Úřad známý pod zkratkou ÚZSVM se především věnuje právním jednáním, hospodaření s vybraným majetkem, ale třeba i řešení rozmístění státních institucí nebo dohledávání nemovitostí s nejasným vlastníkem. To skutečně vzrušením nezavání; velkou legrací už vůbec ne.

Přesto o ni není nouze, když dojde na řešení méně typické agendy. K té se někdy řadí třeba likvidace bezcenných předmětů zbylých po lidech, kteří zemřeli bez dědiců – a zejména nakládání s věcmi z trestné činnosti nebo předměty, jež pachatelům při přestoupení zákona pomáhaly. Mikropříběhy drobných věcí současně přinášejí svědectví o tom, co jsou lidé schopni vymyslet a udělat.

Hodně předmětů pochází z rodinných či sousedských rozepří, které se neobešly bez účasti policie – a následně končily v přestupkovém řízení, nebo dokonce u soudu. Zde se asi nejkurióznějším případem stala ekologická likvidace nalomeného klacku, jímž muž v kolonii zahrádkářů přetáhl souseda, když se pohádali kvůli útočníkově manželce. Nebylo to ale tak, jak by snad leckdo předpokládal. Žena se vydala zkontrolovat květiny, které prý dříve pošramotily sousedovy slepice – a majitel drůbeže se nelichotivě vyjádřil na její adresu.

Řekl, že je hloupá, jestliže viní jeho slepice, které za nic nemohou; spoušť prý způsobily cizí kočky. Ženinu čest vystartoval hájit její manžel – a od vzrušených slov nebylo daleko k útoku: k ráně klackem do hlavy. Šlo sice jen o třičtvrtěmetrový kus větve o průměru dva centimetry, ale hněv, který ji svíral, udělal své. Napadený si musel přivolat sanitku – a čtyři dny pak poležel v nemocnici. Těžko říci, jaké jsou sousedské vztahy nyní – nicméně z pohledu paragrafů věc vyřešila tisícovka pokuty za přestupek.

Útoky paličkou i pomocí vodováhy

V kolekci doličných předmětů je hodně nožů: od nožíčků přes kudly či dýky až po mačetu. Nebo i nůž na koberce. Najdou se ale i kuriozity. Likvidována byla třeba palička na maso, jíž těhotná žena nepřetáhla po hlavě svého partnera, jak by snad leckdo mínil, ale lupla přes displej jeho počítač. To bylo tak: neshody s přítelem se vydala řešit do firmy jeho otce, který zaměstnával i svého syna. Na pracovišti se pak strhla hádka. Žena, která později vysvětlovala, že se jí splašily hormony, popadla paličku – tu si prý původně vzala s sebou na obranu, kdyby snad čelila napadení – a bum: už z toho byla práce pro policii.

Nakonec vše dopadlo na výbornou: vztahy se urovnaly a tuhle lapálii „spravila“ tisícovka pokuty plus osm set za opravu notebooku. Jen nešťastná palička zajištěná policií už neposlouží ani v kuchyni: úředníci ji museli zlikvidovat. Podstatně přísnějšímu trestu se nevyhnul mladý muž, kvůli jehož počínání úředníci likvidovali popisovač a poničenou vodováhu. Dotyčný se totiž rozhodl zúčtovat s mužem, s nímž měl v minulosti konflikt. Auto a domovní zvonky mu počmáral vulgarismy – a přímo svého protivníka praštil vodováhou, když napadený muž jel na kole. Nejen že tím hliníkovou vodováhu zničil, ale poškozenému způsobil vážné zranění.

Do aukce putovalo oblečení i nářadí

Ne všechny předměty související s nekalostmi však musí být zlikvidovány. Do aukce se dostaly například troje zcela nové značkové džíny, které si za odcizené peníze koupil vykradač fotbalových kabin. Před časem ten případ vzbudil značnou pozornost nejen v Praze, kde se zloděj na jednom z předních stadionů metropole vloupal do šaten hráčů a realizačního týmu. Vedle peněženek ho zajímaly třeba značkové hodinky, šperky nebo telefony. Po dopadení dostal u soudu 51 měsíců – a soud rozhodl i o propadnutí pánských riflí, které si z kořisti koupil. Majetkové úředníky zaujalo, že v dražbě nad všemi zúčastněnými muži vyhrála jediná přihlášená žena.

Stranou pozornosti však nezůstanou ani drobnosti. Svědčí o tom osud vybavení dvojice mužů, kteří za pomoci štípacích kleští a kapesního nože překonali dveře rekreační chaty a jejího sklepa. Při vloupačce se slušně napakovali: odnesli si terénní čtyřkolku, motorovou pilu, pět litrů benzinu, dalekohled a vzduchovku. Brzy však skončili v rukou policie, k čemuž přispěly biologická stopa a také zlodějské náčiní zapomenuté na místě činu.

Když byli dotyční odsouzeni (starší jako recidivista dostal deset měsíců natvrdo, mladší vyvázl s půlroční podmínkou), zabavené kleště i nůž nabídl majetkový úřad v elektronické aukci na webu nabidkamajetku.cz. Štípačky se prodaly za 80 Kč. Stejnou cestou stát utržil stokorunu za zabavený květináč. Ten původní majitelka opakovaně pokládala na přístupovou cestu k domu, aby ji lidé nemohli používat: na pozemek s cestou si totiž dělala vlastnické nároky. Svého nedosáhla; jen dostala pokutu za spáchání přestupku proti občanskému soužití.

Stovku získal stát také prodejem zabavené baseballové pálky, s jejíž pomocí dva muži požadovali po třetím vrácení necelých tří tisíc korun, původně určených na nákup drog. Protože měl v peněžence jen sedmnáct stovek, odvlekli ho do auta a nutili, aby se vydal krást po obchodech a zbytek dluhu uhradil ve zboží. Na to však nedošlo, protože zasáhla policejní hlídka. Zraněný mladík putoval do nemocnice a druzí dva na služebnu. Od soudu pak odešli s podmínkami. Vedle baseballové pálky propadlo státu i oněch sedmnáct stovek: peníze byly odvedeny na účet pro pomoc obětem trestných činů.

Jak zranění může nepříznivě poznamenat zlodějské plány, dokládá staré kladivo převzaté ÚZSVM. Dvojici notně podnapilých pachatelů posloužilo k naplnění plánů na vykradení benzinky. Jeden z mužů právě tímto kladivem rozbil výlohu – a ještě do ní několikrát kopl, čímž si přivodil krvácející zranění nohy. V opilosti si ji pořezal vskutku důkladně. Kumpán sice vlezl dovnitř, ale bleskově byl zpátky; alarm ho vyplašil dřív, než stihl cokoli sebrat. Najít pachatele pak bylo snadné: policejní hlídce stačilo jít po krvavých stopách.

Jiný osud zabavené věci dokládá případ z Plzeňska, kde si zloděj vyhlédl litá kola zaparkovaného mercedesu se značkovými pneumatikami – kořist za 160 tisíc. Majitel auta ho sice načapal, ale pachatel stačit zmizet, než dorazila policie. Byl ale dopaden a odsouzen; vedle podmínky dostal i peněžitý trest ve výši 20 tisíc korun – a součástí verdiktu se stalo i rozhodnutí o propadnutí věci: použitého heveru. Ten pak byl nabídnut k využití státním organizacím – a zájem projevila psychiatrická nemocnice v pražských Bohnicích. Pro využití na své socioterapeutické farmě.

Sudy s pivem i láhev s příběhem

Že se dá utržit i za vylité pivo, dokazuje případ 12 sudů zajištěných v trestním řízení. Pachatelé plánovali prodej zlatého moku s již citelně prošlou dobou minimální trvanlivosti, což mohlo znamenat ohrožení zdraví spotřebitelů. Obsah sudů byl tedy za dohledu celníků zlikvidován – a za vratné sudy ÚZSVM odvedl do státního rozpočtu 12 tisíc korun.

Tři koruny pak inkasoval i za pivo vypité. Pivní láhev totiž použil lupič při přepadení banky. Když se dožadoval peněz, zaměstnanec na jeho výzvu nereagoval. Dotyčný tedy vytáhl prázdnou flašku, míněnou jako zbraň, a prohlásil: „Dejte mi prachy, já to myslím vážně!“ Byť se vytratil, když se dozvěděl, že jde o bezhotovostní pobočku, dopaden byl ještě ve chvíli, kdy měl láhev stále u sebe. Soud pak rozhodl i o propadnutí věci – a zálohovaná flaška úředně putovala do výkupny.

close Jako vetešnictví vypadají některé sklady Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových. info Zdroj: Deník/Milan Holakovský zoom_in Jako vetešnictví vypadají některé sklady Úřadu pro zastupování státu ve věcech majetkových.

Jinou drobností se stalo osm balíčků mletého pepře. O ty přišli muži ze Slovenska, kteří se opakovaně vloupali do domovů seniorů a jejich obyvatelům postupně nakradli přes 1,1 milionu korun; přibrali i tři pokojové květiny. Zřejmě inspirováni filmovými scénami používali pepř k posypání místa činu, aby znesnadnili své dopadení nasazením psů. Polapení se stejně nevyhnuli: u soudu dostali tresty od dvou do šesti let plus vyhoštění.

Jen s podmínkami vyvázli zloději, kteří na čarodějnické oslavě ukradli příruční pokladničku s tržbou převyšující 98 tisíc korun. Maskováni prvky kostýmů Santa Clause se dali na útěk – avšak místní zmerčili, co se stalo, a zloděje se jali pronásledovat. Peníze získali zpět, když Santům nebylo nic platné, že kořist bránili slzotvorným sprejem, a dokonce plynovými pistolemi. Vánoční převleky a pepřový sprej likvidovali úředníci poté, co pachatelé odešli od soudu s podmíněnými tresty.

Sex za padělané bankovky neprošel

Kuriózní osud měly přičiněním zaměstnanců majetkového úřadu třeba stahovací kroužky na pánské přirození, které si koupil zákazník sex shopu. Pořídil také krabičku cigaret v trafice – a obojí úspěšně zaplatil padělanými penězi. Několik kopií dvoustovky, tisícovky a dvoutisícovky si dotyčný vytiskl na inkoustové tiskárně. Tyto falzifikáty pak do třetice použil i při návštěvě privátního erotického salonu – a znovu uspěl. Jinak se situace vyvinula za měsíc, když si chtěl dát repete. To už majitelka podniku padělky odhalila a přivolala policii. Byl z toho soud s podmínkou v trvání 3,5 roku. Zajištěné padělky putovaly do České národní banky a ještě nepoužité kroužky na penis pro změnu k majetkovým úředníkům státu. Po rozstříhání skončily v tříděném odpadu.

Kuriozity mohou dorazit i z vězení

Překvapivě se mezi věci k likvidaci dostane i předmět přímo z cely. Takový úlovek dorazil z Kladenska – z věznice ve Vinařicích. Tam se jeden z odsouzených rozhodl provokovat dozorce modrou mikinou s vulgárním nápisem. Brzy o ni přišel: podle kázeňského řádu byla zabrána jako nedovolený předmět.

Další věcí z věznice byla improvizovaná kukla před hlavu, kterou si vyrobila mladá odsouzená plánující útěk: chtěla prchnout nepoznána. Skutečně se z cely dostala: z vězeňského kabátku, kalhot, ručníku a šátku vyrobila úvazy, jimiž za pomoci kovového věšáku vypáčila mříže v okně a prolezla ven. Tam byla záhy zadržena: v cele sice zakryla výhled k oknu sušákem na prádlo a oblečením, avšak neuvědomila si, že na střeše přilehlé budovy bude vidět jako na divadelním jevišti.

Jiná maska ještě čeká na svůj osud. Je to hororová tvář klauna, s níž se dva čerstvě zletilí mladíci nejprve rozhodli budit rozruch při projížďkách v autě – a pak „přitvrdili“. Dojeli k dětskému hřišti, kde jeden z nich v masce, pod níž se ozýval chechot mající budit dojem krvežíznivého netvora, předstíral, že se dobývá přes branku dovnitř. Asi se oba smáli ještě při odjezdu, když bylo vidět, jak jsou děti vyděšené. Smích je však přešel, když byli nalezeni a souzeni pro přečin výtržnictví. Spravila to podmínka – s nařízenými veřejnými pracemi a uloženým dohledem probační a mediační služby.

103 psů i zatoulaný kozel

Komplikované může být hledání umístění pro zvířata odebraná majitelům kvůli týrání – nebo rovnou ta bez vlastníka. Výhodou je, že není extrémní spěch: už někde mají dočasné útočiště, protože do rukou ÚZSVM nepřecházejí hned. Je však třeba najít místo, kde budou moci zůstat trvale. To byl třeba případ kozla, kterého strážníci zabásli pro potulku: jen tak se bezcílně poflakoval po sídlišti. Radnice se snažila najít jeho pána, ale marně. Osud kozlíka tak řešil majetkový úřad, který mu našel nový domov na farmě nedaleko místa nálezu.

Nové pány našla i řada týraných psů, kdy se i ty „problémové“ podařilo během pobytu v útulku zklidnit a takzvaně socializovat. Povedlo se udat i skutečně dlouho nabízeného pejska Ferdu, poněkud většího nebo vlastně dost velkého, kdy už se zdálo, že se rodinného pelíšku snad nedočká. Pak si nabídky na internetu všimla hodná paní a přemluvila manžela, aby se na tohohle hafana zajeli mrknout. Když se podívaly lidské oči do těch psích – anebo snad naopak? – bylo rozhodnuto: Ferda má domov! Nový majitel František L. se pak ještě ozval: poslal fotku spokojeného psiska i s vyprávěním. „Podařilo se najít báječného parťáka a prima kamaráda, skvělého hlídače, který pláče jak malé dítě, když odcházíme do práce – a o to více se raduje při návratu,“ napsal mimo jiné.

Již starší příběh se začal psát před pěti lety, v září 2018. Majetkový úřad převzal 103 pejsků, zejména čivav, držených v množírně ve zcela nevhodných podmínkách v bytě a v domě; počínání majitelky veterináři označili za týrání. Nastalo velké hledání majitelů – a bylo úspěšné. Nové domovy našla celá stovka psíků ve všech koutech republiky během pouhých čtyř měsíců.

Umístit se podařilo také holuby s okrasným ocasem, kteří měli vydělávat cizincům u Staroměstské mostecké věže. Dotyční je nabízeli návštěvníkům Karlova mostu k fotografování, za což si nechávali zaplatit. Před policejní hlídkou se snažili utéct, avšak neuspěli – a došlo na řešení hned několika přestupků. Ve správním řízení jim byli opeřenci odebráni – a nakonec se je podařilo umístit na statku v Ústeckém kraji, kde s chovem holubů mají bohaté zkušenosti.

Dědictví po Vaškovi pro potomky pana Angela

-I případy, které neprovázejí hmotné artefakty a jde jen o papírování, mohou být pozoruhodné. Přímo detektivní pátrání se rozjelo poté, co se na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových obrátil zájemce o koupi pozemku s nevyjasněným vlastníkem v Kamenném Přívozu. Úředníci zjistili, že bývalý majitel je evidován v seznamu svobodných zednářů a obdržel papežský řád sv. Silvestra; zjistilo se také, že v letech 1918–1948 působil v diplomatických službách v Římě a v Londýně, kde zastupoval Československou republiku. Po převratu v roce 1948 se odmítl vrátit – a nakonec se odstěhoval do USA.

-Tam stopa zdánlivě končila, ale v pátrání pokračovali pracovníci washingtonského velvyslanectví. Zjistilo se, že muž měl dceru – a přes internet se podařilo kontaktovat jeho vnučku. Ta pak poskytla sérii dokumentů včetně posledních vůlí dědečka, babičky i matky, kde je uvedena jako jediná dědička majetku v USA i v Československu. Pozemek v Kamenném Přívozu tedy připadl jí.

-Jiný případ dohledávání vlastníka pozemků má také americkou souvislost – a okolnosti ještě překvapivější. Jde o příběh majetku muže jménem Václav, kterého osud zavál nejprve do Argentiny, odkud přesídlil do New Yorku v USA. Tam pracoval ve speditérské firmě, jejíž vlastník neuměl psát – a tak Vašek z Čech vyřizoval všechny písemnosti. Po smrti majitele převzal nejen firmu, ale i jeho jméno: stal se tak z něj Angelo Rivas. S tímhle zjištěním se už podařilo dohledat dědice.

-Hodně kuriózní výsledek měl také spor o náhradu nemajetkové újmy. Odškodnění požadoval od státu muž, který jako ženich nemohl odjet na svatební cestu kvůli nezákonnému trestnímu stíhání. Neuspěl, když se ukázalo, že vlastně není ženat; nemohla tudíž být zmařena svatební cesta. Což o to, svatba se skutečně konala – jenže podle islámského práva a bez splnění zákonných podmínek. Na to se přišlo až v rámci sporu o odškodnění.