Jiná byla situace v případu, o němž ochranáři z Pražské zvířecí záchranky informovali na facebooku. Prostřednictvím telefonního čísla 774 155 185 se jim ozval nálezce, který ohlásil maličké ježečky, pískající a lezoucí, přičemž jejich matku nikde kolem vidět nebylo. Stalo se to během úklidu na zahradě, při němž neúmyslně vzalo zasvé i ježčí hnízdo.

Čekání, zda si samice pro své potomstvo přijde v noci, se ukázalo jako marné – a druhý den už bylo vidět pískající mláďata rozlézající se do okolí. To už byl signál, že je zle: tak se malí ježečci chovají, když jim jde o život. Jeden z nich také na místě uhynul. Tři jeho sourozenci putovali do záchranné stanice.

Při úklidu zahrad opatrně

Zástupci svazu ochránců přírody, který zvířecí záchranku v Praze provozuje, k tomu poznamenali svůj pohled: pomalu končí sezona rorýsů, snad brzy i jiřiček a vlaštovek – a nastoupí malí ježci. Tihle byli letos první.

„Myslete, prosím, i na to, že v nevzhledné hromadě dřeva, palet, větví a křáčí, co je v koutě zahrady, by mohl být i pelíšek s malými ježčaty,“ obracejí se ochranáři k veřejnosti. Jestliže Alena Bartoňková Hudcová reagovala otázkou, kdy už nehrozí, že při likvidaci větví na zahradě narazí na ježčí hnízdo, odpověď odborníků příliš neporadí, jak si práce naplánovat, aby to znamenalo co nejcitlivější přístup.

Opožděné vrhy se u ježků objevují ještě i v září. Pomůže tedy spíš opatrné rozebírání odklízených hromad – a pokud odkrytí některého kusu odhalí ježčí hnízdo, zase je třeba toto místo překrýt. Když už musí dojít na pomoc ježkům, je třeba pamatovat hlavně na jejich zahřívání. A podstatné je nenabízet jim kravské mléko: to by je mohlo zabít.

Zájem o malé ježečky, kteří vyrůstají na jejich zahradách, lidé mají – a rádi by jim nějak prospěli. Třeba uživatelka facebooku Lenka Viktorová se ptá: je vhodné takto malým ježkům připravit kočičí kapsičku? Její použití – v ideálním případě s kuřecím masem – zvířecí záchranáři nevylučují: lze ji nachystat samici na noc.

Právě společnost matky je pro malé ježečky klíčová. Proto je ideální jedno: nerušit je; dopřát jim co nejvíc klidu. A neznepokojovat se při pohledu na bodlinaté mrňousy, když začínají zvědavě prozkoumávat okolí brlohu, kam se pak ještě vracejí. Ježeček, který opravdu potřebuje zajistit pomoc, se prozradí vytrvalým pískáním.

Sandra vystupující pod internetovou přezdívkou San No Ko se pochlubila hnízdem ježků na chatě. Žije tam samice se třemi mláďaty. „Jsme strašně šťastni, že tam jsou, a chceme jim pomoct s jídlem. Namočili jsme kočičí granule do vody, dali jsme jim velmi nízkou misku s vodou a večer paní ježkové přilepšíme kuřecím masem,“ napsala.

Lidé škodí hlavně na podzim

Příliš mnoho zájmu o mladé ježky může udělat víc škody než užitku. Na tom se rok co rok s příchodem podzimu shodují záchranné stanice, kam starostliví lidé ve velkém nosí jedince, kteří jim připadají příliš malí – a oni jim chtějí pomoci přečkat zimu. Odborníci upozorňují, že ani na podzim nebývá třeba ježčí mláďata odnášet z přírodního prostředí, pokud nejsou úplně malinká.

Zpravidla by měla zvládnout dostatečně se vykrmit, aby dokázala úspěšně přezimovat (ježci spí zimním spánkem). Pochybnosti nad zdravě vypadajícím ježčím mrňousem, jenž nemá viditelný problém a jen se jeví malý, by byly na místě až po polovině října; i tehdy ale platí, že nad bodlináčem alespoň o velikosti běžného pomeranče se není třeba znepokojovat. Pomoci před příchodem zimy může přikrmování kočičí potravou a nachystání teplých úkrytů – což ostatně San No Ko promýšlí už nyní.

Příběhy záchranné stanice - Ježek

| Video: Youtube

Vedle pískajících mláďat marně hledajících matku se ježek, který nutně potřebuje pomoci, pozná podle toho, že je aktivní během dne (jde totiž o samotářské noční zvíře, které den běžně prospí v úkrytu) – a při setkání s člověkem nebo třeba psem neprojevuje typické ježčí chování: tedy se nesnaží uniknout nebo sbalit do klubíčka. Dobře na tom nebude ani ježek, který bezvládně polehává, protože je očividně nemocný, je na něm vidět krev prozrazující zranění, nebo dokonce má na těle larvy much.

Záchranná stanice Lesů hl. m. Prahy upozorňuje také na případy, kdy ježci potřebují pomoc, pokud uvíznou v nějaké pasti: ve výkopu, v síti, v zahradním jezírku… Bohužel se také stává, že jich hodně zahyne pod koly aut. V tomto případě už je ale pomoc marná.

Pozoruhodné dobrodružství s vydrou

Že se kolem volně žijících zvířat mohou objevit rozmanité příhody, potvrzuje jiný příběh z nedávné doby, který svěřili sociální síti Katka a Tonda z Pražské zvířecí záchranky i aktivisté z organizace OBRAZ – Obránci zvířat. Právě Venda z této neziskovky, která se zaměřuje na boj proti týrání zvířat, si při venčení psa u pražského Anděla všimla na parkovišti zmatené vydry.

Obrátila se na Záchrannou stanici hl. m. Prahy pro volně žijící zvířata, jež doporučila odchyt ve spolupráci s ochranáři ze zvířecí záchranky. Pro její výjezd to byl docela oříšek – s nutností uplatnit „sendvičovou metodu“ a k vydře se dostávat shora i zdola. Zvíře totiž zalezlo do motorového prostoru zaparkovaného auta, odkud je bylo třeba vypudit. „Díky moc slečně, co vydru na místě pohlídala; snadno jsme ji pak lokalizovali a mohli situaci začít hned řešit. Dokonce už byl připraven i majitel auta, co nám otevřel kapotu, bylo ale třeba šťourat i zespodu,“ přiblížili ochranáři ze záchranky, jak se vydru podařilo přimět k tomu, aby vylezla – a pak už ji Tonda s podběrákem dohnal na otevřeném prostoru.

„Divné je, co vydra dělala na Smíchově tak daleko od vody…“ krčí rameny Kateřina Landová ze zvířecí záchranky. „Můžeme říct, že zcela v kondici nebyla. Hned tedy jela s kolegou do záchranné stanice, kde snad nabere kondici zpět,“ poznamenala.

Záchranná stanice hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy 19. srpna 2019 v pražských Jinonicích.