Po obhlídce několika míst v areálu Hradu, kde by bydlení bylo možné vybudovat, padla předběžně volba právě na Lumbeho vilu. Na stavbu na Hradčanech, kterou si k bydlení v době výkonu funkce hlavy státu vybral už v roce 2004 Václav Klaus; ten po nástupu do funkce původně bydlel ve vile na Ořechovce poskytnuté armádou.

Nastěhovali se tam rovněž manželé Zemanovi (ke konci funkčního období minulého prezidenta tam však žila pouze první dáma Ivana Zemanová, zatímco její muž Miloš trávil většinu času na zámku v Lánech).

První prezident České republiky Václav Havel bydlel jinde: v takzvané Husákově vile, kde před ním pobýval i jeho předchůdce ve funkci prezidenta Československa Gustáv Husák.

Návrat prezidentské standarty na Pražský hrad.
Na Pražský hrad se vrátila standarta, kterou umělci vyměnili za rudé trenýrky

I tento objekt by byl k dispozici – podle Pavlových slov by však pro něj a manželku byl příliš rozlehlý a rekonstruovaný objekt v běžně přístupné části zahrad lze využít lépe, aby sloužil veřejnosti. Lumbeho vila, která se navíc obejde bez dalších výdajů na nová bezpečnostní opatření, bude zřejmě vyhovovat, pokud se prý v interiéru udělají takové úpravy, které prostor prosvětlí a zbaví ho poněkud ponuré atmosféry.

Bratři, kteří něco znamenali

Původní měšťanský dům (k němuž v té době patřily i rozlehlé zahrady) byl v atraktivním prostředí v blízkosti Jeleního příkopu postaven již dříve. Jeho podoba se vyrýsovala na počátku druhé poloviny 19. století, kdy byl přebudován.

Odráží tehdy moderní klasicistní představy, označované jako empír. Tehdy se v místě usadili dva bratři, kteří ve své době něco znamenali, a koupili si domy s navazujícími pozemky.

Zde se zabydlel Karl Wilhelm Lumbe, jenž v různých etapách svého života působil jako lékař-chirurg, politik i velkostatkář – a v sousedství Josef Taddäus Lumbe: politik a pedagog na pražské polytechnice (na jejíž tradici nyní navazuje ČVUT), jejímž byl i dlouholetým ředitelem.

Oba byli za své zásluhy povýšeni do šlechtického stavu – s predikátem von Mallonitz.

Místo s bohatou historií

Archeologické vykopávky v bezprostředním okolí potvrdily, že místo bylo v několika etapách osídleno už od pravěku. V raném středověku sloužilo jako pohřebiště spojované s érou Přemyslovců (a vzhledem k množství nalezených šperků nejspíš i s jejich přímým působením).

Kolem přelomu 16. a 17. století zde za vlády Rudolfa II. vzniklo rozsáhlejší hospodářské zázemí císařské rezidence včetně bažantnice. Pozoruhodným archeologickým nálezem z této doby se stal zvláště renesanční vodovod.

Příjezd zvoleného prezidenta republiky Petra Pavla na Pražský hrad.
Petr Pavel složil slib. Jeho příznivci ho přivítali potleskem, Zemana vypískali

Významně se pak lokalita proměnila ve druhé polovině 17. věku, kdy zde Humprecht Jan Černín z Chudenic nechal vybudovat skleníky, ale především zřídit okrasné zahrady; částečně s parkovou úpravou.

Další významná proměna místa je spojována právě s působením sourozenců, jejichž jméno dodnes nesou i okolní zahrady. Ve vlastnictví členů rodiny dům zůstal do poloviny dvacátého století. Využíván byl různě, přičemž nejčastěji je zmiňován krátký pobyt malíře, spisovatele a překladatele Miloše Jiránka, známého také pod pseudonymem Václav Zedník.

Především se tedy připomíná několik obrazů s vyobrazením Pražského hradu, které zde vytvořil. Obdobný motiv pohledu z okna zde ostatně před před třemi desetiletími využil i režisér Zdeněk Tyc při natáčení „filmu o lásce až za hrob“ s názvem Žiletky; v hlavní roli s Filipem Topolem ze skupiny Psí vojáci.

Zásadní změna před dvaceti lety

Změny přišly po roce 1925, kdy dům koupil stát. Využití pak bylo rozmanité: od ubytovny pro zaměstnance Hradu až po skladiště zahradníků, přičemž objekt značně zchátral. Proměnilo se i okolí, když původní koncepce zahrad musela ustoupit budování tramvajové trati a rozšíření silnice.

Linda Jozwiak Kopecká s Petrem Pavlem a Evou Pavlovou.
Pravá ruka prezidenta Kopecká. Pavla potkala, když chtěla být hlavně mámou

Skutečnou vilou – a toto označení se pak vžilo natrvalo – se dům stal díky rozsáhlým opravám. Začaly v devadesátých letech minulého století, s přizpůsobením pro potřeby ubytování státních návštěv (s čímž se zde počítalo alternativně s možností bydlení prezidentského kancléře), a zejména následně v souvislosti s přestavbou před nastěhováním manželů Klausových.

Wikipedia uvádí, že na reprezentativní sídlo prezidenta nechat stát objekt přebudovat nákladem 52 milionů korun.