Na malé chlupáče (a opeřence jakbysmet) nesahejte a nechte je na pokoji. Nevšímejte si mláďat, pokud nevidíte krev nebo jiné zjevné známky poranění ukazující, že je opravdu třeba pomoci. Zima nebo déšť jim zajisté uškodí méně než vaše pozornost.

Tak lze shrnout výzvy, s nimi se každé jaro obracejí na veřejnost ochranáři i pracovníci záchranných stanic pro volně žijící zvířata. Zvláště zajíčky ukradenými z přírody, o jichž se mylně domnívají, že zůstali opuštěni, je lidé zásobují až v šokujících počtech. Přinášejí je ti, jimž nechybí dobré srdce – avšak nemají dostatek informací. A už je to tady zas; sezona zajíčků právě začala, naznačují informace Pražské zvířecí záchranky.

Únos mláděte na Opatově

Posádka záchranného vozidla Českého svazu ochránců přírody (ČSOP), které lidé v hlavním městě volají na pomoc zvířatům v nouzi či nesnázích, má za sebou první letošní výjezd k zaječímu miminu. V pondělí 5. února večer byla přivolána na Opatov. Snad vše dopadlo dobře. Kdyby šlo o člověka, bylo by možno konstatovat: po poučení okolí pacient ponechán na místě.

Volali nálezci, že domů přinesli malého zajíčka. Aby se zahřál, neumrzl; aby přežil v nevlídném počasí. Působil tak zranitelně: byl maličký, hubený… A hlavně nebylo nikde kolem vidět zaječici, která by se o potomka starala…

Nebylo nač čekat: rychlé vysvětlení, že takhle to v zaječích rodinkách chodí, je to zcela normální a není důvod ke znepokojení. Když nálezci ukázali přesné místo, kde zajíčka sebrali, byl tam vypuštěn; či přesněji: vrácen. Zprvu to moc dobře nevypadalo: v teple lidského obydlí rozehřáté mládě hopkalo a pohybovalo se víc než je zdrávo. Stalo by se snadnou kořistí, pokud se poblíž objevil nějaký predátor. Pak se ale situace změnila: zajíček se schoulil tak, jak seděl předtím, a choval se, jak velí přirozenost: předstíral, že žádný ušák v trávě ani není.

V té chvíli se už nedalo dělat víc, než potichu zmizet. A spoléhat, že si příroda bude vědět rady navzdory člověčímu pochybení. Doufat, že vše dobře dopadne – a podle všeho se tak i stalo. Snad si matka mládě odvedla navzdory lidským pachům, které se na ně přenesly. V úterý ráno už totiž po něm nebyla ani stopa. Když se zvířecí záchranáři na místo vrátili, zajíčka už nenašli. Nebyl ani tam, kde zůstal zanechán, ani nikde poblíž. Což dává naději, že po nečekaném dobrodružství se do příběhu zaječího života mohou psát další kapitoly.

Poučovat znovu a znovu

Když povídání s otevřeným, ale snad šťastným koncem ochranáři ze zvířecí záchranky zveřejnili na svém facebookovém profilu, vzápětí reagovala uživatelka Patrycja Bal Wiertek. „Až konečně lidé pochopí, že se mláďat nedotýkáme – pokud nevypadají nemocná, sražená autem a podobně,“ poznamenala.

„Musíme poučovat: znovu a znovu,“ odpověděla Kateřina „Mentecaptus“ Landová, která se v hlavním městě a na Praze-západ podílí na řadě zásahů zvířecí záchranky. Kolega z ČSOP Petr N. Stýblo však doplnil méně povzbuzující slova: „Je to marný, je to marný, je to marný!“

Lidská péče není spása

Jestliže uživatelka Jana Orlovská připsala, že i když pohled na mládě zajíce tolik vybízí ke snaze pomoci, jediný správný postup je nedotýkat se ho a věřit, že až lidé odejdou, jeho matka se vrátí, shrnuje tak vlastně do pár slov doporučení odborníků. „Odchovat doma? To snad ani nejde. Lidé, nechte ho tam, kde ho najdete,“ vybízí.

Záchranné stanice zdůrazňují, že s odchovem zajíčků to není žádná sláva ani u nich: rozhodně to není tak, že když se zaječí mládě dostane do jejich péče, automaticky to znamená záchranu života. Opatrování matkou se stoprocentně nahradit nedaří, stejně jako přirozené prostředí potřebné pro vývoj.

Ne každý tuší souvislosti – a s dobrými úmysly lidé zajíčkům ubližují, protože nechtějí být lhostejní. Dojemně se krčí, opuštěný chudáček – a vypadá tak zranitelně… Ušáka popadnou, šup s ním pod bundu, pak do krabice a hurá do záchranné stanice. To už je návrat do přírody, kde by si ho matka našla, nemožný. A není výjimkou, že navzdory odborné péči nepřežije.

Landová připomíná, že to, co může budit soucit, je u zajíců součástí osvědčené strategie přežití. Mláďata mívají již z kraje roku, často i na sněhu, a zvládání nízkých teplot jim nedělá problém. Stejně jako čekat dlouhé hodiny, než se objeví matka. Aby svou přítomností na mládě neupozorňovala šelmy či dravce, kteří se malými zajíčky živí, většinou se nedrží v jeho blízkosti. Zpravidla přichází v noci na krátké, ale vydatné krmení – a v noci také může mládě odvést na jiné stanoviště, aby dlouho nezůstávalo na jednom místě. Osamocený zajíček, který se ve dne někde choulí, tak nepředstavuje nic mimořádného.

V záchranné stanici Lesů hl. m. Prahy, kde se starají o volně žijící zvířata potřebující pomoc, loni byli zajíci ze savců druhými nejčasnějšími pacienty hned po ježcích. V péči jich zde měli 171. V souvislosti s malými zajíčky pak i odborníci městských lesů připomínají: není důvod „krást je“ z přírody; jejich strategií přežití je opravdu sázka na nenápadnost. Mládě tiše sedící v trávě žádnou pomoc nepotřebuje. Pokud by ji hledalo, pobíhalo by a pískalo. A že zaječice nikde? V pořádku: nakrmit mládě přichází většinou jednou nebo dvakrát denně: zpravidla v noci.

Nejdřív zavolat a poradit se

Pražská zvířecí záchranka lidem, kteří by chtěli přispět pomocí, dlouhodobě doporučuje: z vlastního rozhodnutí na divoká zvířata nesahat. Pro malé zajíčky, k nimž na jaře ještě přibývají srnčata či ptáčata (a na podzim zase „příliš malí“ ježci), to platí dvojnásob.

Vždy je vhodné poradit se s odborníky, kteří doporučí další postup. Ochranáři proto radí zavolat a domluvit se, přičemž zveřejnili telefonní kontakt centrálního dispečinku Národní sítě záchranných stanic: 774 155 155. Na čísle 774 155 185 lze kontaktovat Pražskou zvířecí záchranku. A dost možná v obou případech volající uslyší: „Dobrý den, tady Katka Landová.