Takový je princip fungování městského holubníku, který Praha loni v červenci zřídila na půdě domu u Mariánského náměstí. Cílem není chovat ve městě holuby – ale hejnu, které už zde žije, nabídnout vhodné podmínky k hnízdění. Má to přinášet samé plusy. Jednak se holubi více zdržují v prostorách, které jsou k tomu určeny (a tudíž méně obtěžují svojí přítomností na střechách památek, okenních parapetech, římsách, sochách a vůbec všude tam, kde je jejich výskyt nežádoucí), jednak jim lze odebrat část vajec – a omezovat tak jejich množení a tím velikost hejna. A také je možné zajistit veterinární dohled.

| Video: Youtube

Zkušenosti z Německa, Rakouska či Nizozemí ukazují, že je to účinnější než odchyt nebo odstřel. Na to si městští holubi zvykli reagovat zvýšenou snůškou vajec a stavy se rychle doplňují. Tedy – ne že by to holubi takto plánovali. Podle odborníků ale zaznamenají, že jedinců stejného druhu v okolí náhle ubylo, a tudíž je dostupnější získávání potravy. A pak už instinkty velí, jak se zachovat.

Výměnu vajec holubi nepoznají

Pracovníci Záchranné stanice Lesů hl. m. Prahy, kteří mají péči o holubník na starost, skutečně část vajec odebírají. Nahrazují je atrapami; vlastně se to vcelku podobá využívání podkladků u slepic, vysvětlila Deníku vedoucí záchranné stanice Veronika Kraslová. Toho, že se s jejich hnízdem něco dělo, si přitom holubi nevšimnou. Pořád jde o divoce žijící ptáky, kteří odletí, pokud do holubníku vstoupí člověk; i v případě, že jde o jejich „ošetřovatele“.

Holubi v Praze

Při zřízení holubníku se Praha inspirovala dobrými zkušenostmi ze zahraničí. Plánovanou kapacitu má 150 ptáků. „Tolik jich tam zatím není,“ připomněla Kraslová s tím, že holubník sice vznikl v místě, kde už množství holubů sedávalo na střechách v minulosti, avšak na novinku si ptáci musí zvyknout.

Jejich stěhování do míst, kde mají o vše postaráno, navíc zčásti omezoval stavební ruch zrovna v období, kdy se mohla stát lákadlem dostupnost krmení. „V zimě bylo na fasádě lešení, které je odrazovalo; na jaře je pak potravy všude v okolí dostatek,“ poznamenala vedoucí záchranné stanice. Potvrzuje ale, že hnízda se už objevila a k odebírání vajec dochází. „A každý den tam naši pracovníci chodí krmit a zajistit čerstvou vodu; také se uklízí,“ doplnila Kraslová.

Holubník na Starém Městě vznikl na půdě domu, kde se holubi již dříve sami shlukovali. Dřevěná vestavba zahrnuje nejen krmítka a zásobníky na vodu, ale nabízí také jednoduchá sedátka a boxy pro hnízdění. Náklady dosáhly 142 tisíc korun. Další podobná stavba má holubům sloužit na Vítkově.

Holubi jsou také častými pacienty

Záchranná stanice provozovaná městskými lesy se na druhou stranu stará o zraněné holuby. I zdivočelí ptáci patří do okruhu její působnosti: jde o volně žijící živočichy. A pokud zraněný nebo jinak trpící holub potřebuje pomoc, zde mu ji poskytnou bez toho, že by kádrovali jeho původ. Nebývá to ale pravidlem. Městští holubi se považují za zdivočelé potomky domestikovaného druhu – a tak se vlastně ocitají v právním vzduchoprázdnu. Zpravidla tak nalezené holuby „věžáky“ potřebující pomoc odmítají jak zvířecí útulky (určené pro domácí zvířata), tak většina záchranných stanic (pro volně žijící zvířata). To se v Praze neděje. Pomoc navíc nabízí také spolek Holubi v nouzi.

Je však pravdou, že mezi holuby v nesnázích, jimž záchranná stanice městských lesů pomáhá, mají významné zastoupení ti skutečně divocí: na první pohled poněkud odlišní hřivnáči vyskytující se v lesích, avšak v posledních letech také stále více lákaní městy. Zde často zůstanou i přes zimu, i když jde původně o tažné ptáky. Loni hřivnáči představovali 12procentní podíl ze všech živočichů přijatých záchrannou stanicí: bylo jich 638. Mimochodem: celkem zde pečovali o 5175 jedinců 125 různých druhů – a holub hřivnáč byl skutečně tím nepočetnějším.