Jaká je vaše osobní motivace starat se zrovna o pacienty bez domova?

Začala jsem se s nimi setkávat už během studia a ta moje motivace se samozřejmě za těch čtrnáct let vyvíjí. Začínala jsem s myšlenkou, že všem rychle pomůžu, oni se dostanou z ulice, a bude to super. V průběhu let jsem se musela posunout. Dnes už tu skupinu velmi dobře znám.

Jejich potřeby, sociální služby a problematiku po zdravotní stránce mám obsáhnutou. Péče o ně je potřebná a má smysl. Dostala jsem se do pozice profesionála, který poskytuje konkrétní zdravotní služby cílové skupině v době ordinačních hodinách a potom jde domů, kde má děti.

Setkáte se i s agresivními pacienty?

Verbální agrese je tu na denním pořádku. Lidé bez domova jsou permanentně frustrovaní svou životní situací a opakovanými nezdary. Ventilují si to potom na lidech, kteří jim poskytují služby. Prvním předpokladem je si slovní útok nebrat osobně. Vím, že problém je na jejich straně a nenaskakuji na tu nabídku „pojďme se hádat“. Nepouštím se do diskuzí, které nikam nevedou. K fyzickému napadení nikdy nedošlo.

Můžete uvést nějaký osud pacienta, který vám utkvěl v paměti?

Spíš bych to shrnula: společné rysy jsou nevhodné podmínky už od mládí, od narození, kdy se setkávají s neúspěchy. Dá se to popsat jako sociopsychopatologie, kde se nabaluje jedno na druhé. Takový kruh, ve kterém se točí. Jsou to často pobyty ve věznicích, psychiatrických léčebnách, dalších institucích, jako třeba azylové domy. Střídavě jsou na ulici a někdo tam zůstane na celé roky.

Tisková konference k slavnostnímu otevření nového porodního centra U Apolináře.
Porodnice U Apolináře má nové centrum pro rodičky. Oprava bude pokračovat

Do toho se objevují závislosti na psychotropních látkách, které podporují setrvávání u bezdomovectví. U lidí bez domova se s každým dalším rokem na ulici prohlubuje ztráta vůle a neschopnost plánování budoucnosti. Žijí v hodinách a řeší jen, kde se nají a vyspí. Zdraví je spojené s budoucností, takže ho v tu chvíli neřeší. Někdy to zajde tak daleko, že se objeví těžká deprese. Potom si řeknou: ,Když nebudu řešit svůj zdravotní stav, tak už snad konečně umřu.‘

S jakými nejčastějšími obtížemi za vámi do ordinace lidé bez domova přicházejí?

Pro příklad vezmu dnešní den: ráno přišel pán ve věku 65 let, který k nám chodí pravidelně. Léčí se s kardiovaskulárním onemocněním, v jeho případě jde o vysoký tlak. Prodělal také těžké plicní onemocnění a u nás si opakovaně řešil kožní obtíže. Dnes si ale přišel jen pro souhrnnou zprávu kvůli přidělení sociálního bytu.

Po něm přišel pacient, který nám donesl zprávu o operaci šedého zákalu obou očí. Předtím u nás absolvoval předoperační vyšetření. Přišel proto na kontrolu a pochlubit se, že dobře vidí. Další pacientka se přestěhovala z jiného města a trpí onkologickým onemocněním. Před sebou má operaci a další léčbu.

V případě nutnosti operace vezmou lidi bez domova na zákrok bez problému?

Pokud jde o české občany, kteří jsou v naprosté většině všichni pojištění, problém není. Záleží také, o jaký operační výkon se jedná. Jestli je řeč o akutním výkonu nebo právě onkologickém onemocnění, tak je to jednoznačné. Horší je to s ortopedickými výkony. V takových případech musí mít pacient stabilní sociální zázemí, aby mohl být zařazen k operaci. Není možné jít na endoprotézu z ulice a potom se na ní vrátit zpět.

Lidé žijící na ulici různě migrují po republice. Co je motivuje přijít do Prahy?

Upřímně to úplně neřeším. To množství pacientů je u nás opravdu velké. Často je to ale vidina toho, že v Praze je blaze. Dnes jsme zrovna přebírali pacienta, který se sem přestěhoval, protože jeho ošetřující lékař zemřel. Pojištěné pacienty totiž přijímají i obyčejní praktičtí lékaři. Je jich celá řada, která lidi bez domova vezme.

Na jaké problémy nebo bariéry naráží lidé bez domova v běžných zdravotnických zařízeních?

Neznalost personálu v oblasti bezdomovectví a sociálních služeb, předsudky ze strany personálu, odmítání ošetření z neopodstatněných důvodů, nepřítomnost sociálního pracovníka a mimo jiné i nedostatek zájmu a porozumění.

Velký problém ale nastává u těch nepojištěných?

To je třeba případ dalšího pacienta, který byl u nás na převazu rány a chodí sem pravidelně asi rok. Trpí chronickým vředem. To je zrovna častý a typický pacient. Nároky na ošetření cizinců bez pojištění na naši ordinaci neustále rostou.

Charitativní akce Kolo pro Adama.
Kolo pro Adama. Na charitativní akci vybrali skoro dva miliony pro handicapované

Ošetření těchto pacientů nám není v tuto chvíli hrazeno. Měsíčně navíc platíme přibližně 15 tisíc korun za laboratorní vyšetření a zobrazovací metody provedené u těchto pacientů. Další náklady jsou pak na léky a převazový materiál.

Záchranka ale odveze i nepojištěného pacienta, když je to potřeba. Co se stane potom?

Vždycky záleží, jak se k tomu postaví to zařízení. Pokud je to skutečně vážný stav, tak se musí postarat, ale pacientovi potom u nich leží dluh za péči.

Potýkáte se tu i s psychologickými problémy pacientů?

Chodí k nám pacientka, která je v poslední době ve stresu a psychickém rozrušení, ale nedaří se nám to s ní řešit. Nechce si to přiznat a jsou kvůli tomu spíše konflikty. Řeší drobné věci, jako jsou třeba odřeniny. Při poslední konzultaci jsem jí navrhovala psychiatrické vyšetření, ale nenašli jsme shodu. Jsou pacienti, kteří to přijímají a vítají, ale někteří o tom uvažovat nechtějí.

Přímo psychiatra tu ale nemáte…

V azylovém domě máme psychoterapeuty. Psychiatry sháníme externě. Pokud by pacientka měla zájem, dostala by doporučení a oslovila bych externistu, který má kapacitu, aby ji vyšetřil. V tomto případě jde o pojištěnou pacientku, která není viditelně zanedbaná, takže by neměl být ani problém s návštěvou čekárny u jiného lékaře. V neřešených případech se ale stav může dostat až do fáze, že pacienta odveze záchranka na psychiatrii.

Proč jsou z vašeho pohledu tolik potřebné ordinace pro chudé? 

Jedná se o osoby s rizikovým životním stylem pro zdravotní stav. Zanedbávání zdravotního stavu a primární zdravotní péče vede v principu ke třem nežádoucím výsledkům: nezvratné poškození zdravotního stavu s trvalou invalidizací jedince, přetěžování integrovaného záchranného systému a příjmových ambulancí s ekonomickým dopadem a ohrožení většinové populace v případě šíření nepodchycených infekčních chorob.

Lidský mozek - Ilustrační foto
Prozraďte, čeho se bojíte, a pomozte výzkumu. Fobie zkoumají vědci v Klecanech

Již ukončený projekt ministerstva zdravotnictví pilotních ordinací pro chudé dokázal, že působení ordinací pro chudé významně snížilo počet výjezdů a hospitalizací u osob, které tyto služby využívají.

O lékařce:
Andrea Pekárková pracuje pro Armádu spásy a samu sebe vnímá jako odbornici pro oblast zdravotní péče o lidi bez domova. Po studiu se kvalifikovala jako praktický lékař a tři roky působila jako lékař v organizaci Naděje. Stála u zrodu hnutí Mediků na ulici, navštívila několik zahraničních projektů v oblasti pouliční medicíny a podílela se na založení ordinace praktického lékaře Armády spásy v Ostravě a v Praze. Nyní působí jako lékař v ordinaci Armády spásy v Praze a zajišťuje zdravotní péči v Domově Přístav Praha.

INFOBOX
- V ordinaci praktického lékaře v Praze je k polovině dubna evidováno 1160 pacientů.
- Od ledna ji navštívilo 301 individuálních pacientů, z toho bylo 106 bez platného českého pojištění. - Celkem zde proběhlo 1067 ošetření pacientů v ordinaci, z toho 333 u nepojištěných osob.
- Z toho mimo jiné vyplývá, že nepojištění cizinci častěji navštěvují ordinaci jednorázově, kdežto pojištění pacienti docházejí pravidelněji.
- V Česku podle Armády spásy chybí na zdravotní péči pro lidi bez domova miliony, proto Armáda spásy přišla s kampaní Ošetřenka, díky které můžou lidé zakoupit poukaz v hodnotě 250 korun na zajištění lékařské péče pro chudé.