Lékař k velikonočnímu hodování: buďme sobci a mysleme na sebe

Není přitom problém v tom, že by nevěděli, jak se správně chovat. Je však pohodlné – a leckomu příjemné – uplatňovat přístup typu „mě se to netýká“. Případně spoléhat na medicínu a na to, že když se objeví problém, lékaři najdou ty správné prášky, aby zase bylo dobře. „Odpovědnost za své zdraví má každý sám,“ zdůrazňuje profesor Vrablík. Ne náhodou je tedy i aktivním spolupracovníkem projektu Srdce v hlavě, v jehož rámci internisté i kardiologové informují veřejnost o rizicích kardiovaskulárních onemocnění, jejich léčbě – a především o prevenci.

S Velikonocemi se neodmyslitelně pojí vejce, o kterých se v minulosti říkalo leccos: že jejich konzumace škodí, protože jsou plná cholesterolu, který ucpává cévy, i to, že naopak tělu vlastně prospívají. Jak to tedy je – a mají lidé k vaječným pochoutkám přistupovat s respektem, nebo si nemusejí dělat velké obavy?

O vejcích platí to, co i o všech ostatních potravinách: že neexistuje nezdravá potravina, ale pouze její nezdravé množství. Současný názor na konzumaci vajec z hlediska cévního rizika a metabolismu cholesterolu je takový, že přiměřená konzumace (která je pravděpodobně nižší než ta, jakou většina populace praktikuje zrovna během velikonočních svátků) je z tohoto hlediska málo významná.

Skautský institut v Rybárně může na Kampě zůstat. Zatím do konce roku

Praha

Většina lidí má omezenou schopnost vstřebávat cholesterol ve střevě, takže i když tam cholesterolu ve formě vaječných žloutků přijde více, vstřebá se jen určité množství. I v případě, že připustíme individuální variabilitu, pro většinu osob to nebezpečné není, pakliže nejdeme do extrémů, kdy se jedná o diety založené na vaječných jídlech.

Takže neškodí ani pravidelná konzumace vajec?

Jedno dvě vajíčka denně většině populace žádné zdravotní riziko nepřináší.

To mluvíme o každodenní konzumaci?

Ano. A je nutno říci, že vejce je naopak cenným zdrojem velmi hodnotné bílkoviny, která je prakticky čistá a není provázaná dalšími nutričně nevhodnými složkami, ať už sacharidy nebo tuky. K vejcím se tedy dnes přistupuje mnohem benevolentněji. Vyplývá to i z experimentů, které prokázaly, že ani velmi vysoká konzumace nevedla k dramatickým vzestupům hladiny krevního cholesterolu.

Léky „na cholesterol“ včetně doporučení, že je na místě upravit jídelníček, ale v rámci preventivní prohlídky u praktického lékaře dostává už i řada čtyřicátníků…

To, co ve stravě ovlivňuje hladinu krevního cholesterolu nejpodstatněji, není vlastní cholesterol, který potravou přijímáme, ale především nasycené mastné kyseliny, které jsou vlastní především živočišným tukům a některým tropickým tukům.

Další důvod, proč přestat služby České pošty využívat, stěžují si Pražané

Praha

To jsou ty nejzásadnější regulátory hladiny cholesterolu v krvi. Ne tedy samotný cholesterol, který sníme, ale právě ty nasycené mastné kyseliny.

V rámci velikonočního hodování se tedy není třeba tolik bát vajec (a možná ani alkoholu – i když to mě asi hned vyvedete z omylu), ale spíš toho samotného hodování?

Velikonoční hody nemusí znamenat, že se budeme přejídat, a už vůbec by to nemělo vést k nezřízené konzumaci alkoholických nápojů. Naopak by to měl být svátek, který má svůj duchovní rozměr. Ano, tradičních jídelních zvyklostí se nevzdávejme – nic proti nim – ale je to o množství. Stejně jako ostatní svátky nejsou Velikonoce důvod pro to, abychom skončili přejedení a totálně neschopní pohybu.

Naopak: jestliže v rámci svátečních dnů zbude víc volného času, ten by neměl být věnován sezení u stolu s nadměrnou konzumací jídla a pití, ale měl by být využit k tomu, abychom se více hýbali. Koneckonců – když se budeme více hýbat, bude nám i lépe chutnat, budeme lépe trávit a negativní konsekvence toho, co sníme, nebudou takové, jako když zůstaneme sedět.

Trápit se výčitkami, že jíme něco, co bychom neměli, tedy vlastně není nutné…

Dopřejme si tradičních pokrmů v rozumném množství. Zásadní poselství je: svátek není důvod k tomu, abychom se přejídali. Dejme si mimořádný pokrm, věci, které normálně nevaříme a nejíme, ale rozhodně nemá smyl, abychom se jím přejídali.

Leckdo si může říci: Velikonoce jsou svátkem církevním, pánbůh má rád napravené hříšníky. Když už by se to tedy u stolu přehnalo, jak to potom „odčinit“?

To už zabrušujeme do filozofie. Tady se ale nejedná o nějakou vyšší autoritu, jde o naše zdraví. To, jak se nám odmění naše tělesná schránka, je asi tím nejdůležitějším. Jestliže se snažíme, aby životní styl byl co nejlepší, dělá to každý pro sebe. Zdravotník může být průvodcem, tím, kdo poskytuje informace a cenné rady, ale za své zdraví si každý zodpovídá sám. Sám sobě.

Potvrzují vaše zkušenosti, že si to lidé uvědomují?

Moji pacienti občas přicházejí a říkají: „Tak, pane doktore, chtěl jsem vám udělat radost, tak jsem zhubnul.“ Já ale říkám: „Upřímně řečeno, to jste největší radost udělal sám sobě. Já můžu být potěšen, že se vám to podařilo, že jste respektoval moje doporučení a díky tomu se dnes cítíte lépe – ale především je to odměna pro vás a nikoli pro mne jako lékaře.“

Prahou projel traktor s majákem. Nemocnice převážela mobilní agregát

Praha

Je tedy zvláštní, jak tohle vlastně bereme, kdy člověk sám sebe nevnímá jako entitu, k níž bychom měli vztahovat výsledky svého snažení v oblasti změny životního stylu. Já bych řekl: Buďme sobci a mysleme na sebe. Za své zdraví si neseme odpovědnost sami a pro své zdraví může udělat nejvíc každý sám. Tohle je důležité si uvědomovat – a to i během velikonočních svátků.

Jestliže se říká, že příklady táhnou, jak je budete prožívat vy?

Doma jsme vymysleli, že budeme cestovat. Pojedeme s rodinou do Brna a ukážeme ho dětem. Chystáme se ho prozkoumat pěšky, takže myslím, že pohybu tam budeme mít víc než dost. Chceme tam jít i plavat. Na druhé straně si určitě dáme i nějaké tradiční jídlo a navštívíme velikonoční trhy; rozhodně to nebude jen o nějakých asketických předsevzetích. Také máme rádi dobré jídlo, také si dáme pochutinu – a také našim dětem vysvětlujeme, že čokoláda není základ stravy.

Jak jsou děti staré?

Jsou to 17letá dvojčata a 12letý synek mé současné partnerky. Já už mám děti dospělé, oba studují medicínu. Já určitě nejsem dogmatik, nejsem militantní a naprosto chápu lidské slabosti – je ale zvláštní, že moje dospělé děti se zdravě chovají.

Což, myslím, nepřekvapí, jestliže to viděly odmalička.

Oba mají rádi dálkový běh, oba teď běželi pražský půlmaraton. Když si v restauraci vybírají jídlo, vždy je to něco, co bych přiřadil na tu zdravější část jídelníčku. A myslím si, že to dělají podvědomě.