„Doháníme velký dluh,“ konstatovala radní pro kulturu a památkovou péči Hana Třeštíková (Praha sobě). Plán má dva hlavní cíle – zachování světové hodnoty historického centra a zároveň zlepšení života stálých obyvatel Pražské památkové rezervace. Autorský tým, vedený architekty Janem Sedlákem a Miroslavem Cikánem, nastínil více než stovku opatření, kterými by se měli magistrát, urbanisté, architekti, památkáři i městské části řídit.

Jenže se ukazuje, že v praxi to nebude jednoduché. „Management plán je jasný. Názory, jak nakládat s památkou, jsou jednoznačně definovány. Chybí ale konkrétní nástroj, jak to realizovat, tedy regulační plán v jakékoli formě,“ konstatovala Naděžda Goryczková, generální ředitelka Národního památkového ústavu.

O tom, jak kulturní dědictví v historickém centru chránit před živelným turistickým ruchem či necitlivými stavebními zásahy, debatovaly na sklonku loňského roku poradní rada pražského Institutu plánování a rozvoje (IPR) a magistrátní komise pro památkovou péči. Závěr byl jednoznačný: chybí jasná pravidla.

„Jsme v přechodném období, kdy se mění stavební zákon, teď těžko můžeme začít dělat regulační plány, když za dva roky bude platit úplně jiná legislativa,“ upozornil architekt Martin Kloda.

„Čerstvě schválený Management plán, tedy jakýsi jízdní řád budoucí ochrany historického centra Prahy, se soustředí jak na uchování stávajících kulturně hodnotných objektů, tak i na šetrnou a harmonickou zástavbu existujících proluk, parcel po zbořených či jinak zaniklých stavbách. 

Maximální pozornost si podle něho zaslouží stavební činnost v lokalitách, jako jsou Staroměstské náměstí, předpolí Štefánikova mostu, okolí Muzea hlavního města Prahy na Florenci, hlavního nádraží, kolejiště Masarykova nádraží nebo části Albertova.

Zachovat panorama Prahy

„Pro uchování panoramatické hodnoty je nutno zabránit navyšování staveb i míry využití území, v jehož důsledku dochází k postupnému narůstání půdorysných i výškových rozměrů budov, především komerčního charakteru. Obdobně je třeba bránit celoplošnému zastavování parcel tam, kde jsou dochovány dvory,“ uvádí Management plán.

Za klíčový nástroj, jak této ochrany docílit, považuje především zpracování podrobné územně plánovací dokumentace města, tedy regulačních plánů či územních studií. Jenže to je v Praze dlouhodobý problém. Dosud jediný regulační plán se podařilo schválit pro lokalitu Anenské čtvrti. Práce na něm trvaly dlouhých 12 let. Čím většího území se regulační plán týká, tím více se do jeho projednání zapojí účastníků, a tím obtížnější je ho schválit. Navíc nevypořádané námitky mohou skončit u soudu.

„Je to úkol, na který dlouho město nestačilo a nedaří se. Ideální postup je popsat si, co chceme chránit, uchopit celek, rozdělit ho do částí, pak pro dílčí části pořizovat studie, jež se poté překlopí do regulačních plánů nebo nějaké jiné, závazné formy dokumentace. Jenže to je v pražském kontextu jako chtít absolvovat maraton, když umíme uběhnout kilometr,“ shrnula nynější stav Kristýna Drápalová z Komise Rady hl. m. Prahy pro památkovou péči.

Nástroje ochrany historického centra

Slabé stránky
• Chybějící podrobná územně plánovací dokumentace
• Časté změny platného územního plánu
• Málo uplatňované sankce za porušení právních předpisů

Příležitosti
• Schválení Metropolitního plánu a navazujících regulačních plánů
• Příprava nového zákona o státní památkové péči
• Zpracování prostorové regulace výstavby v historickém centru a ochranném pásmu

Hrozby
• Lobbistické tlaky při projednávání zásadních dokumentů
• Korupční tlaky ve správních řízeních ohledně památkové péče
• Nerespektování stabilizovaného území při povolování novostaveb

Pramen: Management plán ochrany světového kulturního dědictví historického centra Prahy, jde o vybrané příklady