Plyne to z vyhodnocení poznatků pražských hygieniků z kontrol školního stravování během prvního pololetí. V rámci příprav na zahájení školního roku tak získávají školní týmy podnět k zamyšlení nad tím, co by se dalo zlepšit: jak strávníkům prospět (a k tomu ještě omezením spotřeby soli nepatrně ušetřit). Aktuální tyhle úvahy zřejmě mohou být ve většině škol. Testování polévek nabízených v jídelnách škol i školek totiž ukázalo, že přesolené jich byly tři čtvrtiny.

Vyhovělo jen 26 procent vzorků

Konkrétně pražští hygienici pomocí přístroje založeného na měření Na+ iontově selektivní elektrodou zkoumali obsah soli ve 46 vzorcích polévek podávaných ve školních jídelnách – a vyhovující množství soli zjistili jen u 12 z nich (což představuje 26 procent). V těch ostatních jí nebylo málo, ale naopak: příliš.

close Měření soli v polévkách podávaných ve školních jídelnách: přístroj pražských hygieniků založený na měření Na+ iontově selektivní elektrodou. info Zdroj: hygienická stanice hl. m. Prahy zoom_in Měření soli v polévkách podávaných ve školních jídelnách: přístroj pražských hygieniků založený na měření Na+ iontově selektivní elektrodou.

Žádné pokuty za to ale nepadly, sdělil Deníku za hygienickou stanici Zbyněk Boublík. S tím, že v tomto případě mohou hygienici provozovatele kuchyní a jejich personál pouze upozorňovat a poučovat. A je to třeba, jestliže oběd ve škole není něco, nad čím by se mělo mávnout rukou: u dětí a mladistvých představuje až 35procentní podíl denního energetického příjmu.

V měření obsahu soli v polévkách školního stravování budou pražští hygienici pokračovat rovněž v dalších měsících, ale i letech, potvrdil Boublík Deníku. Není to ale proto, aby padaly pokuty. „Cílem není trestat, ale vychovávat ke zdravějšímu vaření,“ vysvětlil s tím, že v tomto případě sankce nejsou ve hře. Jde o osvětu; o poučení a nikoli hledání chyb, které by se měly trestat. „Tato činnost je zaměřena na edukaci personálu školních jídelen: nejedná se tedy o standardní kontrolu, ale o edukační činnost,“ vysvětlil Boublík.

Solení jako vypěstovaný návyk

Domluva je na místě, jestliže konzumace soli v České republice dlouhodobě převyšuje optimální příjem. Pražští hygienici odkazují na údaje Světové zdravotnické organizace (WHO), podle nichž doporučená spotřeba soli u zdravé populace představuje pět gramů za den – což se ale týká dospělých. U menších dětí je ještě výrazně nižší: dva gramy ve věku od jednoho do tří let, tři gramy mezi čtvrtým a šestým rokem a čtyři gramy u mladších školáků ve věku do deseti let.

Běžně se solí podstatně víc. Zkušenost lze přitom shrnout do okřídlených slov: „Co se v mládí naučíš…“ Nebo lze také říci, že „zvyk je železná košile“. Podle výživových specialistů totiž si totiž lidé zvykají na nadbytečné množství soli už v útlém věku, kdy by jim stejně dobře chutnalo i jídlo, které později označují za „neslané-nemastné“. Což je ale návyk z rodin, s nímž už do školních jídelen strávníci přicházejí – a podle své chuti trvají na přisolení přesolením. Méně slaná jídla některé děti přímo odmítají jako „hnusná“. Malé děti prý přitom návyk na sůl nemají: stěžují si až s rostoucím věkem.

Zvyk vydatně solit může představovat přežitek z minulosti – ještě z dob, kdy nasolování potravin patřilo k nejběžnějším způsobům jejich konzervace, protože neexistovaly mrazáky ani chladničky v dnešním pojetí. Zdaleka tedy nejde jen o problém používání polotovarů nebo dochucovadel – byť v jejich případě může vyšší obsah soli vlastně mít podobný účel.

Jen zřídka se však najdou děti z rodin, kde se solí uměřeně, jež si stěžují, že je některá školní jídla „štípou na jazyku“. Pokud se s tím rodiče setkají, mohou zkusit jednat o změně s vedením jídelny nebo s ředitelstvím školy. V takovém případě pak záleží na domluvě: někdy dojde na debatu o možných řešeních, jindy ale i na striktní argument hovořící o „respektování receptury“. Nebo na slova o tisíci lidí a tisíci chutí, kdy se nenajde člověk ten, který by se zavděčil lidem všem. Měření hygieniků nicméně vyznívají jasně: většinou se ve školních kuchyních solí moc. Příliš mnoho. Přespříliš.

Intenzivněji se o nadbytku soli v pokrmech debatuje od roku 2013, kdy Státní zdravotní ústav spustil studie mapující její obsah. I když se postupně ukázal jistý pokles, měření pražských hygieniků ukazují, že osvěta je stále víc než potřebná.