Že poslední dobou prakticky nemine den bez toho, že by všímaví lidé volali odvoz do záchranné stanice právě pro chráněné rorýse, potvrzuje Kateřina Landová z týmu Pražské zvířecí záchranky.
Tu v metropoli a na Praze-západ provozuje Český svaz ochránců přírody pro zajišťování pomoci volně žijícím živočichům. Úzce spolupracuje s dalšími organizacemi s podobným zaměřením; zejména s Lesy hl. m. Prahy.
Na zemi zůstávají ležet dospělí rorýsi s různými zraněními – nebo lidé nacházejí rorýsí mláďata, která předčasně opustila hnízdo. Jak k tmu došlo a co tomu předcházelo, lze jen spekulovat: může jít o důsledek ztráty pečujícího rodiče, ale také třeba přehřátí hnízdní dutiny. Právě to byl velký problém i za loňských dlouhotrvajících hiců.
Na to, že mláďata rorýsů v horkých dnech vyskakují z rozpálených hnízd, kde nemohou vydržet, upozornil už před měsícem na facebooku spolek Zachraň ptáče, budující u Prahy ptačí záchrannou stanici.
Kdo pomůže pražským rorýsům v nesnázích?
- Pražská zvířecí záchranka (Český svaz ochránců přírody): 774 155 185
- Záchranná stanice hl. m. Prahy (Lesy hl. m. Prahy): 773 772 771
- Zachraň ptáče (spolek): 605 782 684
Sama bez lidské pomoci na zemi nepřežijí, i když si neublíží při samotném pádu z velké výšky. Nepomohou ani rodiče, kteří předtím poctivě a zodpovědně potomstvo krmili. A pozor: aktuální je to ještě i nyní.
Jestliže ochranáři ze zvířecí záchranky nejenom připomínají, že pomoc je třeba volat hned, ale ještě zdůrazňují, že opravdu už teď a ne až někdy potom, může to leckoho překvapit. Avšak – je to tak. Na sociální síti totiž upozorňují: „Mnoho nálezců řeší odbornou konzultaci až poté, co zesláblého či zraněného rorýse třeba polijí vodou nebo mu nabídnou žížalu, mají jej doma už třetí den a stav se mu kupodivu horší… Rorýsi jsou nesmírně milá stvoření, skutečně by je člověk nejradši pomazlil – a jak u toho přivírají očička…“
Správný postup je však zcela jiný: ptáka, kterému chcete pomoci, nabrat do papírové krabice – a přivolat pomoc odborníků, kteří už budou vědět, jaké další kroky jsou nejlepší. Hlavně pomoci – a ne volně žijící zvíře stresovat; byť třeba i dobře míněným hlazením. Už pouhý dotyk mnohonásobně většího tvora pro ně může znamenat problém.
Podle statistik Záchranné stanice hl. m. Prahy pro volně žijící zvířata patří rorýsi mezi její nejčastější „pacienty“ – společně s ježky, poštolkami, labutěmi, kachnami, netopýry, zajíci a kosy. Zjištění jejího týmu ukázalo, že loni měli rorýsi v Praze obzvlášť špatný rok: jen do poloviny srpna jich zde přijali do péče 196. Z toho 88 mláďat během června a července.
Nejprve několik týdnů trvající velmi horké a suché počasí ohrožovalo mláďata v hnízdech natolik, že z nich kvůli vedru vyskakovala (často se zabila pádem z výšky nebo na zemi, když ji jich nevšiml někdo, kdo by přivolal pomoc, uhynula, takže se do péče záchranné stanice ani nedostala).
Pak přišla změna s prudkým ochlazením a dlouhotrvajícími dešti, což zase nesvědčí obživě: v takovém počasí nelétá hmyz, jímž se rorýsi živí. V srpnu se tak do záchranné stanice dostávali ti, kteří z hladu zeslábli tak, že se nedokázali udržet ve vzduchu. Celková bilance roku 2023 v pražské záchranné stanici nakonec představovala rekordních 208 přijatých rorýsů: o 54 více než v roce předchozím.
Ačkoli se rorýsi do jisté míry podobají vlaštovkám, stejně jako ony se živí létajícím hmyzem (nebo třeba pavoučky unášenými větrem) a na zimu odlétají do Afriky, nejde o blízké příbuzné. Převážně žijí ve vzduchu a jsou považováni za fascinující letce; často za letu i spí. K hnízdění si s oblibou vybírají lidské stavby – lze je tedy snáze spatřit ve městech než v otevřené krajině.
Vhodné prostředí jim ubírá zateplování budov, proto se na domy osazují speciální rorýsí budky. Česká společnost ornitologická, jež před dvaceti lety vyhlásila rorýse obecného Ptákem roku, dokonce vytvořila program Rorýsí škola. Motivuje školy k ochraně rorýsů a nabízí speciální výukový program. V Praze je takových škol evidováno deset, ve Středočeském kraji devět.
