Večerní Praha je předchůdcem Pražského deníku, proto se na retrovydání titulu podílelo i vydavatelství Vltava Labe Media, které je pro pražský dopravní podnik připravilo.

Mimochodem – to jste věděli, že 13 souprav jezdících na prvním úseku linky C, mezi stanicemi Kačerov a Sokolovská (dnes Florenc), hned první den provozu porušilo stanovený jízdní řád? Původní Večerka, připomínající čtvrt milionu cestujících za den, o tom ovšem tenkrát v roce 1974 psala s obdivnou hrdostí: „Zájem byl tak obrovský, že vlaky nemohly ani dodržovat stanovené intervaly a jezdily častěji.“

List všech Pražanů v metru

Tolik čtenářů jako ve čtvrtek 2. května odpoledne už pražské metro dlouho nevidělo. Skutečných čtenářů; ne takových, kteří koukají na obrazovku mobilu. Čtenářů listujících novinami.

Konkrétně zvláštním vydáním „listu všech Pražanů“. Pamatujete? To býval slogan Večerní Prahy. Novin, které vycházely odpoledne a po desetiletí nabízely Pražanům to, čeho se dnes ujal internet.

Lidé si už cestou z práce mohli přečíst informace o aktuálním dění, o němž pak večer slyšeli v televizních zprávách – a až ráno si pak o tom mohli přečíst v ostatních novinách.

Večerní Praha, vycházející v nápadné černo-červené kombinaci barev, však nabízela i informace jinde nedostupné. Redaktoři ji připravovali také s důrazem na zajímavosti a čtenářská lákadla všeho druhu. Současným slovníkem bychom řekli: od krimi po bulvár. Plus důraz na to, co bychom dnes pojmenovali jako spotřebitelský servis.

close Retrovydání Večerní Prahy k výročí pražského metra. info Zdroj: Redakce zoom_in Retrovydání Večerní Prahy k výročí pražského metra.

Co dříve ve Večerní Praze vyhledával, vypočetl Deníku Petr Bayer z Prahy, jenž zvláštní vydání převzal při výstupu ze stanice Kačerov. Dnes chodí světem s tmavými brýlemi a slepeckou holí, ale v minulosti býval pilným čtenářem. A oceňoval tenkrát, že si může koupit noviny se zprávami z aktuálního dne.

„Sledoval jsem události, zprávy o dopravě – a sport. Takže o Praze všechno. Vynechával jsem inzeráty, šachové úlohy tam nebyly – a křížovky neluštím,“ poznamenal.

Noviny Večerní Praha zaujaly hlavně atraktivními články, vzpomíná Věra Lišková. | Video: Markéta Holá

Další z cestujících pro Deník zavzpomínala: „Kameloti stávali na rohu ulic a prodávali Večerní Prahu; bylo to takové příjemné.“ Připomněla, že třeba vykřikovali, co se zdražuje a co zlevňuje. Už tehdy se tedy zdražovalo? „No jéje,“ usmála se pamětnice. „Psalo se tam o Praze všechno – ale už je to tak dávno, že si nepamatuji, co,“ usmál se pak cestující, který se představil jako „Pepík z Prahy, kterému je devadesát“.

„Dejte mi ještě jednu Večerku“

Na Kačerově, kdy byl před padesáti lety provoz metra slavnostně zahájen, se role kamelotů zhostili Lukáš Bezděk a Zak Walsh. Ten, když se představuje, je zvyklý přidávat na vysvětlenou, že se narodil v Anglii.

„Ale školy mám české,“ dodává jedním dechem dřív, než zazní poznámka, že češtinu zvládá skvěle: jako rodilý mluvčí. Na rozdíl od kolportérů v jiných stanicích měli poněkud obtížnější roli – vystupující cestující jim často ukazovali, že výjimečnou Večerku si už nesou z jiných stanic. „Ale, prosím – dejte mi ještě jednu,“ slyšeli také opakovaně.

Rozdávání zvláštního vydání Večerní Prahy v rámci oslav 50. výročí zahájení provozu pražského metra ve stanici Kačerov. | Video: Deník/Milan Holakovský

Zvláštní vydání se stalo vítaným suvenýrem, což potvrzovali zájemci žádající hned o dva, nebo dokonce tři výtisky. Při nabídce tiskovin nebylo ani ojedinělé zaslechnout: „Ne, děkuji. Jé, Večerka – tak to jo, tu si vezmu. „Je bezvadné, že máte Večerku – tu jsem už dlouho neviděl,“ tlumočil Deníku Bezděk slova jednoho z kolemjdoucích. Také Walsh nabídl svůj postřeh: „Jedna paní mi říkala, že pamatuje, když se tu metro otevíralo.“

Vzpomínky napříč generacemi

V rámci rozdávání novin ve stanici Kačerov si zájemci mohli vyzkoušet i to, čeho se na stejném místě, jak napsala dobová Večerka, v roce 1974 zhostili „straničtí a vládní činitelé v čele s generálním tajemníkem Ústředního výboru Komunistické strany Československa Gustávem Husákem a další naši i sovětští hosté“: stříhání pásky.

To se líbilo dětem – ale zjevně si to užili i starší kolemjdoucí. Konkrétně Karolína Kroupová s kamarádem, kteří si vlastně střihli jako úplně první – a jimž kolportéři Večerky pořídili i krátké video na Karolínin mobil. „Je to super pocit, otevřít metro znovu po padesáti letech, hned se nám krásně zaplnilo – a já tu nedaleko bydlím, smála se Karolína.

Rozdávání zvláštního vydání Večerní Prahy v rámci oslav 50. výročí zahájení provozu pražského metra. | Video: Deník/Radek Cihla

Své první vzpomínky na metro má spojené s výletem se školou – když byla žákyní základní školy v Plzni, šlo o nezvyklý zážitek: poznávání něčeho, co doma v Plzni není. Na Večerní Prahu – tu s velkým V – si nevzpomíná: v Plzni také nebyla. Současná s malým „v“ je prý ale také super. „Teď, když tady bydlím, je večerní Praha krásná – a jako dopravní prostředek mám nejradši metro,“ reagovala pohotově.

Nové informace kolem páté

Zvláštní vydání Večerníku Praha, připravené k výročí zprovoznění metra v roce 1974, dokázalo některým z pasažérů vyvolat vzpomínky hned dvojnásobné. Deníku to potvrdila třeba Miroslava Nováková: „Jsem pamětnice, takže si na původní podobu Večerní Prahy vzpomínám – a ještě se mi v roce 1974 narodila dcera,“ svěřila se.

Dobře si tak vybaví i svoji první jízdu metrem: poprvé se jím svezla, když holčičku prvně opustila a nechala doma na starost manželovi. Zážitek to prý byl úžasný. „Tenkrát jsem byla také v cizině, třeba v Paříži – a to pražské metro bylo prostě úžasné: ve srovnání s Paříží novější.“

Když kdysi kupovala Večerní Prahu, četla ji podle jejích slov celá rodina, v první řadě tatínek. „Vydávala se kolem čtvrté páté hodiny – a nás děti otec vždycky poslal, ať ji jdeme koupit,“ řekla Deníku s tím, že tenkrát rodina bydlela na Letné – takže Večerku chodila kupovat do Veletržní ulice. „Tam jak je hospoda, o které nevím, jak se jmenuje; tehdy to bylo U Sojků.“ Kolik tehdy platila, už si ale přesně nevybaví. Snad padesát haléřů?

Za padesátník každý den

Nováková ale nebyla sama. Maminek, které rodily před rovným půlstoletím, se mezi zájemci o zvláštní vydání Večerky našlo na Kačerově více. Zatímco leckteří z cestujících zde pospíchali na další přípoj (nebo třeba i na domluvenou kontrolou u lékaře), jiní si našli čas zavzpomínat.

„Zrovna tady jsem Večerku kupovala,“ řekla Deníku Věra Tomková. „Byl to zvyk: každý den, myslím za padesátník,“ odkázala na dobu, kdy se Večerní Praha prodávala za padesát haléřů. Za korunu, což se platilo za svezení metrem (původně bez možnosti přestupu) by tedy byly dva výtisky. Ona bydlela a stále bydlí poblíž – a pořád jezdí stejnou trasou. Že by si ale vybavila, kdy se na Kačerově metro otevíralo – to už ne. Však tenkrát měla důležitější starosti! „Před padesáti lety? To se narodila moje dcera…“ Opět ale Tomková zavzpomínala na Večerku. „Můj táta – poněvadž jsem bydlela s otcem – stál za dveřmi a hned ty noviny chtěl vidět.“

K tomu, že bývala odběratelkou Večerní Prahy, se Deníku na Kačerově přihlásila i Věra Lišková původně z Holešovic – a nyní ze Štúrovy ulice v Krči. „Byly tam atraktivní články,“ hodnotí podle vzpomínek. Ty – a veskrze kladné – má i na zahájení provozu metra. „Byla jsem ráda, že bylo, protože jsem se jím mohla dostat na sídliště, kde jsem bydlela dříve…“