Nechyběl ani primátor Bohuslav Svoboda (ODS) a jako host vystoupil předchůdce a nynější 1. náměstek Zdeněk Hřib (Piráti). Ten má na starost oblast dopravy, a tak byl tím nejpovolanějším, aby shrnul dosavadní vývoj a představil aktuální fázi příprav změn včetně informací o rodících se nových pravidlech. To však bylo určeno pouze pozvaným uším; nikoli pro veřejnost. Některé myšlenky však zazněly po jednání na odpolední tiskové konferenci. Hřib se jí neúčastnil.

Pražan nemá být cizincem ve svém městě

Míst pro auta je v Praze všeobecně málo a řešení tohoto problému vychází z myšlenky, že parkování nepaří mezi lidská práva. Nemá tedy být považováno za samozřejmost. Je to služba, za kterou se má platit. Pravidla by měla být nastavena tak, aby Pražany přesvědčila, že jsou to oni, kdo je tady doma. Mimo jiné by přijíždějící Středočechy měla vyhánět z ulic do parkovacích domů, aby v ulicích zbývalo více míst pro domácí obyvatele.

Zkušenost z Prahy 9 či Prahy 13 totiž ukazuje, že návštěvníkům metropole se nechce platit 50 Kč za celodenní stání v parkovacích domech – a to jak v tom butovickém, tak na Černém Mostě. I když je tam volno, raději hledají místo, kde by své auto mohli odstavit bezplatně. 

Rozšiřování modrých (nebo i vícebarevných) parkovacích zón, původně určených pro usměrnění parkování v centru, avšak nyní proniklých třeba až do Čakovic na okraji hlavního města, ukázalo, že se problém pouze posouvá o kus dál. Navíc otevírá další nesnáz: schopnost uhlídat dodržování stanovených pravidel.

Platby místních za povolení k parkování v modré zóně navíc opravňují k jejímu „předplacenému“ využívání pouze v té městské části, kde má vlastník auta bydliště. Pokud coby Pražan přejede na jiné místo „své“ Prahy, platit za parkování už má stejně jako cizí. To by měla řešit dražší celopražská karta; Pražan nemá být v jiné městské části cizincem. K její zvažované či možné ceně nechtěl Deníku nikdo z řečníků na tiskové konferenci nic ani naznačit. Snad jen to, že by nemělo jít o platbu pouze symbolickou, ale zase ne o čásku, kterou by si Pražané nemohli dovolit.

Na přímou otázku získal Deník odpověď, že ceny spojené s parkováním by určitě neměly být plánovány tak, aby nutily Pražany k úvahám, jestli nenastal čas přemýšlet, zda se svého auta zbaví. Na druhou stranu by prý měly být takové, aby jeden jasný podnět k zamyšlení nabízely: je nutné jet autem i tam, kam se lze bez problémů dostat veřejnou dopravou? Motivace k využívání městské hromadné dopravy má být jednoznačná. Což skloubit s myšlenkou jednotné „karty“ pro všechny modré zóny placeného stání v metropoli může být vcelku oříšek. Tedy, patrně modré zóny. Jedním z řešených požadavků je totiž různobarevné parkovací zóny v Praze s rozdílnými pravidly zjednodušit.

Nová pravidla se zrodí v příštím roce

Návrh nových pravidel parkování doplněný magistrátem o získané podněty dostanou k posouzení a vyjádření jednotlivé městské části. Jejich připomínky by hlavní město mělo takzvaně vypořádat v příštím roce, v jehož průběhu by se mohla zrodit výsledná podoba nových pravidel parkování. Ta však zřejmě nebudou předložena k veřejné diskusi, ale občanům prostě oznámena. S důrazem na hlavní výhodu: pražští řidiči se nebudou muset cítit jako „zajatci“ ve vlastní městské části.

Jaká nová pravidla budou a co přinesou, se teprve ukáže. Však vzejdou z filozofie, že parkování je věc, za kterou se prostě platí. Na rozdíl od současnosti by (zřejmě) měla být jednotná na celém území hlavního města. Mohlo by to také znamenat, že nějakým typem zóny placeného stání by se mohlo stát celé území metropole (na rozdíl od současnosti, kdy třeba v Praze 5 modré zóny fungují, zatímco dejme tomu v Praze 13 nejsou). K tomu ještě řeknou své konkrétní představitelé městských částí.

Z opakovaných vyjádření pražských politiků lze nicméně odvodit, že hlavního viníka pražských problémů s parkováním lze podle nich pojmenovat vcelku jednoznačně. Spatřují ho v řidiči ze středních Čech. Přesněji v množství těchto řidičů. Právě v Praze 13 údajně během dne auta s písmenem „S“ na registračních značkách představují polovinu vozidel – a čím blíž k metru, tím stojí hustěji.

Komentář čtenáře:
Hned po vyjmenování zúčastněných představitelů města zde autor předkládá myšlenku, že „parkování nepatří mezi lidská práva“ a není to samozřejmost. A že „nová pravidla … mají vyhánět Středočechy do parkovacích domů“. Je na místě se zeptat: Má tedy Středočech na území města jiná práva než Pražan? A jaká práva pak má řidič přijíždějící ze vzdálenějšího kraje? Praha je hlavním městem celé České republiky, tedy všech jejích občanů. Nemají být práva rovná pro všechny občany?



Dále se pak uvádí, že cena 50 Kč/den respektive 1000 Kč/měsíc, stále není pro řidiče přijatelná. Co už se neuvádí je, že na další pohyb po městě a také zpět potřebujete navíc buď Lítačku nebo jednotlivé jízdenky. Ano, to je při použití městské hromadné dopravy normální. Pokud ale dojedete autem až do blízkosti cílového místa, pěšky vyřídíte co potřebujete a zase odjedete, Lítačku nepotřebujete, zaplatíte jen parkovné. Představa, že opustíte vyhřátý automobil v parkovacím domě někde na větrném okraji města, poberete všechny věci do rukou a vyrazíte na všechny ty schody a přestupy, není úplně lákavá. Myslím, že se stále hledá řešení jen pro osoby bez větších zavazadel jedoucích nejspíš do kanceláře.



Porovnám-li svou cestu Středočecha do práce ve Strašnicích: automobilem mimo špičku 25-35 minut. Ve stejnou dobu příměstskou a městskou dopravou: 1 hodina 20 minut, 5 přestupů a 8 minut pěší chůze od nejbližší zastávky autobusu. Přidejte k tomu do rukou 2 kufry s nářadím a na záda batoh s laptopem. Pro mě jsou řešením podzemní garáže ve městě za 50 Kč/den, nikoliv parkovací dům někde v polích na okraji Prahy, kde zmoknete, ještě než dojdete do metra.



My Středočeši totiž nejezdíme do Prahy jen parkovat a překážet. Pro mnohé z nás je život spojen s Prahou prací, nákupy ve specializovaných obchodech (to tramvají neodvezete), vyřizováním na úřadech (které nám zde jsou stále zřizovány, snad pomůže postupující digitalizace), jednáními ve firmách zde sídlících, návštěvami kulturních akcí, restaurací (bez konzumace alkoholu, jsme zodpovědní řidiči), veřejných akcí pořádaných městem, veletrhů atd.



Historicky, po zřízení a rychlém rozšíření prvních modrých zón v ulicích města, začalo peklo pro všechny bez rozdílu. Jak se správně píše v článku, i Pražan po přejetí do jiné městské části se stal cizincem ve svém městě bez možnosti zaparkovat. Jezdili jsme poloprázdnými ulicemi plnými modrých čar, zatímco všechna auta se tísnila v sousedních městských částech. Naštěstí se situace již změnila k lepšímu a díky parkovací aplikaci nebo automatům, můžeme dnes za pár desítek korun všude najít na 1-3 hodiny místo k vyřízení svých věcí. A také společná jednání představitelů Prahy a městských částí s hejtmankou Středočeského kraje konečně naznačovala rozumnou cestu k hledání přijatelného řešení pro všechny. Při úvodní myšlence, že Praha patří jen a jenom Pražanům, bychom se snad i brzy dočkali na příjezdových komunikacích cedulí, inspirovaných známým Večerníčkem o vlcích a ovečkách: „Praha je naše. My.“ Jen se trochu obávám, aby nově připravovaná pravidla, měnící konečně alespoň trochu fungující systém, která nám, jak se píše v článku, budou v budoucnu „prostě oznámená“, neznamenala zase trefu vedle, začátek nějakého nového pekla zase pro všechny.



Na závěr si dovolím jen takovou úvahu: kdyby touto cestou parkovacích zón, určených jen pro domácí, postupovaly všechny obce v České republice, pohybovaly by se automobily už jen mezi domovskou adresou, čerpací stanicí a parkovištěm supermarketu. Jinde už by totiž nebylo možno nikde zaparkovat. A to byl začátek konce automobilismu v Čechách.



Stanislav Průcha, Středočech, Čech, Evropan, Pozemšťan.