Děti jsou na kolotoči vítány „do stovky“. Do sta let i sta kilogramů. Co by se mohlo jevit jako pokus o žert, je v případě Letenského kolotoče pravda pravdoucí. Věkový limit tu neexistuje – a váha se většinou také neřeší. Formální hranice je stanovena na 100 kg, přičemž tohle pravidlo nezůstává jen na papíře. Loni se v jednom případě skutečně uplatnilo, potvrdil Deníku Ivan Roudný z NTM, stojící právě u ovládacího pultu kolotoče. Připomněl, že jeden z návštěvníků, už na pohled vážící skutečně hodně přes metrák, byl opravdu vykázán. Svoji nelibost pak dal hlasitě najevo.

„Trval na tom, že váží 99 kilo a ještě se rozčiloval, že tu nemáme váhu,“ připomněl Roudný.

Historický kolotoč na Letné. | Video: Deník/ Radek Cihla

Více než jedno a čtvrt století starý zábavní stroj po opravě nejenom skvěle vypadá, ale také bezvadně šlape, řekl Deníku Jaroslav Janeček, který kolotoč pro muzeum provozuje. „Je opravdu spolehlivý,“ řekl s uznáním. Ředitel muzea dopravy NTM Arnošt Nezmeškal, pod jehož správu dopravních prostředků náleží i kolotoč, upřesnil, že před zahájením provozu jen bylo třeba po zimě seřídit nastavení točny.

„Aby nedrhla, protože tohle je přece jen dřevěná stavba, které ‚pracuje‘: vliv mají vlhkost i třeba teplota,“ vysvětlil Nezmeškal.

Nový zoubek o velikosti zubu myši

Po první sezoně provozu, kdy se přišlo svézt bezmála 13 tisíc návštěvníků, přesně 12 837, bylo třeba řešit jen drobnosti. Restaurátorky třeba opravovaly sešití koňských sedel. „Největší“ opravou se tak stala vlastně ta nejtitěrnější: bylo třeba nahradit jeden opotřebovaný zoubek orchestrionu (byť hrací skříň se během provozu kolotoče používá jen při výjimečných příležitostech, běžně obsluha pouští nahrávku jejího zvuku, což má i tu výhodu, že hudbu není třeba udržovat vhazováním mincí, a původně nymburský výrobce dodával tyto bedny do hospod, tedy s předpokladem, že musí něco vydržet).

Náhradní zoubek, díl o velikosti zubu myši, vyrobil šéf restaurátorů Jiří Doležal, takže je orchestrion zase plně funkční. Mimochodem – stejně jako všechny zábavní atrakce musí i tato historická pravidelně procházet standardními prohlídkami a mít platné revize. Do Prahy to přijíždí zajistit firma z Brna.

Lákadlo pro děti všeho věku

Jen slova chvály má provozovatel Janeček také pro většinu návštěvníků. Jsou slušní, chovají se dobře – a pokud se stane, že někdo poruší zákaz naskakování za jízdy, dá se to odpustit. „Dělají to většinou jen malé děti, které z toho ještě nemají rozum a nechápou, co by se mohlo stát,“ připomněl. Deníku také potvrdil, že figuríny koní potažené opravdovou koňskou kůží i se srstí a modely historických autíček, to vše se točící za zvuku orchestrionu, dokážou děti nadchnout i v dnešní době elektronických lákadel a blikajících displejů. „Určitě i proto, že něco podobného jinde neuvidí,“ míní provozovatel.

Souhlasí i se slovy starosty Prahy 7 Jana Čižinského (Praha 7 sobě), že čtvrtinu návštěvníků tohoto symbolu Letné představují „lidé v kohortě 20–100 let“. A nechybí ani senioři, kteří jsou už skutečně v letech; slovy Čižinského jde o „děti, které se zde vozily před padesáti šedesáti roky“. Láká je historie a rádi se vrátí na místo, které navštěvovali jako děti.

S potěšením se ostatně sveze i generální ředitel NTM Karel Ksandr. Dodnes; ve čtvrtek se tak neváhal vyhoupnout do sedla. „Sám jsem se vozil v dětství, mé děti také – a teď se těším, že se svezou i vnoučata,“ konstatoval. Letenský kolotoč ho ostatně dlouhodobě provází i profesně; po 27 let: jeho osudu a záchraně se věnoval v době svého působení v Národním památkovém ústavu, na postu náměstka ředitele technického muzea i nyní jako jeho generální ředitel.

Letenský kolotoč bude v provozu vždy v pátek, v sobotu a v neděli i o státních svátcích; na pondělí 4. září se zde navíc chystá akce k zahájení školního roku s jízdami zdarma a s doprovodným programem, připomněla místostarostka Prahy 7 Hana Třeštíková (Praha 7 sobě).

Provozovatel Janeček Deníku upřesnil, že že standardní je provoz od 10 do 18 hodin, od června do srpna o hodinu déle: do 19.00. „Vždy s pauzou na oběd od 13 do 14 hodin,“ konstatoval. Deníku upřesnil, že nejrušněji zde bývá v pátek odpoledne a v sobotu dopoledne i odpoledne, kdy se rodiny vydávají do Letenských sadů na procházku. Návštěvníci však zdaleka nejsou jen z Prahy. Provoz je zaručen do 8. října – s možností prodloužení do 29. 10.; v závislosti na tom, jaké bude na podzim počasí.

Letenský kolotoč Národního technického muzea
- Výrobek tesaře Matěje Bílka je jedním z nejstarších dochovaných podlahových kolotočů v Evropě. Původně, ještě s manuálním pohonem, fungoval od roku 1892 na Královských Vinohradech. Již v roce 1894 ale byl přemístěn do Letenských sadů, kde dostal motor.
- K zábavě dětí i dospělých sloužil do konce 20. století. V roce 2004 se památka dostala do správy Národního technického muzea. To loni dokončilo náročnou opravu a kolotoč opět zpřístupnilo veřejnosti. Opraveny byly jak původní novorenesanční dřevěný pavilon, tak vlastní konstrukce kolotoče.
- Interiér odkazuje na takzvaný karusel – šlechtickou zábavu ze 17. a 18. století. Proto klíčovou součást kolotoče představuje 18 figur koní: s konstrukcí ze dřeva a juty vycpané slámou a se skleněnýma očima. Unikátní je potah z pravé koňské kůže. Středový sloup kolotoče je vyzdoben trojicí rytířských brnění z kašírovaného papíru pokrytého plátkovým kovem. Zážitek ze svezení umocňují zvuky orchestrionu, nechybějí ani obrazy s pohádkovými motivy.
- Pozdějším (a původně zcela moderním) doplňkem jsou malá autíčka; na rozdíl od koní určená pouze dětem. Zprvu použitá šlapací autíčka ze 30. let minulého století nepůsobila příliš vzhledně, a tak je nahradily nově vyrobené elegantnější kousky, inspirované vzhledem vozů Aero taktéž ze 30. let.
- Každá z postav koní má své jméno: hříbě je Sivák a u větších koní lze spatřovat značnou různorodost – Ardo, Blesk, Fuchsa, Hektor, Hnědka, Honzík, Indián, Jurášek, Kaštan, Prima, Skokan, Šemík, Šíp, Tulák či Vichr. Většinou jsou původní, doplnit bylo třeba dvě nebo tři jména, která se nedochovala. Zda si původní označení figur na sklonku 19. století někdo vymyslel, nebo byla použita původní jména zvířat, jimž patřily použité kůže, není jasné.