Senátor Marek Hilšer (MHS) za účasti dalších pražských kolegů uspořádal přímo v horní komoře parlamentu panelovou diskusi s názvem Budoucnost železničního soumostí pod Vyšehradem v kontextu státní památkové péče v Pražské památkové rezervaci. Cílem bylo umožnit setkání zastánců nynější konstrukce a naopak příznivců myšlenky, že kvůli potřebám dopravy je nezbytné vybudovat most nový.
Vizualizace nového mostu na Výtoni.
S tím, že dříve, než bude ministr dopravy Martin Kupka (ODS) přijímat konečné rozhodnutí, které slibuje představit ještě do koce roku, je dobré shrnout argumenty, jež dosud zazněly z obou stran v rámci obsáhlé debaty o budoucnosti mostu. A vlastně i připomenout, že internetová petice za zachování mostu a jeho opravu již získala 20,3 tisíce podpisů.
Hraje vše do karet novému mostu?
Na mínění, které v rámci diskuse zaznělo z publika, že už se zdá být prakticky rozhodnuto, zavrtěl Kupka hlavou: nyní se shromažďují všechny podklady a argumenty. Řada zastánců současné podoby příhradové ocelové konstrukce (a zachování její role v provozu železnice), kteří přišli podpořit rekonstrukci a připomenout nabídky spolupráce expertů včetně uznávaných kapacit ze zahraničí, však odcházela s poměrně vyhraněným pocitem: vystoupení té části zástupců státu, kteří budou u rozhodování, si vyhodnotili poměrně jasně. Vše nejspíš spěje k podpoře výstavby nového mostu (tím současným pouze zčásti tvarově inspirovaného) na původních pěti pilířích; zřejmě s tím, že by současná nýtovaná konstrukce měla být posunuta do jiné pozice po proudu nebo proti proudu Vltavy a tam sloužit jako cyklostezka a přechod řeky pro pěší. To by Kupka vnímal jako „naplnění aspektů památkové péče“.
V minulosti se objevila také myšlenka, že přemístěná nýtovaná konstrukce by třeba mohla nést i galerii nad řekou a restaurační provozy – to však Kupka odmítá jako kýčovité řešení. Míní, že v případě přemístění by nadále měla sloužit dopravě. Ministr však trvá na tom, že venku ze hry není ani možnost zachování současného mostu s doplněním třetí koleje, byť připomněl, že v rámci zásadní opravy umožňující další využívání pro provoz vlaků by bylo potřeba vyměnit až 70 procent prvků – a stejně by zůstávaly nejisté spolehlivost opravy i její trvanlivost.
To podpořil Pavel Ryjáček představením stavu posuzovaných prvků mostu i srovnáním s obdobnou konstrukcí srovnatelného stáří. Ukázal, jak koroze pokročila, i to, jak obtížná je náprava vedoucí jen k vylepšení stavu, avšak nikoli k úplnému vyřešení problému. Ryjáček zdůraznil, že jakékoli oprava by měla omezenou životnost a bylo by ji nutno pravidelně opakovat. Výrazné problémy způsobuje zvláště voda, která se drží v neprůběžných štěrbinách.
Překvapení z památkového ústavu
Že bude nezbytné doplnit třetí kolej, vnímá Kupka jako hotovou věc – jasně prokázanou, ať už volba padne na kteroukoli ze zvažovaných variant: stavbu nového mostu podle návrhu vzešlého ze soutěžního dialogu, což prosazuje Správa železnic, nebo zachování toho současného v nynějším umístění a se současnou funkcí, po čemž v debatě volali především zástupci spolku Nebourat či Klubu Za starou Prahu – ale rovněž Českého národního komitétu ICOMOS nebo Národního památkového ústavu.
Jeho generální ředitelka Naděžda Goryczková se poměrně rázně opřela do Správy železnic i ministerstva dopravy. Záměr vzešlý ze soutěže vyhlášené předloni kvůli potřebě řešit nevyhovující stav mostu, jimž je nahrazení nynější nýtované konstrukce novostavbou s poněkud podobnými tvary, Goryczková kritizuje. Zdůraznila, že hned na počátku památkový ústav stanovil, že požadavek na dopravu nesmí převálcovat požadavek na ochranu kulturního dědictví. Z pohledu památkové péče považuje za přípustné řešení opravu nynějšího mostu s doplněním nového (nesoucího ještě jednu kolej), aby bylo možno vyhovět požadavku na tříkolejný provoz. Na to však nikdo nebral zřetel.
Ředitelka Goryczková si posteskla, že do zadání soutěže tahle podmínka nebyla zařazena – což ji zaskočilo. „Považujeme to za velký problém,“ konstatovala. Nelíbí se jí také, že mezi 12 soutěžními návrhy se objevilo jedno řešení, které by z hlediska památkové péče bylo přijatelné (mírné posunutí nynější konstrukce s jejím zachováním a aditivní připojení nové konstrukce s další kolejí, o čemž byli památkáři ochotni diskutovat) – avšak tato varianta se nedostala mezi šest postupujících.
Tahle sdělení zase zaskočila senátorku Hanu Kordovou Marvanovou (bezp.). „Pokud budete rozhodovat poctivě, s námitkami Národního památkového ústavu se musíte vypořádat,“ obrátila se k šéfům ministerstva dopravy a Správy železnic. Přičemž se také diví, proč se požadavky památkového ústavu nedostaly už do zadání soutěžního dialogu. „Ministerstvo by se s tím mělo vypořádat,“ zdůraznila Kupkovi opakovaně s odkazem na nutnost řešit rozpor se zájmy památkové péče a případně i se zákony. Že prezentovaný požadavek nebyl přímo součástí zadání architektonické soutěže, vyhlašované v roce 2021, překvapuje i senátora Lukáše Wagenknechta (bezp.).
Místopředseda vědecké rady generální ředitelky Národního památkového ústavu Josef Štulc, který je viceprezidentem Českého národního komitétu ICOMOS, dokonce varoval, že případný necitlivý přístup k památkově chráněnému výtoňskému mostu (a rovněž nedostatečné vysvětlování kroků státních orgánů) by mohly v zahraničí odstartovat snahy dát podnět k vyškrtnutí Prahy ze seznamu světového dědictví UNESCO. S podobnými obavami dříve vystoupili i někteří komunální politici. Také například Rostislav Švácha z Klubu Za starou Prahu namítá, že dosud převažovalo posuzování „z čistě jen dopravních důvodů“. Bez důrazu na snahu zachovat historický most, který je navíc jedinečný.
I přestavěná památka má hodnotu
Proti požadavkům na zachování maxima z původní konstrukce zase stojí námitka, že památka nepřestane být památkou, i když je významná část její hmoty nahrazena poté, co značná část materiálu „dožije“ a je vyměněna. Jako příklad nad všechny příklady může posloužit Karlův most. Tam po různých opravách zůstalo původní vlastně jen zdivo oblouků – i v jejich případě ostatně pouze zčásti – a přece nikdo nepochybuje: je to historický skvost a chlouba Prahy. Nicméně postoj zástupců ministerstva kultury je jasný: i v takovém případě je třeba respektovat požadavky na citlivý přístup a zachování maximální míry autenticity. Také tyhle souvislosti bralo ministerstvo v potaz, když dvakrát odmítlo vyhovět žádosti o zrušení památkové ochrany výtoňského mostu.
Ve svých vyjádřeních však ministerstvo kultury zachovává opatrný přístup. Jeho zástupci tak činí s vědomím, že není vhodné předčasně zaujímat konkrétní stanoviska. Právě ministerstvo by totiž případně bylo odvolacím orgánem. Nechce tak nynějšími komentáři narušovat objektivitu rozhodování na nižších úrovních státní správy v oblasti památkové ochrany (v první instanci jde o věc úředníků z magistrátu) a případně do budoucna vyvolávat pochybnosti o vlastní nezávislosti a objektivitě. Pravděpodobně totiž bude ministerstvo posuzovat minimálně zákonnost, ale možná i věcnost prvoinstančního rozhodnutí.
Zástupci iniciativy Nebourat při odchodu z panelové diskuse v Senátu netajili své rozčarování. Mimo jiné probírali, že v souvislosti s možností posunout nynější konstrukci na jiné místo zatím nikdo neposuzoval náklady takového stěhování – a zřejmě ani nehodnotil technickou proveditelnost. Z toho odvozují, že dříve prezentované srovnání finančních nákladů spojovaných s různými variantami lze vnímat jako založené na nesprávných podkladech.
Rozhodnutí prý bude odpovědné
Shromažďování a vyhodnocování podkladů, které chce Kupka před konečným verdiktem vzít v potaz, nadále pokračuje. Chystá se ještě například setkání expertů Správy železnic s Jiřím Pospíšilem z Českého vysokého učení technického v Praze. Ten stál v čele týmu, který vypracoval studii, o niž část svých argumentů k technické stránce věci opírají zástupci spolku Nebourat. Včetně základního závěru, že by ani nemuselo být nutné doplnit třetí kolej, s čímž počítají všechny dosud posuzované varianty.
Tento dokument společné vyjádření Správy železnic, magistrátu, Institutu plánování a rozvoje hl. m. Prahy a ROPIDu zprvu odmítlo jako pomýlené výpočty vycházející z chybných předpokladů; také jako teoretizování bez znalosti poměrů na železnici, když předkládaný model dostatečně neodráží tak typický jev, jakým je zpoždění vlaků.
„Mohu ujistit, že rozhodnutí bude odpovědné a zajistí Praze bezpečné a kvalitní dopravní spojení,“ slíbil ministr Kupka v závěru debaty zaplněnému Zaháňského salonku Valdštejnského paláce. Ministr konstatoval, že si uvědomuje nutnost vyvážit památkovou ochranu, technické řešení a dopravní využití se zárukou bezpečného provozu. K tomu generální ředitel Správy železnic Jiří Svoboda podotkl, že od počátku jejich využívání bylo jejich hlavní rolí zajistit bezpečnost, plynulost a kapacitu.