V odpovědi na otázku Deníku tohle ujištění zaznělo v rámci setkání u „kulatého stolu“ na středočeském hejtmanství věnovaného oblasti školství, a to se zaměřením na výzkum ve středočeských i pražských rodinách deváťáků a osmáků k volbě budoucí školy po ukončení základního vzdělávání. Počty dětí se sice výrazně nezměnily a srovnatelné by měly být i počty volných míst – ta ale budou trochu jiná; dojde na úpravy v nabídce. Posílí zvláště pedagogická lycea, předškolní a mimoškolní pedagogika, IT, technická lycea, ekonomická lycea, ale i hodně žádaná gymnázia. Především se ale uplatní nová pravidla přijímacího řízení.
Přijímačky budou postaveny na třech základních principech. Žáci budou moci vyplnit tři přihlášky a nikoli podat jen dvě jak bylo zvykem dosud, seřadí je podle priority (tedy označí, kam by chtěli nastoupit nejraději) – a především: stejná pravidla se mají uplatnit i ve druhém kole. Právě s ním byly naposledy, ale i dříve v minulosti, spojovány největší zmatky: stalo se, že si někteří neúspěšní uchazeči po prvním kole podali až dvacet nových přihlášek, ba i třicet – a když pak byli někam přijati (často i na odvolání z prvního kola), docházelo opět k jejich rušení. Provázely to zmatky a zdání kritického nedostatku míst, což však prý byl jen klamavý dojem. Nová pravidla mají takovýmto komplikacím zabránit.
Méně stresu a více klidu
Všichni také budou mít stejnou šanci na druhý termín přijímaček, připomněl radní Středočeského kraje pro oblast vzdělávání a sportu Milan Vácha (STAN). Jak příklad uvedl chlapce, který se hlásil na průmyslovku – a pro jistotu také do učení na nematuritní obor soustružník. V rámci přijímacího řízení tak měl u zkoušek jen jeden pokus. Na rozdíl od spolužáka hlásícího se na dvě různé průmyslové školy, který dělal zkoušku dvakrát a počítal se lepší výsledek.
Dvě zkoušky následující po sobě ve dvou dnech nicméně představovaly velké vypětí. Někdy navíc spojené i s dalekým cestováním. K tomu Vácha nabízí jako příklad uchazeče o studium na lesnické škole, jež rozhodně nejsou dostupné v každém okrese: mohlo to obnášet jízdu přes půl republiky. „Nově mezi tím budou mít víkend,“ upozornil Vácha na změnu, kdy jednu zkoušku mají žáci skládat v pátek a druhou v pondělí.
Maturitu chce většina. Žáků i rodičů
Průzkum studijních přání žáků i jejich rodičů, který se zaměřením nejen na střední Čechy, ale i na Prahu připravily týmy Ústavu výzkumu a rozvoje vzdělávání Pedagogické fakulty Univerzity Karlovy a Národního institutu SYRI ukázal, že více než 80 procent osmáků a deváťáků ze středních Čech a kolem devadesáti procent jejich rodičů dávají přednost maturitním oborům. Ukazuje to vyhodnocení dotazníků vyplňovaných na konci června.
Zatímco rodiče by sázeli hlavně na gymnázia, představy žáků ukazují jiné pořadí: se 42 procenty vedou střední odborné školy – u dívek hlavně se zdravotnickým, pedagogickým a ekonomickým zaměřením, u chlapců zvláště technické a IT obory. Pak následují gymnázia (19 procent) a lycea (14) – v jejich případě však ne každý má jasno, co přesně si má pod tímto označením představit.
Porovnání s Prahou ukázalo, že v hlavním městě je zájem o studium na gymnáziích výraznější. Obzvlášť to platí pro představy rodičů. V metropoli gymnázia považuje za ideální vzdělání pro své děti 27 procent rodičů, ve Středočeském kraji je to 19 – avšak s rozdíly mezi regiony, kdy se výrazně odlišuje zvláště nejbližší okolí Prahy. Střední odborné školy a učební obory pak postavilo do popředí 66 procent Středočechů a 57 procent Pražanů.
Město a vesnice mají jiný pohled
Radní Vácha také připomíná, že v úvahách o budoucím studiu se výrazně uplatňuje pohled na věc v rámci okresu. Třeba na Příbramsku hodně lidí uvažuje: buď příbramské gymnázium, nebo obchodní akademie tamtéž. Typický bývá tento přístup zvláště v oblastech, které lze označit jako „venkovské“. Přímo v Příbrami se už více uplatňuje i jiný styl uvažování: volba mezi prestižním (a přecpaným) gymnáziem v Praze a gymnáziem domácím.
Zde hejtmanství spatřuje prostor pro roli výchovných poradců: ti by měli vysvětlovat, že je lepší rozhodovat se pro školu, „kterou si vyberu“ nežli pro tu, „kterou mám blízko“. Do téhle debaty ale může zasáhnout upozornění na jinou roli kraje – je třeba zajistit kvalitní a dostupnou dopravu, případně cenově dostupné a 21. století odpovídající bydlení na internátech.
Trochu jiná role „okresů“ se projevuje v případě nedostatku míst na gymnáziích při pomezí Prahy a středních Čech. Dříve se mluvilo o přípravách na vybudování několika nových škol tohoto typu v okresech Praha-východ a Praha-západ, avšak dnes se očekávání zdají skromnější. Zelenou má stále gymnázium v Černošicích; Jesenice už je s otazníkem. Ještě Sulicích se uvažuje o možném otevření dvou tříd. Jinak je ale předmětem úvah rozhodování: má smysl v tomto regionu doplňovat nová gymnázia, když po desetiletí tuto potřebu pro mládež z okresů za Prahou pokrývalo ze sta procent hlavní město? A třeba v Praze 6 se chystá vznik velkého gymplu.
V té souvislosti se u středočeských politiků nyní objevují myšlenky: metropole potřebu míst na gymnáziích tradičně pokrývala i pro nejbližší okolí, dojíždění do Prahy bylo automatické – a z toho se vycházelo i při rozhodování o dělení peněz v rámci vzniku krajů. Pokud by se měl uplatňovat jiný přístup, když si Praha stěžuje, že ji Středočeši zavalují, okolí metropole by zase požadovalo vrátit se z pohledu financování na samotný začátek – a přerozdělování peněz změnit.
Ze základky rovnou na pracák
Vácha současně upozorňuje na problém, kdy některá učiliště částečně suplují záchrannou síť. „Kdo nemá studijní předpoklady, musí si vybrat obor,“ konstatoval. S dodatkem, že některé školy – míněna učiliště – tak částečně plní i sociální roli. Přesto kraj zaznamenal, že ve středních Čechách se třicet žáků ihned po ukončení základní školy registrovalo na úřadech práce. „Jedenáct z nich bylo z okresu Kladno,“ konstatoval radní. A rovnou předešel případným opatrným dotazům: „Není to konkrétní národnostní menšina.“
Z oněch 30 uchazečů registrovaných na pracáku se o další vzdělávání rozhodla zajímat jediná dívka. Ze strany zbývajících se prý takové nabídky setkaly s posměchem. „Je to už třetí generace nepracujících,“ řekl Vácha. Podle jeho slov se tento problém začíná rýsovat už před nástupem do první třídy: týká se dětí, které nevyužívají předškolní výchovu – tedy nechodily do školky.
Současně Vácha upozorňuje na jiný pozoruhodný jev: není málo gymnazistů, kteří po maturitě nemíří na vysokou školu, jak velí tradice, ale nastupují do prvního ročníku učebního oboru. Ano, už s maturitním vysvědčením v kapse hurá na učňák. Zde bývá atraktivní třeba práce se dřevem. A leckdy se ukazuje, že jde o zájemce o řemeslo, který by v živnosti či ve firmě mohl navázat na práci rodičů.
29
Čtenář reportér
Kondice
Dům a zahrada
Kafe
iReceptář
TN.cz
