Patří k týmu, který se stará o seniory žijící v domově v Máchově ulici na Vinohradech, jenž je součástí Centra sociálních služeb Prahy 2. Když klienti, které má na starost, mluví o jejím působení nejen s laskavostí, ale přímo s láskou, jeden by nehádal, že pečovatelkou není odjakživa. Když před lety přišla z Ukrajiny, kde pracovala jako účetní, začínala od nuly. Nastupovala jako uklízečka. A shodou náhod našla práci v jednom zařízení sociální péče.

Osvědčila se a s její prací panovala spokojenost – nicméně přesto se jí přišli zeptat, jestli by nechtěla zkusit něco jiného. Ředitelka si povšimla, s jakou vlídností a empatií přistupuje ke klientům, a tak dostala nabídku: což si pro proškolení vyzkoušet působení na pozici pečovatelky?

Oceněná pečovatelka domova seniorů Centra Sociálních služeb Prahy 2 Halyna Lelek. | Video: Milan Holakovský

Kývla – a v rámci současného týmu teď patří ke hvězdám. Potvrzuje to ocenění, které přednedávnem převzala v historických prostorách Novoměstské radnice. V rámci 11. ročníku celostátní soutěže Národní cena sociálních služeb Pečovatel/ka roku získala cenu v kategorii Pobytové služby. V rámci Centra sociálních služeb Prahy 2 ji kromě ní obdržela ještě Marie Běhounková, a to v kategorii v kategorii Terénní služby.

Kvality odborné – a hlavně lidské

Na otázku Deníku, v čem je lepší než ostatní, paní Halyna jen krčí rameny. „Co dělám jinak, nevím; mně přijde, že jsme tady všichni stejní. Holky jsou strašně šikovné a lidé si chválí, že se k nim chováme hezky,“ konstatovala. Vedoucí prý ale u ní ocenila trochu odlišný přístup a jiné postupy. „Když jsem sem přišla, říkala, že v něčem se i poučila,“ konstatovala Halyna. A moje vedoucí i paní ředitelka říkaly: Halyno, kolikrát na vás koukáme, jak pracujete – a opravdu si to zasloužíte: vaše práce je na ocenění.“

I když tohle ředitelka centra sociálních služeb druhé městské části Martina Polanská neslyšela, asi by mohla jen přikyvovat. „Kolegyně jsme nominovali pro jejich odborné, a především lidské kvality. Jsou cennou součástí a oporou našeho týmu. Děkuji Marii, Halyně i všem ostatním za to, že spoluvytvářejí prostředí, ve kterém můžeme poskytovat služby na vysoké úrovni a tvořit domov těm, kteří nás potřebují,“ zdůraznila Polanská, jež sama získala cenu v rámci kategorie Manažer/ka sociálních služeb.

Chvála klientů ze všech stran

Oceněná pečovatelka také tlumočila slova klientů: „Jé, Halinka je tady, my jsme rádi…“ Sama za sebe pak říká: „Je to moje práce – a já ji zbožňuju. Dělám ji už třináct let a je to můj život. Z toho tady pracuji pět let; bude to šestý rok.“ Zdůraznila, že práce ji pořád naplňuje a stále poznává něco nového. „Procházíme školeními a pak uplatňujeme, co jsme se naučili. V tom nás tady podporují,“ připomněla, že možnost dál se rozvíjet vnímá jako velké plus. A Halyna míní, že i klienti ocení, čemu se členové týmu naučili v rámci školení.

Jiná než pochvalná slova skutečně nezná 91letá Karla Šalomová; někdejší učitelka v mateřské škole (čemuž se věnovala 39 let). „Moc se mi tu líbí,“ řekla Deníku. „Každému bych přála, aby se sem dostal, protože je to tady opravdu moc pěkné. Všichni jsou milí, srdeční, starají se o nás,“ ocenila s tím, že si váží všech zaměstnanců. „Opravdu jsou na svém místě a dělají i víc, než je jejich povinností,“ pochválila.

Spokojená klientka domova seniorů domova seniorů Centra Sociálních služeb Prahy 2 Karla Šalomová. | Video: Milan Holakovský

„Tady musí být každý spokojený, protože mu tu nic neschází, má všechno – a před těmi děvčaty se klaním, protože se k nám opravdu chovají hezky,“ řekla seniorka Deníku. Sama to oceňuje o to více, že už nemůže opřít o podporu rodiny. „Všichni mi umřeli, posteskla si se smutnou vzpomínkou, jak její dceru ve 29 letech srazilo auto. To se stalo před 31 roky – řidič ji neviděl – a velmi bolestivá rána je to dodnes: „Žije se s tím strašně špatně…“

Příjemné prostředí už na pohled

Zdejší tým, který trable i radosti klientů a jejich příběhy či vzpomínky zná dopodrobna, si obyvatelé domova náramně pochvalují jako celek. Leccos o zdejších poměrech ostatně napoví hned první dojem. Uvítá vás nazdobené prostředí společných prostor s květinami i obrázky a řadou míst k posezení, kde necítíte dezinfekci, nýbrž vůni – a setkání se zaměstnanci dokáže zpříjemnit den. Nejenže pozdraví; oni se navíc usmívají.

Při návštěvě Deníku to platilo pro všechny: do jednoho. A pokud otevřenými dveřmi některého z pokojů zaslechnete až na chodbu, jak hovoří s někým z klientů – přece jen jsme mezi staršími lidmi, kde mluvit tichounce nebývá ta správná volba – ten úsměv je cítit i ze slov.