Nadace Vlčkových koupila historickou usedlost v pražských Košířích na jaře roku 2021. Na místě se rozhodla vybudovat dětský hospic proto, aby zvýšila úroveň dětské paliativní péče v Česku. Zároveň chce, aby se téma nemocných dětí stalo součástí veřejného života a ony tak nebyly ze společnosti vyloučené.

Rekonstrukce objektu je nyní na úplném začátku. Konkrétní vizi ale architekti už mají a v současné době dolaďují detaily. Pomáhá jim v tom virtuální realita. Budovu si odborníci můžou projít namodelovanou tak, jak bude vypadat za necelé čtyři roky, včetně reálných rozměrů pokojů a chodeb.

„Díky této technologii ověřujeme budoucí praktičnost a vše, co nejde vyčíst z architektonické studie na papíru. Můžeme skvěle navnímat dispozice budoucího objektu, vzdálenosti, rozložení místností, a třeba šířky chodeb a dveří, kterými se musí hladce pohybovat pojízdná lůžka,“ říká vedoucí projektu Cibulka a architekt František Brychta.

Odborníci v počítačové hře

Využití virtuální a rozšířené reality v projektech jako je tento pomáhá odborníkům vychytat nedostatky ještě před stavbou. Se speciálními brýlemi se člověk ocitá v prostředí zmodernizované usedlosti Cibulka. Kromě naprogramovaného slunečného počasí a mírného větru, který zobrazuje pohyb mraků, si i lépe dokáže představit prostředí, ve kterém nemocné děti budou trávit své chvíle.

Při procházení pozemky vidí i ostatní účastníky virtuální prohlídky. Zajímavý zážitek je třeba chůze po schodech, která člověka nutí zvedat nohy nebo posazení se na reálnou židli v prostředí virtuálního hospice.

V historických budovách vzniknou pokoje pro rodiče, místnosti pro terapii, stravovací prostory nebo sál, který bude sloužit jako vzdělávací centrum, a kanceláře nadace. Nově postavená budova hospice má skloubit moderní zdravotní zařízení s prostředím, které nebude působit jako nemocnice. V plánu jsou velká okna s výhledem na pozemky a zelené terasy.

V budově bude celkem dvanáct pokojů pro pacienty.

„Děti a případně celé rodiny sem budou jezdit převážně na respitní, odlehčovací, pobyty. Péči o dítě, kterou obvykle obstarává na plný úvazek jeden z rodičů, tu převezmou odborníci, a rodina tak bude mít prostor si odpočinout a načerpat síly. Budou mít příležitost třeba odjet na dovolenou se zdravým sourozencem, ale samozřejmě zůstat i tady s dítětem,” vysvětluje ředitelka Nadace rodiny Vlčkových Ivana Plechatá. Pro rodiče vzniknou i samostatné apartmány, aby si mohly plnohodnotně odpočinout a současně být dítěti na blízku.

Nadace plánuje otevřít celý obnovený areál, včetně nově postavené budovy dětského hospice, 22. října 2026. V tento den proběhne dvousetleté výročí úmrtí biskupa Thnu-Hohensteina, který se na začátku 19. století zasloužil o její největší rozkvět. Hlavní stavební práce začnou na jaře 2024. Kavárna v domku zahradníka otevře koncem letošního roku.

close František Brychta - vedoucí projektu Cibulka a architekt info Zdroj: Deník/Eliška Stodolová zoom_in František Brychta - vedoucí projektu Cibulka a architekt

V čem spočívá přeměna historické památky Cibulka na centrum paliativní péče pro děti Deníku přiblížil vedoucí projektu a architekt František Brychta.

Jak zatím probíhá příprava projektu?

Jsme na úplném začátku cesty. Byť už to trvá dva roky, tak se pořád s domem seznamujeme. Sice už toho víme poměrně dost, ale přeci jen úplnou jistotu, že nic hroznějšího už nepřijde, pořád nemáme. Nejsložitější věc je starému domu vdechnout novou funkci, která nebude agresivní. Chceme, aby to vypadalo samozřejmě a s podivem, že už tam desítky let nefunguje. To je asi nejsložitější, ukočírovat a skloubit požadavky na moderní provoz ve starém domě s požadavky, aby starý dům zůstal v hodnotě památky.

V domě má vzniknout hospic pro děti. Bylo pro vás těžké se s tímto tématem vyrovnat?

Samozřejmě. Téma dětské paliativní péče je téma, se kterým jsem se zaplať pánbůh v soukromém a profesním životě nesetkal. Je to pro mě nové. Úvahy o tom jsem měl a mám. Od začátku projektu se třeba chodím dívat na své děti a říkám si, že je bezvadné, že jsou zdravé a nemusíme nic takového řešit.

Ze začátku to bylo hodně náročné a emočně vypjaté i z důvodu návštěv referenčních provozů. Na druhou stranu tím, že se v tom člověk pohybuje relativně dlouho a moje role spočívá v soustředění na stavbu, obnovu a přípravu prostředí, aby se tam lidé v přímé péči a práci cítili co nejlépe, tak osobně z těch konkrétních příběhů znám jen střípky nebo fragmenty.

Při přípravách používáte virtuální reality. V čem vám pomáhá?

Předně jsme měli dvě fáze návrhu ve virtuální realitě. Architektonické studio Petra Hájka připravilo základní návrh, neboli principiální, dispoziční uspořádání a domluvili jsme se, že jeho praktickou stránku prověříme právě ve virtuální realitě, abychom měli jistotu, že se všude vytočí vozíček, projede lůžko, každá z místností bude správně velká tak, aby to bylo praktické.

To byl první moment, který jsme ověřovali, že skutečně provozně, objemově a rozměrově je všechno tak, jak má být. Druhou fázi projektu, která je k vidění dnes, používáme k tomu, abychom projekt představili zástupcům samosprávy a úřadům.

Dokážete už nyní odhadnout náklady na realizaci projektu?

Aktuálně se tím intenzivně zabýváme. Speciálně v poslední době je to složité, protože ceny jsou rozkolísané a různě klesají a stoupají. Stavba bude dražší než jsme původně, v rámci zadání architektonického workshopu, předpokládali.

Původně jsme počítali s tím, že cena bude kolem 350 milionů. Nyní víme, že cena vzroste, řádově jsou to nižší desítky procent. Proces je stále živý, definitivně máme hotovou architektonickou studii a teď se rozbíhá celá ta úřední mašinérie, která s tím souvisí.

Domek zahradníka by měl být hotový do konce roku. V jaké je nyní fázi?

V podstatě je část prací už hotová, ale něco je stále před námi. Hotovou máme střechu a dokončené jsou restaurátorské, archeologické průzkumy. Před námi je nejhektičtější, nejobjemnější fáze, kterou je samotná stavba a zprovoznění domu. Současně také hledáme provozovatele kavárny.