělců, může být velmi intenzivní. Navíc lidi zaujme, protože našim uším zní „naříkavě“ nebo „varovně“. Proto, jak ukazuje zkušenost Pražské zvířecí záchranky, lidé často v jarním období volají pomoc k mladým kalousům, kteří jakýkoli lidský zásah nepotřebují.

Někdo prý usoudí, že ptáčata asi přišla o rodiče a křičí hladem, jiný má představu, že se dá nějak zasáhnout, aby ho tyhle zvuky nerušily ve spánku.

| Video: Youtube

„Kalousí mimina jsou hodně hlasitá a v jistém věku skutečně vyřvávají po rodičích jak na lesy (a hlavně v noci). Podobě to mají třeba strakapoudi. Neznamená to ale, že jsou v nouzi; ba naopak.“ shrnuli ochranáři na facebooku.