Návrh chce ještě letos předložit kolegům radním primátorův náměstek pro životní prostředí Petr Hlubuček (Spojené síly pro Prahu/STAN). Podle něj je na záměru ideová shoda. Pro jeho realizaci by však byly nutné legislativní změny a spuštění systému tak nelze čekat dříve než za pět let.

„Dokážu si představit, že půjdeme cestou stanovení jasně ohraničené zpoplatněné zóny. Do té by spadalo především historické centrum a nejbližší okolí. V podstatě se bavíme o prostoru dnešní Pražské památkové rezervace,“ řekl Hlubuček.

Zkušenosti ze zahraničí podle něj dokládají, že se díky mýtu v konkrétních městech podařilo zlepšit nejen kvalitu ovzduší, ale i plynulost dopravy a hlukovou zátěž. Ubylo prý také nehod. Pokud radní záměr posvětí, bude muset Praha zařídit úpravy v zákonech o pozemních komunikacích i správě daní a poplatků. Podle Hlubučka určitě nebude možné využít k identifikaci plátců mýta – s ohledem na ochranu osobních údajů – městský kamerový systém.

Pravděpodobně bude třeba v centru instalovat nové kamery, které rozpoznají pouze registrační značky vozidel.

Opozice je proti

Lídři opozičních zastupitelských klubů Hlubučkův plán odmítají. „Umí tato koalice i něco jiného než zákazy, příkazy, omezení, pokuty, zvyšování cen? Co takhle pozitivní motivace?“ komentoval nápad Patrik Nacher (ANO).

Podle šéfky zastupitelů ODS má město sloužit všem, kteří v něm žijí, včetně řidičů aut. „Nevidím důvod, proč jim tahat další peníze z kapes. Pokud tím pan Hlubuček chce regulovat tranzitní dopravu v hlavním městě, měl by nejprve dostavět okruhy, aby lidé měli centrum Prahy kudy objet. Pokud chce z ideologických důvodů bojovat proti automobilům, tak s takovým pohledem mám naprosto zásadní problém,“ vzkázala Alexandra Udženija.

Její občanští demokraté při nástupu primátora Bohuslava Svobody před necelými deseti roky zanesli do programového prohlášení slib, že mýto nebude dříve, než budou okruhy.

Současné vedení metropole nicméně vnímá mýto v centru jako nástroj motivovaný primárně ekologicky. Pro uživatele aut, které poplatky odradí, má Praha skvělou síť městské hromadné dopravy, argumentuje náměstek primátora. Konkrétní podoba mýtného systému bude podle něj předmětem diskuse.

Předběžně se počítá s tím, že by vjezd do zpoplatněné zóny řidiče přišel na několik desítek korun v rámci jednoho dne a taxa by byla odstupňovaná dle stáří vozidla. Elektromobily by mohly být od poplatků osvobozené, stejně jako vozy rezidentů nebo auta určená pro zásobování či dopravu lidí do zdravotnických zařízení.

Pečlivý bude podle Hlubučka i výběr správce elektronického systému, který bude mít na starosti také administraci poplatků. „Samozřejmě budeme vést debatu o tom, kdo by měl systém spravovat. Takový dodavatel totiž na svých bedrech ponese obrovskou zodpovědnost,“ uvedl Hlubuček, podle něhož si Praha chce vzít za vzor jiné světové metropole, které s mýtem už pracují. „Chceme se poučit z jejich chyb,“ dodal.

Různé varianty

Radnice, které mýto v centru zavedly, ho praktikují různě. Někde vybavili řidiče osobními transpondéry, umístěnými na palubkách aut, které se systémem komunikují a dokážou automaticky převádět požadovanou částku na účet provozovatele mýtného systému. Finální vyúčtování probíhá po určité, předem stanovené době.

Ve Stockholmu nebo Singapuru započítávají přesný čas, po který se vozidlo pohybuje uvnitř zpoplatněné zóny, přičemž ve švédské metropoli je stanovena maximální denní výše mýta.

V Londýně nebo Miláně platí řidiči, kteří vjedou do zóny, pevnou denní sazbu. Ta činí v případě severoitalského velkoměsta pět eur. Rezidenti mají od milánské radnice zaručeno měsíčně 40 nezpoplatněných vjezdů do oblasti. Po jejich vyčerpání platí sníženou sazbu mýtného ve výši dvou eur.

Některá velkoměsta vedle regulace individuální automobilové dopravy v centru nabízejí i pobídky „alternativním“ způsobům přepravy.
V Hongkongu jde například o poměrně štědré dotace jak pro miliony uživatelů veřejné dopravy, tak pro řidiče minibusů a taxi s licencí. Taxíky přitom denně přepraví přes milion zákazníků.

Průkopníkem v oblasti městských mýtných systémů byl už v roce 1975 Singapur, kde se jako v prvním městě na světě takové opatření zavedlo. V roce 1998 pak městský stát spustil (rovněž ve „světové premiéře“) elektronický mýtný systém.