Policista, který rád vaří, s oblibou využívá suroviny z malého domácího hospodářství vesnické rodiny – a také si rád pochutná, přičemž ho zajímá i kombinování pokrmů s vínem. Současně ale také muž, který má zájem o cestování, a člověk, jenž se svým dvěma synům snaží předávat vlastní lásku k vodním sportům; především kanoistice a surfování. Mimo to ještě dobrovolný hasič a spolupracovník Českého červeného kříže. Tak Novotného loni představila televize Nova. Jejím prostřednictvím ho celá republika zná jako Lubinu: nepřehlédnutelného účastníka kuchařské soutěže MasterChef, který se v loňské řadě dostal až do finále.

Do života přišly změny

Účast v soutěži mu zasáhla do života, protože kolem vaření se ve volném čase motá stále více, a to v rámci různých aktivit. Nevěnuje se tomu ale na plný úvazek: stále zůstává policistou, zařazeným na oddělení hlídkové služby v Mladé Boleslavi (tedy u prvosledového týmu, jehož příslušníci obyčejně na místo události přijíždějí jako první).

Změna přišla i v rodině, a to v podobě rozvodu spojeného se stěhováním. „Mým bydlištěm je teď Klášter Hradiště nad Jizerou. Jen o vesnici vedle než dřív, abych mohl být pořád v kontaktu s dětmi,“ svěřil se Deníku. S tím, že se vše uspořádalo tak, že s bývalou manželkou má kamarádský vztah.

Vaření dosud nepoznané

S Deníkem Lubina otevřeně hovořil v kuchyni Základní školy s rozšířenou výukou jazyků Marjánka v Břevnově, kam si v pátek 8. prosince přijel vyzkoušet spolupráci s místním týmem: při vaření ve velkém a s omezením finančními limity určenými pro školní stravování. Domluvil se na tom během soutěže Zlatá vařečka, kde byl Lubina členem poroty. Školákům společně s kuchařkami připravili polévku s játrovými knedlíčky, na výběr nabídli dvě hlavní jídla v podobě vepřové rolády s pečenými brambory a špaget aglio olio – plus ještě jako teplý moučník bramborové šišky s mákem. Výsledek nadchl: strávníci se mohli uchválit. Pochutnali si prý nejen více než jindy; dokonce se nerozpakovali říci, že se nadlábli lépe než doma.

Strávníkům v ZŠ Marjánka na pražském Břevnově v pátek vařil a vydával obědy policista z Mladoboleslavska Luboš Novotný – alias Lubina z loňské soutěže MasterChef Česko.
Školáci si pochutnali. Vařil jim Lubina, finalista loňské řady MasterChefa

Jestliže kuchařky se smíchem říkaly, že jedna směna, kterou s nimi slavný pomocník strávil, byla příliš krátkou dobou na to, aby od něj stačily něco odkoukat, a spíš se on mohl něčemu přiučit od nich, Lubina přikyvuje: je to pravda. Ve školní kuchyni připravující 550 obědů, které bylo třeba nejen uvařit, ale také vydat, zažil takový frmol a nápor, jaký s vařečkou a naběračkou v ruce ještě nepoznal.

Přesto vyšetřil čtyři minuty, během nichž odpovídal na otázky Deníku:

Loňské účinkování v televizní soutěži MasterChef Česko v mnohém změnilo váš život. Nebo ne? Zůstáváte stále policistou?

Ano, policistou jsem pořád. Pracuji na oddělení hlídkové služby v Mladé Boleslavi. A k otázce, jak mi to změnilo život a co mi to dalo – dostal jsem se ke skutečnému vaření. Strašně mě to baví, ale spíš se věnuji tomu zážitkovému. To, co vidíte tady ve školní kuchyni, je obrovský masakr: navařit 550 porcí za neuvěřitelnou cenu a z určených surovin… Klobouk dolů před holkama, které tady pracují.

Kdo vybíral pokrmy, které budete společně připravovat: vy, nebo zdejší tým?

Jídlo jsem vybíral já. Snažil jsem se, aby to bylo něco, co mají děti rády a dobře se to připravuje.

Dostal jste volnou ruku, nebo jste se musel vejít do nějakého cenového limitu či spotřebního koše?

Malinko jsme to uvolnili – ale víceméně platí, že rozpočet na přípravu oběda je patnáct tisíc korun. Když jsme to rozpočítali na lidi, vychází to 30 korun a 90 haléřů na osobu.

Jak to přišlo, že jste se ocitl právě na Marjánce?

Jako porotce jsem se účastnil soutěže Zlatá vařečka – myslím, že tato škola tehdy vyhrála – a slíbil jsem, že tohle vaření pro děti v jídelně pro děti chci jednou vyzkoušet. A slovo dalo slovo…

Zdroj: Milan Holakovský

Dovedete si představit, že byste takto vstával do práce na šestou hodinu každý den a dělal jste to dlouhodobě?

Vstávat každý den na šestou hodinu si rozhodně představit dovedu. Ale ne do téhle práce.

Proč? Vy víte, kolik za to kuchařky berou?

Vím. Dnes jsem se to dozvěděl – a myslel jsem si, že to mají tak na čtrnáct dní.

Co jste jim k tomu řekl?

Že je to smutné. Ale stačí se podívat do kuchyně a vidíte, že mnohé z těch žen… Já to nechci říct ošklivě – prostě nemají daleko do důchodu. Kdo bude vařit za deset let? Ony odejdou – a mladí to za tyhle peníze rozhodně dělat nebudou.

Jak podle vás bude dětem chutnat?

Snažili jsme se to dělat poctivě – a dali jsme to toho srdíčko.

Ptám se proto, že se jich chci zeptat, jestli je to typické jídlo, jaké běžně mívají, anebo díky vaší přítomnosti budou moci ochutnat něco výjimečného.

Nevím, jak často to mívají, ale je to klasika: jedno je české jídlo, jedno italské. Špagety dětem chutnají – a roláda plněná dobrotami je také skvělé jídlo.

Přiučil jste se vy něco od zdejšího týmu?

Pro měl byl přínosem celý den. Také jsem se to tak bral, že se tady budu učit. Byla to taková zvláštní spolupráce: holky nechávaly všechno na mně, abych to dochucoval, já jsem zase chtěl, aby to dělaly samy… Ale dalo mi to hodně: vařit v tomhle množství je pro mě obrovská novinka. Jestli budu dělat nějakou velkou akci, zkušenosti přispějí k tomu, aby se to povedlo.

Zatím jste podobné vaření tohoto typu nezažil?

Ne. Takovým stylem ne.

I když zůstáváte policistou, ve volném čase hodně vaříte a určitě budete pokračovat. Jaké další projekty chystáte?

Chystám se na svatby; těmi se kalendář už plní. Dále zase nějaké teambuildingy; docela se mi teď rozjely snídaně do firem jako teambuilding pro různé společnosti. A momentálně vymýšlím projekt pro maminky na mateřské. To ale ještě není úplně hotové, takže s tím ‚půjdu ven‘ tak za dva měsíce – až to bude celé připravené. Ale maminky na mateřské se mají na co těšit.