Měření Deníku: Je v metru chladněji než v tramvaji? Zase ne o tolik

play_fill

Extrémní vedra tento týden budou i v Praze. V zoo se opět ochladí tunami ledu

Praha

Nicméně – jedna zkušenost z krátké projížďky obecné závěry nedělá. Zvlášť když Deník, vyrážeje od zastávky Sídliště Krč, se pro orientační měření nevybavil měřidlem kalibrovaným, ale docela obyčejným: venkovním teploměrem koupeným za 70 Kč v blízké prodejně (ze čtyř nabízených typů nejdražším a i na pohled působícím nejdůvěryhodněji). A pro srovnání lze dosaženou přesnost považovat za dostačující, jestliže všechny hodnoty byly zjištěny stejným teploměrem.

Ověření měřených hodnot navíc dopadlo překvapivě příznivě: v porovnání s domácí meteostanicí ukázal teploměr o jeden stupeň Celsia více. Ve srovnání s údaji přicházejícími do hodinek z nejbližší měřicí stanice měl někdy údaj vyšší až o tři stupně, avšak jindy byl rozdíl i nulový. Ukázalo se, že čím blíže skutečně měřenému místu leží zdroj údaje přijímaného hodinkami, tím nižší jsou odchylky.

Pražská MHD v létě: Které vozy nabízejí klimatizaci a co od ní očekávat?

Praha

Příklad? Na zastávce Tempo ukázal teploměr ve stínu 31 stupňů, zatímco podle hodinek mělo být 28 – ty si ale „myslely“, že jsou v Nuslích. Když jim pak naskočila hodnota pro Lhotku, byla tu shoda: rovněž 31. Měření také ukázalo, že i nepříliš vzdálená místa v městských ulicích se mohou teplotně lišit až o několik stupňů; samozřejmě je řeč o teplotě „ve stínu“. Čekání na zastávkách také potvrdilo, že vyšší teplota se lépe snáší, pokud panuje alespoň mírný vánek: když se nepohne ani lísteček, je to hned znát.

Hic je pojem relativní

„Je moc dobře, že se o to někdo zajímá,“ řekla Deníku cestující, jež si všimla měření v tramvaji. „Je hrůza teď v létě jezdit, když ty tramvaje nemají klima,“ míní. Naopak jiný pohled nabídl muž, s nímž se Deník setkal na zastávce – ten odkázal na slova bývalého kolegy.

„Dělal jsem s Uzbekem a ten říkal, co bychom chtěli. U nich si prý musí poradit až se šedesáti stupni,“ připomněl. Skutečně takové čtyřicítky, což je pro nás hororová představa, jsou v Uzbekistánu letní normou.

Kam nechodí slunce…

Při čekání teploměr potvrdil, že pokud je v parných dnech ve stínu tlačenice a o pár kroků vedle nestojí nikdo, má to opodstatnění: stát nebo i sedět na přímém slunci se chce málokomu. Naopak přímo v tramvaji – a to i ve vozech bez klimatizace – se naměřené teploty na straně, kam svítí slunce, a na té, kam nesvítí, nelišily nijak výrazně, i když pocitově mohou být rozdíly nemalé. Podobné jsou také teploty v různých částech vozidla, i když individuální dojmy by se opět zdály napovídat něco jiného.

play_fill

Hledáte letní zábavu? Podívejte se na tipy na zajímavé akce v Praze

Volný čas

Zvláště v případě starších modelů tramvají dokáže významnou roli sehrát blízkost otevřeného okna. Také otevíratelné poklopy na střeše pomohou – zvláště ten v přední části. Je totiž konstruován ve tvaru otevřené tlamy tak, aby aktivně vháněl vzduch do salonu (jak dopraváci říkají prostorům pro cestující), zatímco ostatní mají orientaci opačnou.

Pokud měly navštívené tramvaje označení klimatizace, objevily se mezi nimi rozdíly jak podle subjektivních pocitů, tak v naměřených hodnotách. Podstatně méně příznivě se v tomto případě cestovalo ve vozidle, kde byla otevřena okna; navzdory upozornění, že se tím účinek klimatizace sníží.

Avšak i tramvaj budící dojem, že je příjemně „vychlazena“, při měření překvapila vyšší teplotou (30 stupňů Celsia v salonu a 28 na výdechu vzduchotechniky). Zjevně zde k příjemným pocitům pomáhá spíše šikovné řízení cirkulace vzduchu nežli nadměrné chlazení.

V metru není chladno

Také v metru, jak v prostorách podzemní dráhy, tak ve vozidlech, nabízí osvěžení cirkulace vzduchu, průvan – nebo třeba i pohyb vzduchu způsobený jízdou souprav v uzavřeném prostředí. Naměřené teploty ale mohou leckoho překvapit: vlastně tam není o tolik chladněji než na povrchu. Byť se ukázalo (třeba v přestupní stanici Florenc, ale i na dalších eskalátorech), že čím jsme níže, tím je i teplota měřitelně nižší. Samotné teploty však v prostorách podzemní dráhy mohou být i vyšší, než by leckdo očekával.

close info Zdroj: Deník/Milan Holakovský zoom_in Orientační měření teploty při cestování městskou hromadnou dopravou v Praze.

Výkyvy teplot jsou v podzemí menší než na povrchu – a prakticky zde odpadá starost se spalujícím slunečním žárem. I venkovní horko však zde někdy může dýchnout až do vagonu. Ukázalo se to třeba v „otevřené“ stanici Vyšehrad.

Také současný nástup většího počtu cestujících, což se během měření Deníku stalo na Muzeu, dokáže teplotu mírně zvýšit. Především ale v metru docela fouká, ba v některých případech vysloveně fičí. Což může být v zimě obtěžující a nepříjemné, avšak za současného počasí je to spíše potěšení.

Na povrchu cestující volají po vozidlech s klimatizací – nechtějí se vozit upocení a ulepení – a lidé, s nimiž Deník hovořil, se shodovali v úsudku, že tou je zatím vybavena jen zhruba třetina pražských tramvají a autobusů. Leckteří cestující ale mají jasno: pokud si řidič všimne, že cestující otevírají okénka, klimatizaci „za trest“ vypne.

Někteří z pasažérů dokonce míní, že se najdou šoféři autobusů, kteří klimatizaci ani nezapnou, protože jsou prý odměňováni za úspory nafty. To však řidič, s nímž Denk hovořil, odmítl. Má za to, že nefungující klimatizaci může mít spíše na svědomí porucha. Zdůraznil ale, že on nemá oprávnění vyjadřovat se pro média, a tak se ani nepředstavil.