Setkání při pomezí Dolních a Horních Měcholup si s ním Deník domluvil náhodou. Vlastně ze zvědavosti. Při pohledu na dvě malé stavby v sousedství areálu, kde sídlí množství firem. Kolem ani živáčka, liduprázdno i „kočkoprázdno“, ale o tom, že tohle místo žije, nebylo pochyb: to potvrzovaly misky naplněné krmením i vodou. Že to tady slouží právě kočkám, potvrzoval nápis Kočičí domeček – doplněný i telefonním číslem.

Jaký je účel? Reklama? To by si pro ni někdo vybral moc špatné místo: tady může oslovit málokoho. Navíc ani jeden z domečků kupce zrovna neláká: na obou je patrné, že pod širým nebem neslouží svému účelu nějaký ten pátek, ale už pár let. Jeden se dokonce nevyhnul ani pozornosti sprejera; ten navíc působí jako ryze amatérská práce.

Druhý vypadá jako tovární výrobek – a také skutečně je. Přesně tahle věc se prodává na internetu jako bouda pro kočky. Pražská firma ji dodá za 4004 Kč, s dopravou zdarma, nebo je k mání za 9,90 dolaru. Ale proč stojí tady? Snad nabídne odpověď telefonní číslo na vedlejší stavbičce.

Moc nemluvit a zbytečně neupozorňovat

„Vy jste u těch domečků? To jsme se těsně minuli; já tam byl krmit před pěti minutami – a teď jsem kousek dál u dalších,“ řekl Michal do telefonu. A svolil, že se vrátí. Nakonec se ukázalo, že chlubit se tím, co dělá, se mu nechce. Přijel hlavně proto, aby požádal, ať Deník neupozorňuje na přesné místo, kde boudičky stojí. „Lidé jsou spíš zlí,“ vysvětlil, že nechce, aby se přihodilo cokoli nepěkného.

Kočičí domečky u firemního areálu při rozhraní Horních a Dolních Měcholup | Video: Milan Holakovský

Pokud bude někdo vykládat, že micka nepozná zvuk konkrétního auta, nevěřte mu. Jakmile se auto, kterým sem jezdí kočičí catering, přiblížilo, okolní porost rozvlnil pohyb. A sotva řidič vystoupil a promluvil, mourovatý strávník už čekal za jednám z domečků. Nestál tam marně: k mání byl i nějaký pamlsek navíc.

Firma zkrachovala a zmizela, kočky zůstaly

Kočky, o které se zde stará, Michalovi nepatří. Krmit je začal poté, co zjistil, že zůstaly opuštěné. A jak se k nim dostal? „Kamarádi tady mají firmu,“ ukazuje za plot areálu. Když je jezdil navštěvovat, všiml si koček. Co jsou zač? Prostě zdejší kočky: krmili je lidé z firmy, která v areálu působila dříve – ta ale zkrachovala a místo opustila.

On tedy porůznu sehnal použité boudy pro kočky – nebo i příbytek po jiném zvířeti – rozmístil je v okolí a denně přijíždí doplňovat krmení i vodu. Proč? Prostě proto, že jejich rodina má kočky ráda: jednu chovají i doma.

Není to laciný špás. Pro nějakých sedm osm kočičích strávníků jsou denně potřeba tři, spíš ale čtyři konzervy plus nějaké suché krmení. „Nakupuji, kde to právě mají v akci; zrovna teď sem vozím krmení z Penny,“ řekl Michal Deníku. I tak odhaduje, že denně utratí kolem 70 korun.

„Za rok by to mohlo dělat nějakých 25 až 30 tisíc,“ předpokládá. Krát dva, protože krmení opuštěných koček se zde věnuje už asi dva roky.

A proč na kočičí domeček vyvěsil své telefonní číslo? Je tam pro případ, kdyby bylo třeba řešit problém a někdo ho chtěl kontaktovat. Už se uplatnilo. Domečky, u nichž se s ním Deník sešel, původně stály o kousek dál. To se ale nelíbilo majitelce pozemku: s argumentem, že se tam bude uklízet nepořádek, je chtěla nechat odvézt a zlikvidovat.

Muž, který to dostal na starost, pak zavolal – a umožnil jejich přemístění. Vyvěšené číslo tedy rozhodně reklamě sloužit nemá. Vlastně je to spíš tísňová linka…