Sám se stejně jako jiní členové týmu do bojů nezapojoval – řadu zraněných účastníků konfliktu se mu ale díky osobnímu nasazení podařilo dostat do bezpečí a následně předat do péče lékařů.

Právě tato činnost se mu podle dostupných informací stala osudnou. Mimo to však na Ukrajině působil i jako školitel bojové medicíny, předávající své poznatky vojákům i civilistům; jen tito lidé se prý počítají na tisíce. Organizoval také dodávky humanitární pomoci včetně zdravotnického materiálu či elektrických generátorů do nedostupných oblastí.

O život bojoval od března, kdy ho vážně zranil zásah šrapnelem u frontové linie na Donbase. První informace o tom, se stalo, se u nás objevily 18. března. Zprvu byl v péči ukrajinských lékařů. Skrovné zprávy naznačovaly, že transport do vlasti jeho zdravotní stav neumožňoval, i když v rámci Ukrajiny byl z východní fronty přesouván do nemocnic v Kyjevě (tam pobýval od 21. března) a pak ve Lvově; podle všeho právě péče kyjevských lékařů umožnila další cesty. Následně byl 3. dubna převezen ze Lvova do vojenské nemocnice v Praze. Podle zpráv, které zástupci Týmu Phoenix nyní zveřejnili na sociálních sítích, 15. května svému zranění podlehl.

Nadšenec, jenž udělal mnoho

„Toho, co se stalo, je nám moc líto,“ řekl Deníku k aktuální smutné zprávě místopředseda spolku Team 4 Ukraine Jan Heřmánek z Říčan a podnikající v Praze; tohoto muže, který je mimo jiné nadporučíkem Aktivních záloh Armády ČR velícím mechanizované rotě AZ 72, se v úterý podařilo telefonicky zastihnout právě na vojenském výcviku. Sám Taylorovo působení mohl poznat, ale přece jen s odstupem: „Hoši z Projektu Phoenix měli od nás nějakou podporu, ale od začátku roku fungují autonomně,“ konstatoval.

Zesnulého zdravotníka hodnotí jako nadšence, který pomoci bojující zemi a jejímu lidu věnoval celé srdce. „Pro Ukrajinu dělal mnoho – a udělal hodně,“ ocenil Heřmánek. S tím, že se k tomu rozhodl dobrovolně a s vědomím všech souvislostí. „Podstoupil riziko, se kterým musí počítat každý dobrovolník, kteří jezdí na Ukrajinu pomáhat,“ připomněl.

Kamarádi a spolupracovníci Taylora, jehož skutečná identita má i nyní z bezpečnostních důvodů nadále zůstávat skryta za přezdívkou, k facebookové informaci o úmrtí připsali, že budou postrádat jeho inteligenci, zkušenosti i výjimečnou erudici v oblasti válečných konfliktů. Mimochodem: to, že měl vojenské zkušenosti, je jedna z mála potvrzených informací, které jsou o Taylorových osudech veřejně známy.

Pro pomoc obětoval vše

„Od začátku války plně obětoval pomoci svůj osobní i pracovní život, finance, spánek. Když mluvil o padlých a zraněných, v očích měl soucit. Svými činy nás opakovaně přesvědčil, že má smysl bojovat za lepší svět, že i v nejtěžších momentech je možné držet se svých morálních hodnot a jednat lidsky,“ loučí se na sociální síti členové Týmu Phoenix. „Chybí nám jeho černý humor ve chvílích, kdy kolem dopadaly rakety, schopnost nadchnout ostatní, takt i nadhled, se kterým předcházel konfliktům,“ doplňují.

Podobně se ve facebookové diskusi vyjádřil třeba uživatel Lukáš Jimmy Červinka: „Tay měl několik zásadních vlastností, které z něj dělaly to, co byl. Byl inteligentní, ale nebyl přechytralej, byl šikovnej, ale nebyl chlubivej, byl to bojovník, ale nikomu to necpal. Byl skromnej, vtipnej, férovej. Snažil se vždycky pomoct.“ Oceňuje dále Taylorův přístup.

„Byl to nadanej chlap, kterej se rozhodl předat svoje zkušenosti, aniž by to po něm někdo vyžadoval,“ napsal s tím, že zakladatel projektu šel do této akce od samého počátku naplno. „Tay inspiroval, motivoval, zachraňoval. Byl to bojovník i milovník. V srdci těch, co ho znali, nikdy nezemře!“ doplnil Červinka. A třeba Petra Harazímová (Loučná spolu a srdcem), jež starostuje v Loučné nad Desnou, připojila: „Inspirativní osobnosti s dobrým srdcem by neměly odcházet tak brzy.“

Kolegové také mimo jiné oceňují jeho citlivý přístup a respekt, který měl Taylor k jiným názorům, i když by nad nimi dílky svým zkušenostem, znalostem a dovednostem mohl mávnout rukou. Stejně jako jeho nasazení a vytrvalost; to vše provázané smyslem pro spravedlnost. A také skromnost: „O svých zásluhách mluvil poskrovnu.“

Byl to ale právě on, kdo společně s přáteli sehnal terénní auta a zajistil přestavbu na vozy umožňující transport zraněných v polních podmínkách. O tom, stejně jako o organizování humanitárních dodávek, tehdy loni na jaře vědělo jen pár nejbližších. Veřejně se informace o Projektu Phoenix objevily vlastně až ve chvíli, kdy došly peníze a bylo třeba představit činnost a zveřejnit čísla transparentních účtů, aby práce mohla pokračovat.