Ve Zvoli na Praze-západ tedy v noci vypukl masivní požár lakovny. Jeho likvidace se protáhla na 36 hodin a hmotná škoda byla vyčíslena na sto milionů korun. Do hašení se zapojilo 35 jednotek hasičů, přičemž Středočechům vyjeli na pomoc i kolegové z Prahy. Už první zprávy nebyly příznivé: hala o půdorysných rozměrech 70x35 metrů se ocitla celá v plamenech a jeden ze čtveřice pracovníků byl nezvěstný (později byl nalezen mrtvý).

Bohužel se tehdy nenaplnilo základní přání, které hasiči mají pokaždé, když vyjíždějí do akce: aby úplně stejně, jako když projíždějí bránou, byla všechna sedadla v zásahovém vozidle obsazena i při návratu. Aby zpět přijeli všichni. A v pořádku.

Odermattovo místo tenkrát zůstalo prázdné. Do hasičské stanice v Radotíně už se nevrátil – a nikdy již nepřišel ani domů. Z místa zásahu ho záchranáři v kritickém stavu transportovali na ARO Oblastní nemocnice v Kladně. Svůj boj o život pak prohrál o den později: 15. února odpoledne. Při jeho pohřbu tehdejší ředitel pražských hasičů Roman Hlinovský zdůraznil: „Doma byl ten nejlepší táta, v práci zkušený hasič; skvělý kamarád. Byl a vždycky bude jeden z nás.“

Vyšetřování okolností neštěstí se protáhlo na čtvrt roku. Vedle policie se mu souběžně, avšak nezávisle na sobě věnovaly hned dvě hasičské komise: z Generálního ředitelství Hasičského záchranného sboru ČR a z pražského ředitelství. Když tři měsíce po tragédii hasiči představili jejich závěry, konstatovali, že ke zranění nedošlo zavalením ani propadnutím – a neselhalo ani nic ze zásahové výstroje včetně dýchacího přístroje.

Co přesně se v době pátrání po pohřešovaném muži stalo, nikdo z kolegů neviděl. Řadu skutečností se ale objasnit podařilo. Mezi hasiči se mluvilo o tom, že navzdory funkčnímu dýchacímu přístroji se zesnulý kolega nadýchal kouře. V nepřehledném prostředí mohl například o něco zavadit maskou nebo upadnout. Či možná mohl reagovat na explozi tlakové láhve v blízkosti…

O tom, co se mohlo přihodit, stejně jako o tom, proč v kritickém okamžiku nebyl poblíž nikdo další, pražští hasiči dlouze debatovali. V reakci na výsledky šetření pak hasiči upravili taktické postupy při zásahu v uzavřených prostorách. Přijali také další opatření charakteru organizačního o technického.

Celý život ve znamení pomoci lidem

Hasičem byl Jan Odermatt po celý svůj profesní život. Kariéru zahájil v Berouně, kde v září roku 1990 nastoupil k útvaru tehdejšího Sboru požární ochrany. Do Prahy přešel koncem roku 1993 a od té doby sloužil na stanici v Radotíně. Kolegové oceňovali jeho kamarádství i oporu, kterou poskytoval ostatním během výcviku i nasazení.

„Byl zkušeným hasičem, pracoval samostatně, ale zároveň uměl podpořit týmovou práci celé jednotky,“ napsali v prohlášení po jeho úmrtí. „Nesčetněkrát prokázal svou profesionalitu, bojovnost a odvahu pomoci potřebným,“ doplnilo Odborové sdružení hasičů Praha v souvislosti s vyhlášením sbírky na podporu rodiny.

Zásahoví hasiči musejí dělat a umět všechno, nicméně jsou vyškoleni i v rámci různých specializací. Tou jeho byla pozice technika chemické služby.

Při nástupu do funkce se každý hasič zavazuje zasvětit svůj život pomoci druhým. Slavnostně slibuje, že bude chránit životy, zdraví a majetek, a to i s nasazením vlastního života. Dva dny po Odermattově skonu si to připomněli hasiči po celé republice, když během střídání směn uctili jeho památku minutou ticha.

„Bohužel, i tak zkušený hasič, jakým byl s 24 lety praxe Jan Odermatt, zaplatil za svou odvahu životem,“ uvedl tehdejší generální ředitel Hasičského záchranného sboru ČR Drahoslav Ryba.

Následně, 23. února dopoledne před zahájením pohřbu ve strašnickém krematoriu, zněly sirény v Praze a Středočeském kraji.

Ještě téhož roku, 28. října 2017, udělil prezident republiky Miloš Zeman zesnulému hasiči Medaili Za hrdinství. Podklady pro toto ocenění, vzešlé z návrhu vlády, uvádějí: „Podpraporčík Jan Odermatt projevil svým jednáním při záchraně lidského života, zdraví a majetku značné materiální hodnoty své hrdinství, za které položil svůj život.“

Rok po tragédii, 15. února 2018, se hasiči z Prahy a středních Čech vydali na pochod z radotínské stanice do Zvole k místu požáru. Odhalili tam mramorovou desku připomínající tragickou událost. Nadace policistů a hasičů je s rodinou v kontaktu dodnes.