Vedení metropole spustilo speciální web ockovani.praha.eu. Součástí jsou i videa, která mají pomoci přesvědčit „odmítače“ k ochotě dát si očkovací látku proti koronaviru. V jednom z emotivních klipů vystupují klienti dejvického Domova pro seniory Elišky Purkyňové, kteří touží po vakcíně, protože se o tom „poradili s rodinou“ nebo nechtějí „skončit tak rychle v krematoriu“ či naočkován už byl personál, který se o ně stará. Jednu z důchodkyň přesvědčil výrok Jiřího Suchého.

| Video: Youtube

Primátor Zdeněk Hřib (Piráti) před víkendem v souvislosti se zmiňovanou strategií Úřadu vlády ČR za půl milionů korun zveřejnil na sociálních sítích propočty, kolik zaplatí za očkovací kampaň Praha. Web, video se seniory, rozhlasové spoty, inzerce v médiích či venkovní reklama a propagace v nemocnicích podle Hřiba vyjde na zhruba 600 000 korun. Magistrát má výhodu, že agentura DBB Prague nabídla spolupráci na podobě kampaně zdarma a využije plochy ve vlastnictví města.

„Takže ano, věci jdou dělat efektivně a hospodárně, když se chce. A opravdu je důležité určovat si priority, protože vládní TikTok je úplně mimo,“ dodal Hřib. Ministr zdravotnictví Jan Blatný (za ANO) přitom na páteční tiskové konferenci spoty ze Strakovy akademie a další videa s využitím různých vládních či spřátelených expertů obhajoval tak, že se od mladých lidí dostane právě k babičkám a dědečkům, které ohrožuje koronavirová nákaza nejvíce. Podle Blatného je „mediální zásah obrovský a kampaň by zasloužila spíše pochvalu než kritiku“. Anna Šulcová s Jakubem Gulabem se kvůli negativním reakcím nakonec rozhodli, že videa nakonec nebudou sponzorována a stát ušetří peníze daňových poplatníků.

Veřejnost si více či méně nad podobnými kroky vládních představitelů zoufá. Pražský magistrát opakovaně volá po větších pravomocech pro krajského koordinátora očkování (David Doležil v této funkci na vlastní žádost skončil a nahradil ho šéf zdravotnického odboru Martin Ježek) a chystá kvůli zmatkům Babiše a spol. vlastní strategii. Možná si někdo z vás řekne: „To nikdo nikdy nezažil! Mohlo být vůbec hůř?“

Archiv hl. m. Prahy poskytl odpověď zajímavým textem, který vzpomíná na události z podzimu 1820. V českých zemích se tehdy opět začala šířit nemoc – virové onemocnění s až 40% smrtností, které se šířilo kapénkami, vzduchem či dotykem s kontaminovanými předměty. Příznaky byly podobné jako u chřipky: zvýšená teplota, bolest hlavy, svalů a kloubů… Až bolestivé puchýře, které po několika dnech začaly hnisat a spustily vysoké horečky, se u pravých neštovic (varioly) od projevů covidu liší. Na rozdíl od současnosti patřily k rizikové skupině hlavně děti.

Odmítači byli v novinách jako příklad zaslepenosti

Když před dvěma sty lety udeřila další vlna pravých neštovic, očkování neboli vakcinace (pojem pochází od latinského pojmu vacca, což znamená kráva – v roce 1796 totiž přišel místo variolizace, tedy aplikace sušeného hnisu z pravých neštovic, s objevem očkování lymfou z kravských neštovic anglický lékař Edward Jenner) v tu dobu už bylo celkem zavedeným opatřením. V roce 1821 proto úřady přešly od morálních apelů rovnou k sankcím, i když zákonná povinnost očkovat děti byla až po vzniku Československa v roce 1919.

„Odmítačům očkování hrozilo odnětí příspěvků z dobročinných a chudinských institucí, dále nepřijetí dětí do veřejných výchovných ústavů a zamezením přístupu ke stipendiím a nadáním. Pověření komisaři byli povinni tyto lidi evidovat, sepsat s nimi protokol včetně udávaných důvodů a hlásit je úřadu. V případě smrti či trvalého poškození neočkovaného dítěte neštovicemi, měla být dokonce jména rodičů včetně jejich stavu a bydliště publikována v novinách jako příklad zaslepenosti,“ píší pražští archiváři.

Na začátku 19. století tvořil oficiální vakcinační strategii nový šéf českého gubernia a nejvyšší purkrabí Jan Rudolf hrabě Chotek, podle archivních dokumentů tak činil energiciky a v souladu s politikou vídeňského dvora. Očkovací látka byla kontrolována a podávat ji směli jen zkušení lékaři či ranhojiči podle platných předpisů. V únoru 1803 byla založena Zdravotně-policejní (očkovací) komise, jejímž předsedou byl přirozeně jmenován protomedik Thaddäus Bayer, nejvyšší lékařská autorita v zemi. Vydávala se potvrzení o očkování.

Tehdejší úřady věnovaly podobně jako nyní velkou pozornost propagaci. „K úspěšnému proočkování populace bylo nutné přemoci předsudky zejména venkovských obyvatel,“ připomíná text z historie. „Příkladem je nedatovaný cirkulář, který v otcovském tónu nabádá rodiče, aby, majíc povinnost zachovat životy svých dětí, využili záchranný prostředek seslaný Bohem a jejich laskavým pánem a dali děti očkovat vakcínou, která je na rozdíl od předchozí variolizace zcela bezpečná. Což dokazuje fakt, že sám císař nechal očkovat své děti. V závěrečném apelu míří na svědomí rodičů a varuje je před vinou, kterou budou doživotně nést před Bohem a lidmi, pokud svou vlastní liknavostí dopustí, aby jejich děti zemřely na pravé neštovice.“

Osvětu měli kromě lékařů na starosti také faráři či porodní báby; příslušníci vyšších vrstev a státní úředníci měli jít příkladem – o předbíhání jako třeba nyní ve Státním zdravotním ústavu se historické prameny nezmiňují. Rakousko-Uhersko dohlíželo, aby průběh očkování i distribuce látky snížily selhání, které by pak oslabila důvěru ve vakcínu. „Smrt dětí, jimž se vakcína často z důvodu špatného uchovávání neujala, byla přičítána samotné vakcíně,“ dodávají archiváři. Až do roku 1821 navíc byli snoubenci povinni odvádět poplatek do očkovacího fondu kvůli financování celé akce. 

Zkrátka – těch paralel s koronavirovou krizí lze najít víc než dost. Špatnou zprávou je, že pravé neštovice navzdory výše popsanému zabily ještě během 20. století stamiliony lidí. A teď ta dobrá: 8. května 1980 bylo onemocnění prohlášeno Světovou zdravotnickou organizací (WHO) za zcela vymýcené.