Pondělí se stalo prvním pracovním dnem s uplatňováním nových jízdních řádů, jež začaly platit v neděli. Cestujícím, kteří v Praze a okolí využívají vlaky, se nevyplatí jezdit „po paměti“. Časy odjezdů i příjezdů řady spojů se posunuly – a nejen to. Právě nádraží na Smíchově se pro řadu pasažérů nově stalo přestupní stanicí, a to navzdory tomu, že dosud nebyl problém jezdit přímo.

Na svědomí to mají nová omezení uplatňovaná v reakci na zjištění o špatném stavu historického mostu přes Vltavu, jehož nýtovaná ocelová konstrukce spojuje smíchovský a výtoňský břeh řeky. Správa železnic přistoupila k omezení provozu s tím, že byl snížen počet vlaků, které most smějí přejet za den (soupravy se navíc na mostě nesmějí potkávat a pohybovat se mohou pouze dvacetikilometrovou rychlostí namísto dřívější čtyřicítky). Důsledek? Celkem 94 spojů, vlaků na spojnici s Radotínem či Řevnicemi nebo Rudnou u Prahy, končí právě zde.

Ve spěchu nebyl na debaty čas

„Dobrý den, mohu se vás, prosím, zeptat za redakci…“ zkoušel Deník ráno oslovit vystupující cestující s otázkou, jak oni pociťují dopady nových omezení. Bez úspěchu. Dopovědět samotnou otázku se podařilo spíš ojediněle než často; většina lidí mířících za svými povinnostmi se nezastavila. Přání hezkého dne tak už patřilo mizejícím zádům. Někteří přece jen vyslechli celý dotaz, beztak však většinou nepostáli dlouho. Každý měl dost svého spěchu – a spíš málo chuti pouštět se do debat.

Smíchovské nádraží v pondělí 11. prosince – první pracovní den v období platnosti nových jízdních řádů. | Video: Milan Holakovský

Někdy vlastně ani nebylo co rozebírat. „Pro mě se nezměnilo nic,“ řekl Deníku oslovený mladík. To maminka z Dobřichovic, vedoucí dítě, měla důvod k postesknutí: „Je to pro nás 12 minut rozdíl, což pro nás znamená větší míru spěchu.“ Naopak průvodčí z vlaku, který v rámci linky S7 na Smíchově pouze zastavil, aby pak pokračoval do Českého Brodu, žádný podobný ohlas nezaznamenal. Stížnost od cestujících neslyšel žádnou – v případě „jeho“ vlaku šlo ostatně jen o pětiminutový posun – a ani se ho nikdo neptal na cokoli, co by se změnami v jízdním řádu souviselo. „Všechno je bez problému,“ shrnul své poznatky pracovník Českých drah.

Vedle takovýchto vlaků, o jakém byla právě řeč, lze na hlavní nádraží dojet ze Smíchova třeba i rychlíky – ne vždy je tedy nutné řešit pokračování cesty ve vagonech metra nebo ve vozech tramvaje. I v ranní špičce se ostatně početní cestující po výstupu rychle rozptýlili – a ani poté, co hodně z nich sjelo do stanice metra, se tam komplikace neobjevovaly: nástup i odjezd byl plynulý.

Změny přijdou s rekonstrukcí

Více stížností nakonec Deník slyšel jen od seniora Ládi, který se svěřil, že míří do Karlštejna navštívit kamaráda z vojny. Jasně, že vlakem (jak tam, tak hlavně nazpátek), protože prý budou ochutnávat vánoční punč. Něco o změnách na dráze věděl; třeba i to, že kvůli pracím souvisejícím s výlukou provozu na jedné traťové koleji právě v Karlštejně začíná další omezení. Přesto netajil několik překvapení.

„Už když jsem přijížděl autobusem, zdálo se mi, že vidím, jak elektrická mašina tlačí před sebou panťák Elefant směrem na Chuchli. Ha, říkal jsem si, něco takového jsem v životě neviděl – změny asi budou větší, než jsem čekal. Ale možná jsem se spletl. Pak jsem totiž viděl ve stanici stát normální patrové vagony, které měly po jedné lokomotivě připojené na každém konci,“ řekl Deníku Láďa, jenž se jak „starý tramp“ pokládá za znalce vlaků. Nádraží jakbysmet.

Přesto ho zaskočilo, že na některých odjezdových tabulích vidí jen číslo koleje – avšak v podchodu nenašel zřetelnou informaci, u kterého z nástupišť se konkrétní kolej nachází (daná tabule je vždy u konrétního nástupiště). Všiml si jen šipek ukazujících k nově vytvořenému dočasnému nástupišti u osmé koleje, které je v kolejišti zcela mimo tradiční perony. Ještě že prý všechno podrobně hlásí nádražní rozhlas.

Postěžoval si také na kaluže vody v podchodu: nečekal by je tam a nelíbí se mu… Připouští, že tohle asi vyřeší velká rekonstrukce, která místo časem změní v moderní přestupní terminál – a nezastírá, že radost z toho vlastně nemá pražádnou. „To se mi už nebude líbit tuplem: já mám rád tradiční nádraží,“ konstatoval.