Krájeli vepřové maso – toho bylo 130 kilogramů, takže jen na jeho zpracování potřebujete bezmála dvě hodinky – i cibuli, míchali a kořenili. Vařili guláš, aby v Praze mohli mohli nabídnout občerstvení účastníkům protestu. Tak, jak to bylo předem domluvené s organizátory.
Cesta s plnou polní. Kuchyní
Do Prahy přivezli plnou polní kuchyni, jakou si ještě mnozí pánové pamatují z vojny nebo armádních cvičení. Tu si společně pořídili, aby ji mohli využívat při různých akcích. S takovou kuchyní kuchyni v závěsu za traktorem bylo třeba jet obzvlášť opatrně. „Cenný náklad,“ konstatoval Jelen. „To bylo to nejdražší, co jsme dneska táhli,“ usmívá se.
Dá se to mínit obrazně (v případě maléru by zůstali všichni o hladu), ale i doslovně. Připravit čtyři sta litrů guláše, což prý zhruba obnáší nějakých čtrnáct set set porcí, není laciný špás. I když máte hlavní suroviny jen za výrobní náklady a práci nepočítáte. Jelen pro Deník vyčíslil, že to obnáší nějakých padesát tisíc korun; možná šedesát. Jen chléb a rohlíky přišly na pět tisíc, ani paprika není v tomhle množství za desetikačku. A jedna mistička stojí čtyři koruny. Nezdá se to moc, ale zkuste násobit. Podařilo se ovšem získat sponzorské příspěvky; vypomohli i kamarádi zemědělci, s nimiž se domlouvali na společné jízdě.
Uznalí byli i někteří strávníci, jimž guláš náramně chutnal. A našli se tací, kteří to dokázali ocenit. „Dávám vám příspěvek na pivo, opravdu je vynikající,“ chválila jedna z účastnic protestu podávající obsluze stokorunu. Někdo přispěl menší částkou, jiný zůstal jen u poděkování. I proto přišla pomoc od dárců opravdu vhod.
České suroviny s láskou do vývaru
Tenhle guláš, jak Deník zaslechl, prý bude důvod na tuto cestu vzpomínat. Na žádost o recept nebo prozrazení triku se Jelen jen usmál: vůbec to není nic speciálního. Jen to, že když se vaří ve velkém, guláš je prý vždycky vynikající.
Ale hlavně: „Je tam naše česká cibule – z farmy Karla Dryáka. Také maso je české; z farmy od Jelena. Nebudeme ho kupovat, když máme vlastní prasata.“ Připomněl také, že chutný je guláš i proto, že byl vařen s láskou a chutí. Tedy žádná tajemství ani finty. Přece jen je ale dobré něco vědět. „Není dělaný na vodě, ale z vývaru,“ vysvětlil Jelen.
Nic nepřijde nazmar
Spojenost strávníků v Praze se na Slánsku začala rodit čtyři hodiny před nedělní půlnocí. Vaření začalo v osm večer. „V půl druhé jsme ho pak dali tady to toho,“ ukázal Jelen na polní kuchyň, „a vezli jsme ho sem.“ Podle účasti na protestu před ministerstvem zemědělství odhadoval, že mnoho asi nezbude. I když hladina v nádobách polní kuchyně klesala prakticky před očima, nakonec přece jen něco zůstalo.
O možnosti převozu na Malostranské náměstí, kde program protestů pokračoval, se však ani neuvažovalo: tam přece traktor nesmí. Ostatně – zde byl připraven stánek s gulášovkou. Jelen ale nepochybuje: nic nazmar nepřijde. „To se sní,“ měl jasno. Však také na magistrále v blízkosti ministerstva zůstaly odstaveny traktory, k nimž se pak jejich řidiči, mnozí i se spolupasažérem, budou vracet…
Zabíjení bylo odloženo
Jak si pobyt v Praze naplánoval, jestliže bylo pokračování protestu ohlášeno i na úterý, Jelen Deníku neřekl. „Ještě uvidíme, jak nás to tu bude bavit,“ pokrčil rameny. „Jak nás tady na.erou, podle toho tu vydržíme,“ konstatoval. Že by musel spěchat, protože práce v hospodářství nepočká, ho netrápí. Předem bylo domluveno, že vše nezbytné mohou zajistit zaměstnanci.
„Ale mám v práci jatka a musel jsem to na dnešek zrušit – zabíjení jsem přeložil na zítra. I hodně dalších lidí spoustu věcí odložilo, aby sem mohlo přijet,“ konstatoval, že účast na protestu upozorňujícího na problémy v zemědělství on i kolegové vnímali jako velmi důležitou.