Podle poslední zprávy evropské sítě proti násilí WAWE nejsou v Česku služby pro oběti sexuálního násilí dostupné. Chybí centrum pomoci i krizová linka. Zmiňuje to také dva roky schválená národní strategie rovnosti žen a mužů s opatřeními na deset let. Tento dokument počítá se zřízením služeb ve čtyřech velkých městech i s krizovou linkou a osvětou. K problému sexuálního násilí přitáhly před časem pozornost kauzy exposlance TOP 09 Dominika Feriho či psychiatra Jana Cimického, o nichž informovala média.

„V poslední době vidíme, že se tabu kolem sexuálního násilí začíná alespoň částečně prolamovat: stále více obětí nachází odvahu o prožitém násilí mluvit, mnoho iniciativ, organizací a spolků upozorňuje na predátorské a násilné chování veřejně známých osob nebo osob na vysokých pozicích, o násilí a jeho dopadech se více hovoří v mediálním prostoru i v informačních kampaních. Chybí ale následné služby specializované právě pro oběti a přeživší tohoto násilí," uvedla ředitelka proFem Jitka Poláková.

V budovaném středisku oběti dostanou krizovou pomoc. K dispozici bude krizový byt, psychoterapie, sociální i právní poradenství. Možné bude základní ošetření i odběr a uchování genetických vzorků pro případné důkazní řízení i zprostředkování advokátního zastoupení. Chybět nebude místnost, kde bude policie případně moci provést výslech.

close Krizový byt, vizualizace. info Zdroj: s povolením proFem zoom_in Krizový byt, vizualizace.

Peníze na centrum i ostatní čtyři zařízení poskytly takzvané norské fondy. Vedle břevnovského střediska PORT podpořily centrum krizové pomoci Rosalin organizace Rosa, charitní centrum Agáta v Českých Budějovicích, charitní centrum pro oběti domácího násilí v Mostě a centrum pomoci ženám Ligy lidských práv v Ostravě a Brně. Podle dřívějších informací celková suma činila 51,6 milionu korun.

Podle projektové manažerky proFem Evy Michálkové kvůli zdražování materiálu a stavebních prací přidělený grant i dary od firem, nadací a jednotlivých dárců a také finanční rezervy na dokončení pražského zařízení nestačí. Chybějící prostředky by proto měla zajistit sbírka.

Ministerstvo spravedlnosti připravuje návrh změny právní definice znásilnění. Upravit by se mohly i tresty. Změnu nastavení prosazují některé poslankyně a poslanci.

Podle analýzy 55 pravomocných rozsudků z roku 2016, kterou provedla organizace proFem, velká část odsouzených za znásilnění dostala podmínečný trest. Ve většině případů se oběť a násilník znali. Pachatelem byl otec, dědeček, matčin partner či spolužák ze školy. Obětí byly i malé děti. Důvodem podmínky byla třeba pachatelova předchozí bezúhonnost i to, že čin popíral či dětská oběť neměla zjevné následky. Organizace na pomoc obětem už dřív uvedly, že dlouhodobé následky jsou patrné u 90 procent obětí.