V obecném povědomí jsou před netopýry „v bezpečí“ – řečeno s trochou nadsázky – vlastně jen plešatí. Podle pověry se totiž tito letouni mohou zaplést lidem do vlasů. Je to nesmysl; stejně jako není běžné, že by se za normálních okolností lidé s netopýrem dostali do přímého kontaktu.
Pokud by k tomu mělo dojít, hygienici společně s ministerstvem zdravotnictví a Státní veterinární správou vytvořili doporučení, jak se chovat bezpečně: jak při nálezu netopýra postupovat, jak předcházet poranění – a co dělat v případě, že k němu přece jen dojde. Varující by mělo být už to, že se do blízkosti netopýra dostane člověk, který se nepohybuje v prostředí typickém pro tyto živočichy – například na málo využívaných půdách nebo v jeskyních.
Obezřetnost je určitě na místě při nálezu uhynulého netopýra či jedince s atypickým chováním. Pokud se například ve dne vyskytuje na zemi, působí dezorientovaně, nevyhledává úkryt a zdá se, že není schopný letu. Opatrnost se však vyplatí nejen v případě netopýrů. Že je na místě vyvarovat se kontaktu, obecně platí u všech zvířat, která ztratila plachost nebo se chovají jinak neobvykle.
V případě nálezu takového netopýra je důležité nesnažit se ho odchytit nebo s ním jakýmkoli způsobem manipulovat. Prostě: nesahat! Jediný správný postup je kontaktovat SOS netopýří linku na telefonním čísle 731 523 599 nebo nejbližší záchrannou stanici; v hlavním městě je možné volat Záchrannou stanici hl. m. Prahy pro volně žijící živočichy (773 772 771) nebo Pražskou zvířecí záchranku Českého svazu ochránců přírody (774 155 185). Snadno si ale mohou poradit i lidé, kteří žádný z uvedených kontaktů nemají zrovna po ruce. Stačí dát vědět městské policii prostřednictvím všeobecně známého čísla 156.
„V případě nutnosti manipulace s takovým netopýrem vždy použijte nejlépe kožené hrubé rukavice a ochranu dýchacích cest: například respirátor,“ radní pražští hygienici. Současně připomínají, co je dobré vědět: „Virus vztekliny se vylučuje slinami nemocného zvířete. Člověk se nakazí při pokousání, poškrábání zvířetem či vniknutím slin nakaženého zvířete do rány člověka. U speleologů hrozí i infekce přenášená vzduchem.“ Pracovníkům záchranných stanic, veterinárním lékařům, chiropterologům (odborníkům na netopýry), speleologům (jeskyňářům) a dalším profesím nebo zájmovým skupinám přicházejícím do kontaktu s netopýry či jinými zvířaty podezřelými z infekce hygienici doporučují pravidelné preventivní přeočkování.
play_fill
Pamatovat na preventivní očkování však radí i každému, kdo se chystá cestovat do zemí s výskytem vztekliny (přičemž podrobnosti o vakcinaci poskytnou centra cestovní medicíny). Týká se to nejen některých oblastí v Africe a Asii, ale vzteklina se může vyskytovat i v některých evropských zemích – třeba i v Polsku, stejně jako v Rumunsku, na Ukrajině nebo v Turecku. A vůbec nemusí být řeč jen o netopýrech. Jako rizikové je v cizině třeba vnímat zejména lišky a další divoce žijící šelmy (k nimž patří například psík mývalovitý nebo jezevec) – a z domácích zvířat zejména psy a kočky.
V jejich případě platí prakticky stejná pravidla jako ta připomínaná pro netopýry: vyhýbat se kontaktu. Stejně jako rady, jak postupovat v případě poranění: pokousání nebo poškrábání. Základní doporučení: ránu neprodleně vymýt vodou s mýdlem, použít 70procentní alkoholovou dezinfekci nebo dezinfekci na bázi jódu – a zamířit na infekční oddělení nejbližší nemocnice.
Na našem území, kde vzteklina napadající nervový systém v minulosti také patřila ke smrtelným nemocem přenášeným ze zvířat na lidi, se toto onemocnění v poslední době nevyskytuje. Ojediněle se objevilo jen u netopýrů. U jiných volně žijících ani domácích zvířat nebylo zaznamenáno. A veterináři i zoologové připomínají, že ostravský případ je spíše výjimečný. Obecně platí, že netopýři nepředstavují riziko. Podle mluvčího Státní veterinární správy ČR Petra Vorlíčka byl předchozí známý případ prokázán v roce 2015 v Praze – a také se jednalo o variantu EBLV 1 u netopýra večerního. Na psy ani lišky se tento typ „netopýří“ vztekliny nepřenáší.
