U obyvatel České republiky, kteří nejsou heterosexuální, se duševní poruchy i tendence skoncovat se životem vyskytují výrazně častěji. Alespoň jedna duševní porucha se vyskytuje u poloviny gayů a leseb: až u 52 procent. A suicidální neboli sebevražedné myšlenky či chování byly zaznamenány až u čtvrtiny z nich – což ve srovnání s heterosexuální populací představuje pětinásobek.

Tak shrnul tým NUDZ své závěry, když v úterý 23. dubna představil výsledky první domácí studie svého druhu. Nazvaná je Mental health and help-seeking in Czech sexual minorities: a nationally representative cross-sectional study a publikována byla v renomovaném časopise Epidemiology and Psychiatric Sciences.

Častější myšlenky na sebevraždu

Už předchozí výzkumy ukázaly, že rozdíly v duševním zdraví nevyplývají z vlastní sexuální orientace. Podstatnou měrou prý souvisejí s tím, jak se k lidem s menšinovou sexuální orientací chová okolí. V tom se psychiatři a psychologové shodují i se závěry hnutí Amnesty International: tyto osoby se setkávají se společenskou stigmatizací, ba i nenávistnými projevy; s diskriminací a nedostatečným přijetím.

Tohle vše vede k výrazně horšímu duševnímu zdraví ve srovnání s heterosexuálními lidmi, připomněl Tomáš Formánek z pracovní skupiny Psychiatrické epidemiologie a doktorand Univerzity v Cambridge. „Naše studie přináší spolehlivé důkazy,“ konstatoval – přičemž připomněl významný vliv takových faktorů jako jsou diskriminace, stigmatizace a menšinový stres. Po změnách, které by to odstranily, pak volá hlavní autor studie z NUDZ Michal Pitoňák, vedoucí pracovní skupiny Duševní a veřejné zdraví sexuálně a genderově rozmanitých.

„Jedním z takových řešení, které bylo identifikováno v oblasti výzkumu suicidality LGBT+ osob, je například zpřístupnění manželství pro LGBT+ páry,“ konstatoval. Zdůrazňuje současně potřebu poskytování lepší a citlivější péče pro neheterosexuální osoby.

Výzkum NUDZ se opírá o vyhodnocení údajů z dat, které byla sbírána výzkumem v domácnostech na sklonku roku 2022; už tedy po odeznění hlavní vlny pandemie covidu, která poznamenala psychický stav řady lidí. Pro první reprezentativní výzkum duševního zdraví ve vazbě na sexuální identitu v Česku byly získány údaje od 3063 respondentů. Z nich se k tomu, že jsou gayové nebo lesby, přihlásilo 44 (tedy 1,4 procenta), jako bisexuální lidé se jich identifikovalo 48 (1,6 procenta) – a 54 (1,8 procenta) se zařadilo do skupiny „jiné“. Pětadevadesát procent, 2917 dotazovaných, uvedlo heterosexuální orientaci.

Více duševních poruch

Duševní obtíže se u lidí s menšinovou sexuální orientací vyskytují častěji a jsou závažnější. Aktuální duševní poruchu evidovali výzkumníci u více než poloviny zkoumaných gayů nebo leseb, u třetiny bisexuálních osob a u čtvrtiny sexuálně rozmanitějších osob. V heterosexuální populaci nešlo ani o pětinu: 18,9 procenta. Sebevražedné myšlenky nebo chování evidovali u celé čtvrtiny gayů nebo leseb: u rovných 25 procent. Mnohem častější než u heterosexuálů (5,7 procenta) byly i u osob bisexuálních (22,9 procenta) a sexuálně rozmanitějších (11,1).

Pitoňák k tomu upozornil, že nejde o údaje, které by se významně odlišovaly od zjištění zahraničních kolegů. „U nás je ale tato problematika stále z velké části ignorována,“ volá po větší pozornosti. Evidence Českého statistického úřadu, který se sebevraždám věnuje do značných podrobností, sexuální orientaci neřeší.

Duševní onemocnění jsou u lidí řadících se k sexuálním menšinám závažnější ve srovnání s heterosexuální populací. Ukázalo to vyhodnocení depresivních i úzkostných symptomů. Nejvyšší hodnoty se objevily u bisexuálů, pak s jistým odstupem u osob sexuálně rozmanitějších a následně u gayů a leseb. V čem jsou naopak poznatky shodné bez ohledu na sexuální orientaci, je zjištění, že odbornou pomoc, jež by pro ně byla vhodná, drtivá většina těchto lidí nevyhledá: NUDZ uvádí, že jde o osm z deseti případů. Jinými slovy: dostává ji jen jeden člověk z pěti, kterým by měla pomoci. Nakolik je dostupná, už výzkumníci neřešili.