Jednatřicátého ledna 1984 se zde tato operace podařila poprvé. Šlo nejen o prvenství v tehdejším Československu, ale i v celé východní Evropě; v zemích socialistického tábora, jak se tehdy říkalo. Ve stejném roce pak v IKEMu došlo ještě na další tři transplantace srdce. Od té doby zde lékaři transplantovali 1390 srdcí; jen loni jich bylo 54.

Rozvinul se tak transplantační program, jímž se IKEM zařadil mezi špičková centra na světě, která se transplantacím srdce věnují. Současně se řadí i k největším: patří do první desítky. Zákrok je to sice stále mimořádný, ale přece jen již vlastně standardní: jde o zavedenou klinickou metodu léčby terminálních stádií srdečního selhání. Přináší prodloužení života lidem, kteří by bez transplantace nepřežili. U nás se transplantacím srdce (v již skromnějším rozsahu) věnují ještě specialisté v Brně a na dětské klinice v Motole. Celorepublikově tak počet provedených transplantací srdce už převýšil dva tisíce.

Nové srdce – splněný sen

Jestliže se jméno Josefa Diviny zapsalo do historie transplantací zlatým písmem, jméno Vladimíra Kočandrleho by mělo být tesáno z diamantů. Vyznívají tak informace emeritního přednosty kardiocentra IKEMu Jana Pirka.

Emeritní přednosta kardiocentra v IKEMu Jan Pirk představuje vývoj transplantací srdce od té první v roce 1984 po dnešek. | Video: Milan Holakovský

Tehdy 43letý technik Divina se stal prvním zdejším pacientem, který nové srdce obdržel. „Splnilo se, co se zdálo jenom snem,“ řekl později reportérům do kamer a mikrofonů. Transplantace mu nejen prodloužila život o více než 13 let, ale dokonce už po šesti týdnech mohl opustit nemocnici – a ještě téhož roku na podzim se dokázal i vrátit do zaměstnání. A profesor Kočandrle? „Ten byl hnacím motorem projektu,“ konstatoval Pirk. Připomíná však také roli profesora Pavla Firta. Tehdy nejzkušenějšího kardiochirurga, který vedl operaci.

Pamětníků je už jen málo

Péče o prvního pacienta se neobešla bez komplikací, vzpomíná kardiolog Ivan Málek. Přímo na zákroku na operačním sále se nepodílel, ale i tak představoval důležitou součást týmu s velkou odpovědností za konečný výsledek. Jako kardiolog se o prvního transplantovaného pacienta staral na jednotce intenzivní péče i následně na lůžkovém oddělení.

„Docházelo k určitému stupni odhojení štěpu, což se muselo léčit. V prvních dnech to pro nás znamenalo neustálé nasazení. Pan profesor Kočandrle organizoval dokonce dvakrát denně porady, kde se sešli všichni, kteří se na transplantaci jakkoli podíleli – včetně imunologů a dalších odborností,“ uvedl Málek k péči o prvního pacienta.

V souvislosti s první transplantací připomíná IKEM jména dnes již nežijících osobností z Kočandrleho týmu. „První transplantaci provedl P. Firt spolu s chirurgy V. Kočandrlem, J. Hejnalem a P. Kramářem i s kardiology J. Fabiánem a I. Málkem,“ sdělila za institut Tereza Čápová. Profesor Pirk připomněl, že jediným dnes žijícím členem operačního týmu, tedy aktérem vlastní transplantace, je docentka Vránová. Oslav čtyřicátého výročí první transplantace se ale neúčastní. „Je ji, myslím, 92 let – a v současné době bohužel leží na neurologii v Thomayerově nemocnici,“ vysvětlil.

Nové srdce slouží i po desetiletí

Prvnímu pacientovi Divinovi sloužilo transplantované srdce třináct let. Dokonce 35 let žil rovněž od roku 1984 s novým srdcem Rudolf Sekava – v pořadí třetí pražský pacient. K jeho osudu Čápová připomíná: „Lékaři mu tehdy diagnostikovali těžkou kardiomyopatii – tedy nemoc, která jinak než transplantací nelze řešit dodnes. Bez výměny srdce by se nedožil ani tehdejších Vánoc.“ Pirk k tomu poznamenává, že na rozdíl od všech ostatních operací je s transplantací srdce spojen faktor, který může lékařský tým překvapit. A skutečně: dárcovské srdce často opravdu překvapí. „Překvapit může příjemně, jako v případě pana Sekavy, ale i nepříjemně,“ říká Pirk. „Nikdy totiž dopředu nevíme, jak se bude orgán adaptovat na nové prostředí.“

I přes zkušenosti s transplantací ledvin bylo zahájení transplantací srdce mimořádným mezníkem, připomíná k výročí první operace provedené před 40 lety nynější ředitelka IKEMu Helena Rögnerová. | Video: Milan Holakovský

Příběhy prvních pacientů nicméně ukazují, že už v počátcích transplantačního programu se týmu IKEMu dařilo dosahovat vynikajících výsledků. Byť nejen chyběl dostatek zkušeností, ale ještě nebyly k dispozici dnes užívané moderní léky, nové pomůcky a pokročilejší postupy.

Aktuální medián přežití pacientů po transplantaci srdce dosahuje 14 let. Medián je hranice oddělující dvě stejné skupiny – takže jinými slovy: s novým srdcem žije polovina pacientů déle než 14 let. „Rekord“ drží paní Linda R., jíž transplantované srdce slouží od března 1988. Již téměř šestatřicet let!