Centrum opouští objekt, který nestačí představám o dalším rozvoji, a začíná působit ve dvou podlažích moderní budovy, kde má mnohem více prostoru.

Centrum následné péče Praha mění adresu, ale i prostředí – ředitel Petr Werbig změnu označuje jako stěhování do 21. století. | Video: Milan Holakovský

Umožní to nejen zvýšit počet lůžek při současném snížení počtu pacientů na pokojích (z nichž každý má vlastní hygienické zázemí), ale především rozšířit poskytované služby. Aktuální změnu ředitel centra Petr Werbik pro Deník označil za stěhování do 21. století. Je ostatně konečně k dispozici třeba i dostatek parkovacích míst pro návštěvy.

Přestupní stanice po nemocnici

Jestliže má 49 lidí přejet z Chitussiho ulice do Řešovské, nezdálo by se to jako velká výzva- Z Prahy 6 na Prahu 8 to ostatně není daleko; nějakých 22 minut i v mírné zácpě středečního dopoledne. Jiná je ale situace, jestliže po svých, jen za pomoci hole, chodí pouze dva. Většinu tým centra přiváží od výtahu na vozíčkách (byť část pacientů si drží i francouzské hole dokazující, že alespoň částečně a po místnosti se pohybovat zvládnou) – a u několika pacientů je naplánován převoz vleže. Další musí být do převozních sanitek nakládáni v transportním křesle.

Stěhují se totiž lidé, kteří se nacházejí v přestupní stanici mezi nemocnicí a dalším životem. Jsou po operaci nebo po nemoci. Poté, co se jejich stav stabilizoval, byli z nemocnice propuštěni – avšak potřebují další péči, přičemž doma se o ně nemá kdo postarat (anebo to nedokáže či nezvládne). Případně je třeba zajistit doléčení, rehabilitaci a nácvik soběstačnosti. Centrum následné péče se snaží o zlepšení stavu. Za příznivých okolností odtud vede cesta domů. V případě, že to tak dobře nedopadne a nestačila by ani pomoc domácí ošetřovatelské péče, se pak z pacientů stávají klienti pobytových zařízení sociálních služeb.

Svůj pytel pěkně na dosah

Kromě 49 osob je třeba převézt stejný počet pytlů s osobními věcmi. Stěhují se sice i spousty beden a krabic i kvanta rozmanitého vybavení, takže zajistit převoz by nebyl problém, ale takhle to udělat nejde. Obsah pytlů teď pacientům představuje jejich svět – současně pojítko mezi minulostí a tím, co na ně čeká – a nemohou být od něj odloučeni. Červený pytel s vlastním majetkem tak při nástupu do sanitky představuje jistotu za situace, jakou ještě ani ti nejzkušenější z převážených seniorů zatím nezažili.

Stěhování nemocnice následné péče v Bubenči. | Video: Deník/Radek Cihla

I když ošetřovatelky, sestry i další členové týmu s pacienty probírali, co se chystá, přece jen jedna žena před nástupem do sanitky váhá. „Kdepak, nejedeme do nemocnice. Jedeme jen kousek po Praze: do nové budovy, kde se vám bude líbit,“ zní opětovné vysvětlování, než s náročným nástupem pomáhají hned několikery ruce.

Autobus s veškerou podporou

Nejeden člen personálu ve středu ještě před rozbřeskem s obavami sledoval oblohu i předpověď počasí. V noci pršelo – chvílemi i poměrně vydatně – a také z rána to vypadalo na déšť, který by dlouhodobě plánovaný přesun znepříjemnil. Naštěstí počasí přálo, znovu sprchlo až odpoledne; také teplota byla příznivá. I tak jeden z řidičů ženě uvnitř sanitky čekající, než dorazí další převážení pacienti, připomínal: „Já teď přivřu dveře, aby vám nebylo chladno.“

Vedle převozních sanitek, kdy přijeli i řidiči až z nemocnice v Roudnici nad Labem, se do transportu zapojil také autobus. Převezl část pacientů schopných samostatného pohybu, i když bylo předem jasné, že bez dopomoci se to neobejde. Obzvlášť nastupování i vystupování bylo náročné a trvalo déle; navzdory několika přítomným pomocníkům i stoličce přistavené před autobusem. Zato svezení málem připomínalo letadlo: s připravenou vodou k napití i občerstvením. A na palubě nechyběly ani zdravotní sestra a lékařka. Ba dokonce byl k dispozici – pro všechny případy – i automatizovaný externí defibrilátor.

Zatímco ze sanitek se vystupovalo v garážích tvořících součást komplexu Jasmín, autobus zastavil před ním. Také tentokrát došlo na dobrodružství s francouzskými holemi. Jeden pár přebýval: zůstal opřený o zeď, aniž se k němu někdo hlásil. „Ne, moje nejsou,“ vrtěla hlavou paní N., která výstupní místo opouštěla na posledním z obsazených vozíčků. Podle barvy ale bylo jasno vzápětí: ty přece patří panu O., odvezenému do budovy před okamžikem!

Náročný přesun neprovázely žádné komplikace. To alespoň říkal doprovázející personál. Pacienti měli zjevně hlavy plné nových dojmů a poznávání nového prostředí natolik, že s nimi Deník nehovořil. Centrum následné péče Praha provozuje společnost Penta Hospitals.

Penta Investments je majitelem společnosti Vltava Labe Media vydávající Deník.