Praha přichází o zisky za filmování

Nejen v souvislosti s probíhající ekonomickou krizí a se zdražováním pracovní síly v České republice ubývá natáčení zahraničních filmů v Praze.

Zatímco v minulých letech se v metropoli natáčely až desítky filmů s deseti- i stamilionovými rozpočty ročně, v letošním roce to byly pouze dva zahraniční snímky s mnohem nižším rozpočtem.

Richter: Problém je na úrovni státu

„Zcela zásadní jsou finanční pobídky zahraničním filmařům, které náš stát na rozdíl například od Maďarska nebo Rumunska nezavedl,“ říká Milan Richter (ODS), pražský radní pro kulturu.

V těchto východoevropských zemích, kam se dnes zahraniční štáby ve velkém stěhují, vracejí filmařům až 20 procent nákladů, tedy peněz, které v zemi utratili. „Problém je tedy na úrovni státu a my jako město Praha s tím nemůžeme nic moc dělat. Já sám jsem úpravu zákonů inicioval v senátním výboru pro kulturu, víc dělat nemůžu,“ pokračuje Richter.

Filmaři to vidí jinak

S jeho názorem ale nesouhlasí ani filmaři, ani filmoví producenti. „Praha dlouhou dobu považovala příjmy z filmování za jaksi automatické a myslela si, že její pozice je neotřesitelná. Z magistrátu se ozývaly hlasy, že se přeci nemáme důvod podbízet,“ líčí situaci Ludmila Klausová z Asociace producentů v audiovizi. Z úst mnoha pražských politiků také zaznívá, že příjmy z filmování nejsou pro rozpočty městských částí příliš významné.

V současné době filmaři platí 10 Kč za m² na den filmování do kasy městské části a stejnou částku Technické správě komunikací. Tato částka však mnohdy není pro filmaře konečná.

Fond pro Prahu 1

„Při přípravě filmu nemáme většinou problémy s časem, vše se plánuje s předstihem. Ovšem při natáčení reklamy se vše děje ve velkém spěchu a často se rozhoduje z týdne na týden a často ze dne na den. A zde je pak velikým problémem časová lhůta až 30 dnů, ve které se musí městská část k filmování vyjádřit. Abychom dosáhli rychlého vyjádření, musíme často sáhnout k různým darům a pobídkám pro úředníky,“ říká filmový producent, který si nepřál zveřejnit své jméno.

Takovým darem může být například káva, bonboniéra ale i větší finanční obnos. V Praze 1, kde se natáčí z celé metropole i státu nejvíc, si dokonce zřídili fond, kam dary filmařů putují a odkud jsou dále přerozdělovány.

Neprůhlednost plodí korupci

Jakoukoliv souvislost s povolením k natáčení a nutností dát dar do fondu odmítá místostarosta Prahy 1 Karel Koželuh (SNK-ED), který má tento fond bezpečnosti na starost. „Dar je dobrovolný příspěvek, který filmaři sami nabízejí, protože si uvědomují, že svou činností zatěžují okolí, například při nočním natáčení,“ odmítá jakékoliv podezření z nekalých praktik Koželuh.

„Filmaři by se ale nebránili platit za natáčení víc, kdyby například existoval sazebník za noční natáčení nebo kratší oznamovací lhůtu, jako je tomu v jiných evropských nebo amerických městech. Nejednoznačnost a neprůhlednost pravidel odrazuje zahraniční filmaře a v daleko větší míře vytváří korupční prostředí,“ stěžuje si další filmový producent, který se podílel na mnoha zahraničních velkofilmech a který si také nepřál zveřejnit své jméno, aby, jak řekl, si v Praze ještě „škrtnul“.

Příliš mnoho kapes

V Praze je také problém v tom, že subjektů, kterým musí filmaři platit, je více. Mnohdy se stává, že část ulice spravuje magistrát a část městská část, pak se musí platba rozdělit. Mnohé městské části, které by jinak byly pro filmaře velmi atraktivní, filmování znemožňují právě striktním dodržováním zákonných lhůt, což je podle filmařů příklad třeba Prahy 5.

Filmové štáby se tak z tradičních lokalit přesunují do jiných městských čtvrtí, například do Prahy 3 nebo do v posledním období velmi atraktivní a filmaři využívané Prahy 6.