Jde o dům z roku 1912, jehož prvním obyvatelem byl Josef Schieszl (1876-1970); vlastenec, významný politik a spolupracovník prezidenta T. G. Masaryka i ministra zahraničí a později druhého prezidenta Československa Edvarda Beneše. Přátelil se s řadou osobností včetně umělců, které ho zde navštěvovaly.

Dům je tak oceňován nejen jako součást komplexu vilové zástavby na atraktivním místě pod Petřínem, kam svým vzhledem vhodně zapadá a dotváří atmosféru atraktivní lokality, ale také díky své minulosti – jako jedno z ohnisek společenského dění v období první republiky. Návštěvníky zde bývali i prezident Masaryk a jeho syn Jan.

Bagru se do cesty lidé stavěli marně

Zda se záchrana podaří, je otázkou. Firma, která u zakončení Tiché ulice pracuje na zániku nynější podoby předprvorepublikového objektu, na jehož místě vzniknout výrazně větší rodinná rezidence, má zřejmě všechna razítka, která k této činnosti potřebuje. A povolení k zásadní přestavbě objektu znamenající zánik původní vily jsou nejen platná, ale i pravomocná. Prostě v pořádku – jakkoli se proti jejich naplňování lidé bouří tak, že to přimělo k aktivitě pražské politiky i ministerstvo kultury.

Zdá se pravděpodobné, že nynější rozruch také povede k zahájení jednání o možnosti stanovit nějaké standardy práce památkářů. V současnosti bývá jejich rozhodnutí často obtížné předvídat. Mnohdy totiž stěžejní roli hraje odborný názor konkrétního úředníka zastupujícího státní správu.

K zastavení bouracích prací kritizovaných veřejností – jakkoli v souladu s vydanými povoleními legálních a zákon neporušujících – vybídla už v pondělí 6. listopadu investora starostka Prahy 5 Radka Šimková (Praha 5 Sobě); uvedla také, že by s vlastníkem chtěla jednat o dalším osudu objektu.

Kdo přesně je skutečným majitelem, ale není jasné: vlastnické vztahy ke společnosti Tichá 5 se ztrácejí v podílech registrovaných na Kypru. Obdobnou výzvu adresovali stavební firmě i zástupci ministerstva kultury. Odpovědí se stal příjezd bagru s bouráním i za pomoci tohoto stroje, čemuž se protestující lidé marně snažili zabránit hradbou z vlastních těl i opakovaným voláním hlídek strážníků a policistů.

Státní správa poskytla potřebné souhlasy

V pátek 10. listopadu radní Prahy 5 reagující na výzvy protestujících, kdy petici odmítající demolici vily v památkové zóně podepsalo na internetu bezmála 2,7 tisíce lidí, odsouhlasili soubor usnesení, jejichž cílem je situaci zvrátit a zabránit kritizované přestavbě. Jednak schválili podání podnětu na prohlášení vily za kulturní památku, jednak chtějí nechat přezkoumat kladná stanoviska magistrátních památkářů (vyslovili souhlas s úpravami vily, které mají zásadně změnit její podobu i charakter) a úředníků z odboru územního rozvoje taktéž na magistrátu (ti posuzovali soulad stavebního záměru s územním plánem).

Právě jejich postoje významně přispěly ke schválení záměru stavebním úřadem. Rozhodoval stavební úřad Prahy 5, na který však tamní radní ani zastupitelé nemají žádný vliv. Oni jsou zástupci volené samosprávy, zatímco stavební úřad (stejně jako památkáři) reprezentuje státní správu.

Vila Na Hřebenkách - demolice. | Video: Deník/Radek Cihla

Za pozitivní zprávu pro Schieszlovu vilu nové kroky radnice Prahy 5 označil advokát Vít Makarius, který bydlí v těsném sousedství a s tím, co vidí před okny, nesouhlasí. „Teď jde o čas. Je třeba, aby ministerstvo pro místní rozvoj, ministerstvo kultury a magistrát jednaly rychle,“ očekává blesková rozhodnutí v době, kdy by se ještě dalo něco „zachránit“. Deníku současně potvrdil, že podle jeho pozorování se během víkendu demoliční práce zastavily. Stejné to prý ale bylo o týden dříve: „Stavba ustala v pátek ve čtyři hodiny odpoledne: oni v sobotu a v neděli nepracují.“

Námitky padly, ale odvolání nikdo nepodal

Makarius je také známý působením ve správních radách ústavů Post Bellum (archivujícího vzpomínky pamětníků významných událostí) a Institut Paměti národa. Jejich tváří je rovněž jeden z jen o málo vzdálenějších sousedů: Mikuláš Kroupa. Oba se pustili do boje za záchranu vily – a informace o tom, co se na jejím místě chystá, se rozšířily i prostřednictvím Kroupovy prezentace na sociální síti.

Nemlčí však ani radnice Prahy 5, jejíž představitelé se rovněž netají nesouhlasem a nyní veřejně představují své kroky. S těmi však začali již dřív – v souvislosti s červnovým rozhodnutím stavebního úřadu schvalujícím razantní proměnu Schieszlovy vily. „Městská část Praha 5 sice podala námitky do společného územního a stavebního řízení, ale s těmi se stavební úřad vypořádal a přestavbu vily povolil,“ konstatoval mluvčí radnice David Šťáhlavský.

Místostarosta Radek Janoušek (Praha 5 Sobě), který má na starost oblast územního rozvoje, Deníku již dříve sdělil, že pak už se proti rozhodnutí stavebního úřadu Praha 5 neodvolávala. „Byli jsme jediní, kdo o ochranu historických hodnot aktivně usiloval. Bohužel zástupci odboru památkové péče, jejichž postoj je v této věci rozhodující, měli odlišný názor. V tomto kontextu a na základě zkušeností z obdobných řízení, ve kterých dříve městská část bezúspěšně využila opravné prostředky, jsme odvolání nepodali,“ vysvětlil Janoušek dřívější postup městské části.

Že to vnímá jako chybu, veřejně uvedl náměstek primátora Prahy Jiří Pospíšil (Spolu pro Prahu/TOP 09), který je také europoslancem. Zatímco Praha 5 upozorňuje na stanoviska úředníků magistrátu, s nimiž se nedalo bojovat, Pospíšil ukazuje prstem na její radnici.

„Mrzí mě, že neinformovala místní obyvatele a ti pak neměli reálnou možnost se proti demolici vyjádřit. Zároveň je škoda, že se radnice po zamítnutí vznesených námitek neodvolala a do věci už dříve nevtáhla veřejnost,“ uvedl Pospíšil s tím, že takto by se postupovat nemělo. Přičemž připomněl, že stavební povolení i kladná stanoviska odboru územního rozvoje magistrátu a Institutu plánování a rozvoje byly vydány pouze za podmínky rekonstrukce a přestavby domu.

Místostarosta Prahy 5 Janoušek tomu uvedl, že právě souhlas orgánů hlavního města se pro aktuální vývoj událostí stal klíčový. „Názor městské části byl sice odlišný, ale v povolovacím procesu bohužel není rozhodující. Pro povolení bylo zásadní, že se investorovi podařilo získat všechna kladná stanoviska dotčených orgánů státní správy,“ zdůraznil. Přímo na facebooku pak odpověděla Pospíšilovi starostka Šimková, jež se na sociální síti prezentuje jako „právnička milující Prahu“. „Škoda, že jste se jako radní hlavního města pro památkovou péči do věci nezapojil dříve. Za Prahu 5 jsme udělali maximum. Bohužel – stanovisko odboru památkové péče magistrátu dalo tomuto projektu, a tedy i bourání, zelenou?“ napsala.

Požadavky? Citlivější přístup a naslouchat místním

Pospíšil, jenž se podle vlastních slov o dění kolem Schieszlovy vily dozvěděl teprve před pár dny, a politici z Prahy 5 se nicméně shodují, že zdejší bourací práce vnímají jako nepřijatelné – a tahle zkušenost by měla přinést požadování odpovědného přístupu po developerech, kteří by ke svým zásahům měli přistupovat citlivěji. Ale nejen to. „Proaktivně otevírat debaty s okolím a opravdu naslouchat místním lidem,“ vybízí náměstek primátora Pospíšil.

Naopak potřebu změny na straně magistrátu vidí Štěpán Rattay (Piráti), který je v Praze 5 radním pro kulturu a obnovu kulturních památek.

„Je více než zarážející, že v dnešní době památkáři pražského magistrátu posvětí kompletní přestavbu historické vily, ke které se váže silné kulturní dědictví,“ podivuje se. „Bavíme se o vile, ve které žil jeden z nejbližších spolupracovníků prezidenta T. G. Masaryka, jeho politický poradce Josef Schieszl. Dům se navíc nachází v památkové zóně, je tudíž pod památkovou ochranou,“ poznamenal.

Informace se ztratily na úřední desce

Starostka Prahy 5 Šimková upozorňuje, že v tomto konkrétním případě byla městská část jediná, „kdo v rámci povolovacího procesu aktivně usiloval o ochranu historických hodnot“. „Hlavní město Praha ani nikdo další z účastníků řízení námitky překvapivě nepodal, přestože minimálně nejbližší sousedé byli dle nám dostupných informací o záměru přestavby vily dopředu informováni,“ konstatovala Šimková.

Soused Makarius Deníku řekl, že on donedávna nic netušil a společně s dalšími lidmi z okolí se o chystaném bourání dozvěděl až v říjnu. „Snad o tom měl vědět jeden soused, který se ale do zdejšího dění nijak nezapojuje,“ poznamenal. Vysvětluje také, že starousedlíci byli zvyklí, že když se chystá nějaká změna, stavební úřad je jednotlivě obesílal. „Když obyvatelé žádají o opravu balkonu, vybourání nového okna, probourání dveří či dozdění schodů, čekají. Stavební úřad písemně všechny blízké i vzdálenější sousedy informuje do datových i poštovních schránek,“ potvrzuje Kroupa. „Nikdo nechodil denně kontrolovat nepřehlednou úřední desku stavebního úřadu – a teď sledujeme zkázu této vily; trhá nám to srdce,“ posteskl si.

Makarius vysvětluje možný důvod, proč stavební úřad v tomto případě postupoval jinak a informace skončily jen na úřední desce: mezi účastníky řízení přidal i bytový dům v jiné ulici, jehož pozemek se částečně dotýká zahrady s nynějším staveništěm. Ke 12 vlastníkům z okolí tak přibylo dalších 22 osob – a dohromady počet převýšil třicítku, kdy zákon umožňuje využít pouze úřední desku.

Nicméně podle Pospíšilových informaci nyní mimo jiné právníci zkoumají, zda rozhodnutí bylo řádně doručeno všem účastníkům řízení. Lidé z okolí se přitom netají tím, že kdyby věděli, co se chystá, začali by protestovat okamžitě po vydání rozhodnutí stavebního úřadu.