Šlapat po schodech do minus osmého podlaží by nějakou dobu zabralo, ale výtah to zvládne za chvilku. Strojovna přečerpávací elektrárny je 45 metrů hluboko – přičemž vedoucí provozu štěchovických elektráren Roman Pospíšil připomíná, že se právě nacházíme 29 metrů pod hladinou vody v přehradě. Přečerpávací elektrárna však využívá vodu z nádrže Homole na vrchu Chlum a pracuje se spádem 220 metrů. Voda přitéká pro Štěchovice charakteristickým přivaděčem o dvou mohutných rourách.

Sedmadvacet kubíků za sekundu

Ve strojovně Pospíšil ukazuje jednotlivé součásti. Dominantní prvek, který padne do oka nejdřív, je zelený a obrovský: kulový uzávěr přívodu vody na turbínu. Nyní prošel opravou snímání polohy, což už je hotové. Zde jsou čerpadla vody pro chlazení generátoru, tady čerpací agregát tlakového oleje pro regulaci turbíny, vysvětluje dále Pospíšil. Zelenou barvu má také savka turbíny, kudy voda, která prošla přes oběžné kolo, odtéká do řeky.

Strojovna přečerpávací elektrárny Štěchovice II, jejíž klíčové části představuje vedoucí provozu Roman Pospíšil. | Video: Deník/Milan Holakovský

Zlatým hřebem téhle výpravy se ale má stát obhlídka přivaděče, který díky zahrazeným vodním cestám bude možné vidět nejen zvenčí, ale i zevnitř. To není běžné ani pro zaměstnance společnosti ČEZ, která provozuje nejen zdejší elektrárny, ale všechny vodní elektrárny na Vltavské kaskádě. Nyní je to možné vzhledem k otevření kvůli údržbě.

Nejprve je třeba obléknout ochranný overal. Nejde o čisté prostředí, jak by laik předpokládal u vnitřku potrubí, kudy se za provozu elektrárny valí masy vody obrovskou rychlostí. Pak stačí vystoupat pár příček po žebříku – a nastává čas litovat každé vteřiny nestřídmosti v celém dosavadním životě. Vstupní otvor není sice úplně těsný, ale na pohled je zřejmé, že drobnější postavy zde mají výhodu. Když však nemusíte mít strach, že si zašpiníte oblečení, stačí se chytit rukama za přírubu, soukat se dovnitř nohama napřed – a člověk se tam ocitne, ani neví jak.

Vítejte ve tmě, ale prostorné. Zcela napřímit se sice nelze, avšak přikrčit se stačí jen trochu. Vodní přivaděč od horní nádrže k turbíně měří 582 metry, z toho ve zdvojené podobě viditelné na povrchu 524 metry. Zaústění před turbínou už je ale společné, když se potrubí spojuje pod nádvořím areálu elektrárny. „Tato část přivaděče má dvoumetrový průměr. V koncové části se zužuje na 1,7 metru – a rozváděcími lopatkami, které můžeme dobře vidět, padá voda do spirály turbíny,“ vysvětluje Pospíšil s baterkou v ruce. K víku turbíny s oběžným kolem o průměru 2,2 metru tudy za provozu elektrárny doslova proletí 27 metrů krychlových za sekundu. Pro názornost Martin Schreier z útvaru komunikace Skupiny ČEZ připomíná, že jde o průtok, který by klasický padesátimetrový plavecký bazén zaplnil za 20 vteřin.

Mluvčí Skupiny ČEZ Martin Schreier ukazuje rozváděcí lopatky, kudy padá voda do spirály turbíny přečerpávací elektrárny Štěchovice II. | Video: Deník/Milan Holakovský

Návrat na světlo – zde v podzemí tedy umělé – je příležitostí vzpomenout si na poučku, že vlézt někam bývá často snazší, než se potom odtud vrátit. Zatímco zvenčí pomohla příruba, uvnitř je potrubí kolem otvoru hladké. Chytit se není čeho. Nápad, že přece stačí vyhmátnout ven, se neukáže jako výhra: vlastní ruce pak překážejí a tělo se skrz otvor nedostane. Ven to tedy bude muset jít jinak. Po hlavě. Uff. Podařilo se. Možná to trochu vypadá jako návrat z poněkud přehnané oslavy, ale není tu nikdo, kdo by se smál. Poděkovat overalu za jeho služby je však třeba opět – a tentokrát ještě důkladněji.

Světlo pro statisíce domácností

Elektrárna Štěchovice II je u nás nejstarší dosud fungující přečerpávací elektrárnou: slouží od roku 1947. V devadesátých letech minulého století prošla velkou přestavbou. Dalo by se mluvit o vybudování nové elektrárny, když byla využita původní nádrž Homole (na jejíž hladině se navíc přednedávnem objevila plovoucí konstrukce s panely fotovoltaické elektrárny); uplatnila se také velká část původních ocelových přivaděčů. Dvě turbíny ale nahradila jedna – a přečerpávací elektrárna přestala sdílet strojovnu s klasickou vodní elektrárnou, která zde funguje rovněž. „Byla modernizována – a v nové strojovně máme reverzní Francisovu turbínu o výkonu 45 MW,“ upřesnil Deníku mluvčí Schreier.

„Podobně jako další přečerpávací elektrárny, mnohem větší Dalešice a Dlouhé Stráně, se využívá především v energetických špičkách,“ poznamenal s tím, že pokrývají špičkový odběr ráno, odpoledne – a případně během večera. I když – dnes už to neplatí stoprocentně. „V posledních letech vzhledem k nárůstu počtu obnovitelných zdrojů nezřídka tyto elektrárny plní svoji roli i v průběhu dne,“ vysvětlil Schreier.

Konkrétně štěchovická přečerpávací elektrárna má energetickou úložnou kapacitu kapacitu 200 MWh. Po dobu čtyř hodin je schopna dodávat do energetické soustavy výkon 50 MW – což by prý stačilo pro pokrytí spotřeby několika malých měst s několika tisíci domácností. Důležité je, že „najet“ může téměř okamžitě: do dvou minut od povelu. „Do československé a později české energetické sítě elektrárna za 77 let svého provozu dodala přes 2,5 miliardy kWh elektřiny,“ konstatoval Schreier. S tím, že nabízí i příměr pro laiky: stačilo by to na pokrytí roční spotřeby asi 800 tisíc českých domácností.

Mění se elektronika i čerpadla

Mluvčí současně připomíná, že systémem průběžných oprav a modernizací je štěchovická přečerpávací elektrárna neustále udržována v perfektní kondici, aby mohla být neustále připravena k rychlému najetí v rámci plnění požadavků takzvaných podpůrných služeb pro českou energetickou síť. „Nejnověji byl za několik milionů korun modernizován mimo jiné řídicí systém elektrárny, buzení generátoru a elektrické ochrany,“ informoval Schreier.

Cesta do strojovny štěchovické vodní elektrárny se dvěma soustrojími TG1 a TG2. | Video: Deník/Milan Holakovský

Ve velkém rozsahu se elektrikáři pustili do montáže rozvaděčů, ale třeba i do montáže konstrukce odpojovače blokového transformátoru. Již hotová je například oprava kavitace na oběžném kole TG3, v plném proudu je zde rekonstrukce filtrace chladicí vody. V kobce generátoru nyní pokračuje čistění chladičů generátoru a ložisek. A na Homoli se montuje nový čerpací agregát rychlozávěrových klapek vtokového objektu.

Větší elektrárna oslaví osmdesátiny

Už samotné označení přečerpávací elektrárny jako Štěchovice II ukazuje, že v místě nejde o jedinou vodní elektrárnu. Funguje zde ještě klasická průtočná elektrárna: Štěchovice I. „Tady ve strojovně máme dvě soustrojí s Kaplanovými turbínami, která využívají vodu z přehrady,“ ukázal Deníku vedoucí provozu Pospíšil. Schreier připomněl, že tato elektrárna je ještě o tři roky starší nežli přečerpávací – a letos tak oslaví již 80 let provozu.

Úzkou vazbu má tento provoz i na další součásti Vltavské kaskády. „Spolu s nádrží a elektrárnou ve Vraném umožňuje špičkový provoz elektrárny Slapy a vyrovnávání odtoku celé kaskády směrem na Prahu,“ vysvětluje Schreier význam v rámci celku. Samotná tato elektrárna dokáže svou produkcí pokrýt spotřebu dvaceti tisíc domácností – za příznivých podmínek vyrobí za rok přes 70 milionů kWh elektřiny.

V rámci Vltavské kaskády provozuje ČEZ devět vodních elektráren – a právě ve Štěchovicích je jejich centrální dispečink. Modernizací podle Schreierových slov dosud prošly ty na Lipně, na Slapech a na Kamýku; jedno soustrojí také na Hněvkovicích. „Do budoucna bychom chtěli pokračovat s modernizacemi na Orlíku – a po čase i ve Štěchovicích,“ představil mluvčí další plány.

Chtít řadit jednotlivé elektrárny z pohledu významu nebo velikosti nemá podle něj smysl. „Každá z nich má svoji funkci a plní určitou roli. Některé fungují jako špičkové, jiné jako vyrovnávací, kdy například velký Orlík má za sebou malý Kamýk, který dorovnává vlny, jež Orlík vypouští špičkovým provozem. Stejně tak Štěchovice spolu s Vraným dorovnávají vlny, které jdou ze Slap,“ řekl Deníku Schreier. S tím, že skutečně kaskáda funguje jako celek – a každá elektrárna má svoji funkci s tím, že plní nezastupitelnou roli.