Pro někoho ošklivé továrny, na jejichž místě mohou vyrůst průměrné byty nebo kanceláře, pro druhé nádherné a hodnotné industriální stavby, které jen čekají na své nové využití.

To jsou dva pohledy na tento typ architektury, který je v posledních letech v Praze tolik ohrožen.

Příliš lákavé pozemky

Na jedné straně je patrný růst zájmu o průmyslové stavby, na straně druhé stojí rozsáhlá devastace dědictví, jež se teprve učíme vnímat a znovu využívat. Na nešvary posledních let a možné využití bývalých průmyslových objektů má upozornit páté bienále Industriální stopy a projekt Národního památkového ústavu Industriální podzim, které v Praze právě začínají.

„Pozemky, na kterých se industriální stavby ve městě nacházejí, jsou většinou velmi cenné. Je tedy těžké odsuzovat nebo neodsuzovat developery, kteří chtějí na místě původních budov vystavět něco jiného, co jim přinese zisk. O to více oceňujeme konverze budov, při nichž získá původní stavba nový účel, náplň, hlavně v kontrastu s brutálními demolicemi, které jsou pro investora většinou výhodnější,“ říká předseda Českého svazu stavebních inženýrů Svatopluk Zídek.

Vyzdvihnout novou funkci

„Chceme posílit myšlenku ochrany industriálního dědictví. Připravili jsme proto řadu přednášek, výstav a performancí. Formou vycházek připomeneme někdejší průmyslové čtvrti Holešovice a Karlín. Chceme upozornit i na ohrožené památky a příkladné konverze industriálních staveb,“ uvádí o akcích Industriálního podzimu generální ředitelka Národního památkového ústavu Naděžda Goryczková.

„V industriálních památkách je obrovský potenciál. Jsou připraveny na nějakou konverzi, novou funkci,“ dodává.

Příliš drahé opravy?

Bohužel v poslední době podobné památky spíše mizí. Do jejich oprav a přestaveb by developeři museli investovat nemalé částky, a proto jsou většinou bourány.

„První bienále začalo jako reakce na zboření Ringhofferovy továrny na Smíchově. Uvědomili jsme si, jak rychle mizí tyto relikty zanikající průmyslové éry. Máme ale výjimečnou možnost rozhodnout o tom, co bude zničeno a co zůstane zachováno pro budoucí generace,“ uzavírá s nadějí historik architektury Benjamin Fragner.

Historik architektury Benjamin Fragner Deníku řekl:

Jsme svědky zániku reliktů průmyslové éry

Historik architektury, ředitel Výzkumného centra průmyslového dědictví při ČVUT a syn slavného architekta Jaroslava Fragnera Benjamin Fragner je jednou z hlavních postav 5. mezinárodního bienále Industriální stopy. Zeptali jsme se ho tedy na stav industriálních staveb v metropoli.

Které pražské industriální stavby jsou v současnosti nejohroženější?

Pro letošní bienále jsme jako příklad vybrali deset nej­ ohroženějších průmyslových staveb v celé zemi. Z toho čtyři jsou v Praze. Je to především železniční areál Holešovice–Bubny a nákladové nádraží na Žižkově, jelikož jsou pod největším tlakem investorů. Podobně na tom jsou části Masarykova a smíchovského nádraží. Jsou to lukrativní pozemky v centru metropole, které by chtěli developeři zastavět. Další velice ohroženou stavbou je zlíchovský lihovar (na snímcích, pozn. redakce), který byl před lety dokonce prohlášen kulturní památkou. Nic mu to ale nepomohlo a dál chátrá. Developer by chtěl také zdemolovat unikátní parní mlýn a továrnu na chléb Františka Odkolka ve Vysočanech.

Mají tyto stavby, často v dezolátním stavu, takovou kulturní hodnotu, že se vyplatí investovat nemalé prostředky na jejich záchranu?

Do všeho se musí investovat, nic není zadarmo. Akorát si musíte říct, co za to stojí. Tyto objekty mají architektonickou hodnotu, která bude jen růst. Naopak stavby, které rostou na místě zbořených industriálních budov, nebo které zde developeři plánují, velmi rychle stárnou, okoukají se a jejich kulturní a architektonická hodnota, měly-­li někdy nějakou, velmi rychle klesá. Je to zkrátka otázka preferencí.

Pražské industriální stavby, pokud jsou zachovány, jsou nejčastěji přebudovávány na lofty nebo kanceláře. Je to tak dobře?

Nemyslím, že je to nejšťastnější. Industriální stavby nabízejí bezpočet možností konverze. Problém je, když se vytvoří nějaký mustr a všichni se ho drží. Proč by z každé podobné budovy musely být byty či kanceláře? Pro každý určitý typ objektu se musí najít speciální náplň, ať jsou to byty, lofty, kanceláře, muzeum, galerie nebo něco jiného.

Jsou v Praze i nějaké pozitivní příklady konverze industriální stavby?

Příkladné konverze lze najít například v kdysi průmyslových Holešovicích nebo v Karlíně. Například bývalý parní mlýn v Jankovcově ulici předělaný na kanceláře. Ten objekt určuje atmosféru svého okolí a určitě je hodnotnější než nové budovy v blízkém holešovickém přístavu, které jsou banální již v době svého vzniku.