Andrea Zoulová z radnice Prahy 2 Deníku sdělila, že od provozovatelů nemá úřad městské části žádné informace, že by v této souvislosti třeba plánovali část sdílených elektrokoloběžek z ulic stáhnout.

Sdílených koloběžek neubude

Stejné poznatky potvrzuje rovněž Jiří Hannich z radnice Prahy 3. „Předpokládáme, že jde o provozní detail, který by se dané služby neměl významně dotknout,“ konstatoval. S upřesněním, že zástupci městské části jsou s provozovateli sdílených elektrokoloběžek v pravidelném kontaktu. „Nikdo z nich doposud nedeklaroval, že by v souvislosti s úpravou pravidel pro povinné ručení mělo dojít ke změně poskytovaných služeb,“ konstatoval.

Není k tomu ani důvod, plyne ze slov country manažera pro mikromobilitu ve společnosti Bolt pro CZ a SK Petera Mesarče: „Povinné ručení se na koloběžky Bolt vzhledem k maximální rychlosti a váze nevztahuje.“

Uvedl dále, že koloběžky Bolt, stejně jako elektrokola, jsou pojištěné již od začátku roku 2022: jak pro případ škody způsobené ostatním účastníkům provozu, tak pro případ úrazu jezdce. „Pojištění jezdců přitom představuje jedno z mnoha bezpečnostních opatření v rámci aplikace Bolt,“ konstatoval regionální manažer.

Koloběžky Bolt:

Koloběžky Bolt. | Video: Deník/Radek Cihla

Že pro společnost vlastně nejde o nic nového, potvrdil Deníku Václav Petr také za značku Lime. Uvádí, že ta má pojištění odpovědnosti a úrazové pojištění na všechna svá vozidla sjednané od roku 2021. „S příchodem nové legislativy jsme pouze překlopili pojištění do režimu povinného pojištění,“ poznamenal Petr.

Soukromníci se zatím rozhlížejí

Podobně, s důrazem na uzavření pojistných smluv, už v minulosti postupovaly také některé další společnosti; včetně těch, které provozují půjčovny masivnějších elektrických vozítek. Nově uzavírat pojištění ve vazbě na ustanovení o povinnosti mít od 1. dubna povinné ručení tak musí především soukromí vlastníci elektrokoloběžek.

Těchto vozítek není mezi lidmi málo – v řadě případů se ale jedná o menší stroje, na něž se ustanovení o povinném ručení nevztahuje ani za nynějších podmínek. Vysvětlení přináší například Kooperativa, jež ručení pro elektrokoloběžky nabízí v kategorii pojištění drobných vozidel.

Upřesňuje, že se jedná o takové stroje, jež dosahují maximální rychlosti vyšší než 25 kilometrů za hodinu – nebo je jejich provozní hmotnost vyšší než 25 kilogramů a maximální rychlost přesahuje 14 kilometrů za hodinu.

„Nejčastěji se bude jednat o eletrokoloběžky, segwaye, jednokolky, tříkolky, elektrické skateboardy, zahradní traktory nebo elektrické golfové vozíky,“ upřesňuje pojišťovna, že není řeč jen o koloběžkách.

Pojišťovny, které tuto službu nabídly, hovoří zatím nanejvýš o počtu smluv v řádu nižších stovek – ale spíš na úrovni desítek. Ze strany vlastníků se lze dosud setkávat spíše s vyčkávací taktikou, hledáním zkušeností a posuzováním nabídek.

Zatím totiž chybí přehlednější srovnání, jaká známe například u nabídek pojištění aut. Ne všechny pojišťovny mají nabídku povinného ručení tohoto typu zveřejněnou na svých webech – nebo alespoň tak, aby byla viditelná a snadno k nalezení.

I pokud ji zájemce najde, rovnou s možností on-line sjednání, nemusí nalézt očekávaný přehled částek. Spíše se objeví webové rozhraní, do kterého vyplní údaje včetně těch kontaktních a ryze osobních – a teprve po jejich odeslání se dočká výpočtu konkrétní výše pojistného. Lze nicméně kalkulovat s tím, že by mělo jít o stokoruny ročně.

Na webu zmiňované Kooperativy se lze proklikat ke sdělení: „Pojistné se pohybuje v průměru kolem 250 Kč za rok.“ Za to klient získá nejen vlastní povinné ručení, tedy pojištění odpovědnosti za zavinění škod do 50milionových limitů, ale i asistenční služby v případě potíží po celé České republice. Zahrnují případný odtah a vyproštění drobného vozidla, dopravu jezdce do nejbližšího zdravotnického zařízení v případě zranění při jízdě – a rovněž vyslání mechanika, který se pokusí vozidlo na místě opravit.

Ke sjednání povinného ručení není v tomto případě potřebná poznávací značka, protože se jedná o vozidla, jež nepodléhají registraci. Je třeba znát typ vozidla, značku – plus nějakou hodnotu umožňující identifikaci: například v podobě výrobního nebo evidenčního čísla.