Kdo vydržel vystát frontu, mohl nahlédnout třeba do tiskového sílu, ale i do jednací místnosti vlády, či do prostor, které využívá pro protokolární účely nynější předseda vlády Petr Fiala (ODS). Strakova akademie, novobarokní komplex postavený na sklonku 19. století původně jako vzdělávací zařízení a studentská kolej pro syny z chudnoucích šlechtických rodů hovořících německy i česky (a mohla se už tenkrát pochlubit mimo jiné ústředním topením), však nabízí i spoustu dalších běžně nepřístupných prostor.
Zajímavé je ostatně i vysvětlení, kde se vzalo pojmenování Strakova akademie. Je třeba vrátit se do roku 1710, kdy císařský tajný rada Jan Petr Straka z Nedabylic a na Libčanech, tedy hrabě z Královéhradecka, stanovil, že v případě vymření rodu (byť sám měl několik synů a rodina byla známa v té době zcela mimořádnou dlouhověkostí) má být jeho majetek využit pro vzdělávání chudé mládeže z řad vyšších stavů. Na poměrně dlouhý historický příběh – se souvislostmi nejen rodinnými a pražskými, ale také vídeňskými – by vydalo vysvětlování, proč se naplnění tohoto záměru nakonec neprotáhlo na desetiletí, ale napříč staletími.
Loni Strakova akademie nabídla jediný den otevřených dveří, letos se chystá ještě jeden: na státní svátek 28. října. Častěji přístupná je nákladně upravená zahrada se vstupem z Kosárkova nábřeží, kterou veřejnost bude moci navštívit v sobotu 30. září – a pak ještě 7. a 14. října. Loni ale byly termíny pro možnost sobotních návštěv prodlouženy.
Výstava historických vládních vozů
V posledních zářijových dnech je o důvod k návštěvě víc: právě do 30. 9. je zde k vidění výstava historických vládních automobilů. Zájemci si zdarma mohou přijít prohlédnout čtyři vozy značky Tatra, jeden saab, jeden vůz Audi a dva bavoráky. Výstava mimo jiné odráží mínění Miloše Zemana (tehdy ještě v roli premiéra), že čeští politici by měli jezdit vozy domácího původu, stejně jako přesvědčení porevolučního československého i českého prezidenta Václava Havla, že v koloně hlavy státu v nových poměrech nemají co dělat auta poznamenaná komunistickou minulostí.
Jiří Mojžíš z RetroAutoMuzea Strnadice, který současně působí jako řidič vozící vládní činitele, obzvlášť doporučuje pozornosti dva vozy: „Vypíchl bych Audi A8, u které je ověřeno, že sloužila na Hradě u prezidenta Václava Klause. Před ní dosluhoval ještě červený BMW řady 7 – ty byly koupeny tři v barvě trikolóry, jezdící jako doprovod v koloně prezidenta Václava Havla.“
Jiří Mojžíš z RetroAutoMuzea Strnadice:
Ze strnadického muzea u Vrchotových Janovic, tedy při pomezí Benešovska a Příbramska, přijelo do zahrady Strakovy akademie více aut – a skutečně tyto vozy přijely. „Snažíme se prosazovat, že s auty se má jezdit, takže jezdíme po ose i na výstavy, pokud není nějaký problém,“ připomněl Mojžíš, jenž některé z vystavovaných vládních vozů sám vlastní.
Zatímco pro starší návštěvníky znamená pohled na vládní tatrovky vzpomínky na mládí a leckoho překvapí, že nejsou pancéřované – stejně jako všechna vystavovaná auta – děti to vnímají jinak. Vidí nemoderní vůz, neujdou jim cigaretové popelníčky vpředu i vzadu či třeba minibar jako součást zadní sedačky – a třeba se jim zdá i směšné, že se nejvyšší představitelé státu vozili v autech pojmenovaných podobně jako tatranka.
Od zdánlivého konce k tomu skutečnému
Právě Tatra 603-1 je nejstarším z vozů, které jsou nyní k vidění v zahradě Strakovy akademie. Jde o auto vyrobené v roce 1962. Dnes šetsettrojka zaujme nejen svými tvary a technickým řešením, ale i svým příběhem. Tohle auto „pro papaláše“, považované za jednu z legend kopřivnické automobilky, se totiž poněkud překvapivě rodilo v Praze. Oněm papalášům navzdory.
Národní podnik Tatra původně dostal v roce 1951 jasný pokyn: vládní nařízení stanovilo, že vývoj osobních automobilů má ukončit a soustředit se pouze na vozy nákladní a do terénu. Že by úspěšná tatrovka T600 neboli Tatraplan neměla mít nástupce, se však lidem z konstrukčního týmu nelíbilo – a od léta 1952 začali tajně chystat projekt nového auta.
Protože se očekávalo, že v Kopřivnici by přípravy nebylo možné utajit, o hlavní práce se postaraly pražské konstrukční kanceláře značky, působící na Smíchově; vedoucí vývoje z Kopřivnice Julius Mackerle tam dojížděl na konzultace. Vedle technických prací došlo na zákulisní jednání – dnes bychom řekli lobbing – a přesvědčování bylo účinné.
V roce 1954 Tatra dostala oficiální zadání na vývoj a výrobu velkého služebního automobilu. Sériová výroba zadokolky s maximální rychlostí 160 km/h a udávanou spotřebou 13 litrů benzinu na 100 kilometrů se rozběhla v roce 1957 – a ve všech variantách (vznikl třeba i kabriolet určený výhradně jako speciál pro vojenské přehlídky) včetně pozdějších modernizací vyjelo z automobilky přes 20,4 tisíce šestsettrojek.
Tuhle éru zastupuje na výstavce v zahradách Strakovy akademie automobil z roku 1962, právě s minibarem v zadní sedačce, který začal jezdit ve službách ministerstva paliv a energetiky. Další vývoj ukazují vozy Tatra 613-Special z roku 1982 a Tatra 613-4 Long z roku 1992.
Starší model, tedy special, má mimo jiné přední světla s ostřikovači a stěrači z vozu mercedes-Benz W 116 – a z mercedesu pocházejí také zrcátka. Tento model využíval i tehdejší generální tajemník Ústředního výboru Komunistické strany Československa Miloš Jakeš, vystavené auto ho však nevozilo; sloužilo na Správě Pražského hradu. Z vyrobených 120 kusů se zachovalo velmi málo – a jak se traduje, prý kvůli tomu, že měl existovat pokyn, aby poté, až tyto vozy doslouží, nebyly dále předávány nebo prodávány, ale zlikvidovány.
Nechybí ani skutečná tečka za kopřivnickou produkcí osobních aut, Tatra 700-2. Vystavený vůz z roku 1997 nevozil Miloše Zemana (tehdy ČSSD), s jehož premiérováním a jeho podporou bývá model spojován, ale sloužil na ministerstvu zdravotnictví. Výroba tohoto auta, oficiálně představeného na jaře 1996 v pražském hotelu Hilton, už ale byla labutí písní produkce osobních vozů se značkou Tatra, když například chyběly tehdy již ve světě běžné bezpečnostní prvky jako třeba systém airbagů nebo ABS. Sedmistovek, představujících vlastně jen zásadní modernizaci Tatry 613 model 95, se mezi roky 1995 a 1999 vyrobilo jen 69.
Historie v podobě dvou stovek aut
Nejen „vládní“ auta, ale přes 200 vozidel připomínajících, čím v uplynulých desetiletích jezdili lidé mocní, bohatí i ti obyčejní, si je možno trvale prohlédnout při návštěvě strnadického RetroAutoMuzea. V říjnu už otevírá pouze o víkendech od 10 do 17 hodin; pak zřizovatel, jímž je OSUD (Občanské sdružení pro uchování automobilového dědictví) zase návštěvníky pozve až koncem dubna. Výjimkou mohou být některé státní svátky.