Některé městské části byly v minulosti výrazně proti elektrokoloběžkám. Jak se posunula jednání?

Pro nás by bylo nejlepší, kdyby se celá Praha usnesla na jednotném systému. Chtěli jsme se vyvarovat jednání po jednotlivých městských částech, které mají odlišné požadavky. Třeba Praha 3 maluje piktogramy na zem, aby lidé koloběžky odkládali na správná místa.

V aplikaci máme odjakživa virtuální označení pro parkování, ale GPS není přesná. V zástavbě v Praze hodně skáče. Většina městských částí je pro, aby se koloběžky parkovaly do dopravních stínů, míst kolem přechodů, která jsou označená šrafováním a nesmí zde parkovat auta. Je to výhodný prostor, protože je přes ně vidět a současně to blokuje auta, která tam často zajíždějí, i když by neměla.

Policii nevadí, když koloběžky a kola stojí v dopravních stínech?

S dopravními předpisy se to trochu pere. Návrhy míst k parkování koloběžek a kol prochází i přes náměstky pro dopravu a většinou je přítomna i policie. Pro příklad, když navrhneme padesát parkovacích míst, tak nám jich policie deset až dvacet zamítne z důvodu dopravní situace. Jsou městské části, které parkování v dopravních stínech chtějí mít, a také ty, které nechtějí. Třeba Praha 5 byla ještě před rokem úplně proti. Jsou čtvrti, které chtějí parkování na chodníku, jinde zase ne. Záleží i na prostoru, kterým městská část disponuje.

Aktuálně má Praha novou radu. Prvním náměstkem primátora je Zdeněk Hřib (Piráti), který má v gesci dopravu a prosazuje Zákony pro Prahu obsahující i téma elektrokoloběžek a větší pravomoci právě pro městské části. Zlepší se nyní situace?

Pokud budeme mít na úrovni Prahy zákonem dané podmínky, bude to určitě jednodušší. Pana Hřiba jsme po nástupu kontaktovali a před ním jsme se o tom bavili s panem Michálkem (Piráti), který chápal naší frustraci z toho, že nejsou jednotné podmínky. S některými městskými částmi už nyní uzavíráme smluvní vztahy, které podmínky stanovují. Na Praze 2 aktuálně řešíme odtahy a naši odpovědnost reagovat do dvou až čtyř hodin. Stanovujeme případy, ve kterých bude moci radnice koloběžky odtáhnout a my následně odtah zaplatíme.

Nově tam bude fungovat telefonní linka, na kterou budou moci občané povalené koloběžky hlásit. Tedy k pravidlům směřujeme i bez centrální legislativy. Z hlediska zákona je to ale stále šedá zóna. Pokud je koloběžka na chodníku a vysloveně neblokuje dopravu, tak ji městská část ze zákona sama odtáhnout nemůže. Je to komplikované, řeší se to s dopravou i s vnitrem, vzniká k tomu metodika. Tradiční regulační prostředky na to úplně nesedí.

Koloběžky jsou tady už několik let. Proč se to začíná řešit až teď?

Koloběžky jsou politický bod, ale přistupuje se k tomu spíše populisticky. Od podpisu memoranda o sdílených elektrokoloběžkách se v minulosti odstoupilo a podepsalo se jen memorandum pro sdílená kola. Politicky je téma hodně kontroverzní a je třeba, aby se pod něj někdo podepsal.

Můžou městské části říci, že na svém území koloběžky vůbec nechtějí?

Zakázat to, myslím, nemůžou. Do některých míst se nesmí jezdit a koloběžka se v nich vypne. Je to novinka. Třeba Praha 2 chtěla mít zóny, kam koloběžky nebudou moci nebo v nich bude hodně snížená rychlost. Jde o Grébovku nebo třeba náměstí Míru. Zákazy vjezdu se obecně snažíme spíše nedělat.

Myslíme si, že v Praze není dostatečná cykloinfrastruktura. Když lidé jezdí na chodnících nebo napříč parkem, měl by to být pro radnici impuls věnovat se tomu, proč to tak je. Většinou je to z důvodu bezpečnosti. Na náměstí Míru nebo Karláku není udělaný pořádný cyklokoridor, a proto lidi jezdí centrem. Spíše se snažíme na radnice tlačit, aby se zamyslely nad tím, jak v místě udělat dopravní značení, které lidem bude dávat smysl. Pár zákazů vjezdu jsme ale zavedli, abychom zjistili, jestli to situaci pomůže.

close Koloběžky Bolt - Staroměstské náměstí, Křížovnická , Sokolská info Zdroj: Deník/Radek Cihla zoom_in Koloběžky Bolt - Staroměstské náměstí, Křížovnická , Sokolská

Jak se nátlak daří? Berou to městské části jako svou prioritu?

Je to velmi individuální. Trojka k tomu má proaktivní přístup. Letos plánují zavádět na svém území třicítku a chtějí dělat ulice obousměrně průjezdné pro kola i koloběžky. Myslím, že by měl přijít větší impuls ze strany magistrátu.

Někde cyklodopravu navrhují lidé, kteří nemají s pohybem městem na kole nebo koloběžce zkušenost. Na schůzkách jim často nabízíme, že je svezeme, nebo že jim koloběžku půjčíme, aby si to zkusili a lépe pochopili nedostatky infrastruktury.

Myslíte, že je to generační propast?

To bych moc generalizovala. Je to o politice a autodopravě. Cyklodopravu někteří nevidí jako důvod, proč omezovat autodopravu v Praze. Nejmenovaní náměstci pro dopravu mi řekli, že jestli chci jezdit na kole, tak si ho mám dát do auta, odjet do lesa a jezdit si tam. Nevidí to jako součást možné dopravy po městě, a to je problém.

Podle dat Boltu využívají koloběžky v metropoli ze tří čtvrtin Pražané. Je to nový trend?

Každá firma to má jinak. Koloběžky nejvíc lidé vidí právě v centru, kde jsou na očích a je možné, že tam je vidět víc turistů. Minulý rok jsme měli statistiku ještě jinou – skoro 90 procent uživatelů bylo místních a jen deset procent turistů.

Zaznívá ale argument, že koloběžky jsou stále dost drahé a lidé radši půjdou pěšky. Neuvažovali jste o spolupráci s Lítačkou, jak to mají třeba Rekola?

Lítačka chtěla udělat integraci i pro elektrokola, ale ta cena kterou nabídl magistrát, byla pro elektrokola nízká. Bylo to politické rozhodnutí. Je to škoda. Spousta měst to zvažuje. Lidé v Bratislavě budou mít do dvou let v rámci MHD dvakrát patnáct minut zdarma. V zahraničí je to třeba v Portugalsku, Španělsku. Budeme se o tom snažit nyní znovu jednat.

Lucie Krahulcová (34) je manažerkou veřejné politiky pro služby mikromobility platformy Bolt. Má na starosti kontakt se samosprávami, se kterými například vyjednává podmínky provozu sdílených koloběžek a kol Bolt. S veřejnou správou a politikou má Krahulcová bohaté zkušenosti, zejména pokud je o ochranu soukromých údajů a nakládání s daty v online prostoru. Jako analytička nebo manažerka pracovala v řadě takto zaměřených neziskových organizací v Bruselu, Nizozemí či u protinožců, mimo jiné vedla australskou Digital Rights Watch. Do Prahy se vrátila po sedmi letech v cizině loni na jaře.