Poznatek porotců potvrdili Deníku i někteří ze soutěžících. S vysvětlením, že zatímco v pračce jsou jednotlivé díly pěkně velké a jejich uspořádání přehledné, zařízení na přípravu kávy obsahuje i spoustu titěrností, navíc směstnaných v malém prostoru. Někteří navíc připustili, že presovač rozmontovali poprvé v životě až při soutěži – nikoli konkrétní značku, ale tento typ zařízení vůbec – a netajili se tím, že si potřebují říci o radu. Naproti tomu opravy praček už trénovali v rámci školní praxe.

Na opravitelnost tlačí Brusel

Dodávkové vozy opravářů například s reklamou, že se jezdí starat o lednice a mrazáky, či třeba s nápisem, že uvnitř sedí někdo, kdo se specializuje na pračky, sušičky a myčky, lze občas vidět v pražských ulicích. Dílen typu elektroservis však zjevně ubylo; spíš jsou vidět značkové servisy. Zatímco dřív lidé měli takového opravny hezky na očích, takže nebyli na rozpacích, kde tyto služby hledat, dnes v případě potřeby budou mnozí muset zapátrat prostřednictvím internetu. Ale existují, připomněl Deníku mistr z vysočanského učiliště Ondřej Palivec. S tím, že jeho žáci docházejí na praxi hned do tří různých provozoven.

Že by zde po závěrečných zkouškách mohli najít i uplatnění a takovýchto dílen zřejmě bude přibývat, napovídají i aktuální snahy na úrovni Evropské unie. Nyní bylo schváleno právo na opravu, jež posiluje pravidla zaručující, že přístroje budou výrobci konstruovat tak, aby byly opravitelné – a neobsahovaly nevítané „vychytávky“ v podobě takzvaných kazítek, omezujících jejich životnost.

Soutěž učilišť v opravách domácích spotřebičů v rámci projektu Naučíme vás to opravit. | Video: Milan Holakovský

Práci v takovém servisu by si někteří z účastníků soutěže projektu Naučíme vás to opravit podle vlastních slov dokázali představit. Byť jsou zatím ve druhém ročníku a vysloveně „na opraváře“ se neučí. Vedle školy z Prahy se zapojily také další z Hluboké nad Vltavou, Chomutova, Kroměříže, Ostravy, Plzně a Třebíče – přičemž každá nabízí specializované vzdělání v oblasti elektrotechniky. Svůj výukový program zaměřuje na konkrétní obor, který doplňují dílny se servisem domácích spotřebičů. Konkrétně v pražském učilišti je to v rámci specializace mechanik elektrotechnik pro zabezpečovací techniku a přístroje. Někde však může vznikat i samostatný obor: servisní technik pro domácí spotřebiče.

Domácí dvojici zradily testy

Dvoučlenné týmy reprezentující sedm škol se utkaly v opravách pračky a kávovaru s předem nasimulovanými závadami, přičemž vedle kvality práce na obou spotřebičích rozhodovala rychlost. Pražským zástupcům se obhájit loňský triumf nepodařilo.

Předběhli je reprezentanti elektrotechnického učiliště v Plzni a škol z Ostravy i Chomutova. Na „domácí“ tak zůstala pozice uprostřed startovního pole: čtvrtá příčka. „Práce byla v pohodě, ale narazili jsme hned na začátku: v teoretických testech,“ shodli se Matěj s Michalem. To je prý důvod, proč jim o pár bodů utekla medailová pozice.

Zručnost musí někteří učni objevit

Že poptávka po kvalifikovaných technicích roste, potvrzuje autor projektu Naučíme vás to opravit Radek Hacaperka; generální ředitel Sdružení evropských výrobců domácích spotřebičů APPLiA CZ. „Naše školy spolupracují s předními výrobci spotřebičů. Studentům přicházejí nabídky již během studia, takže si absolventi mohou vybírat, kam půjdou pracovat,“ připomněl. Absolventi projektu, pokud nepokračují ve studiu na vysoké škole, podle jeho slov často nacházejí uplatnění v regionálních nebo centrálních servisech výrobců. „Mnohdy i těch, do kterých chodili na praxi,“ připomněl Hacaperka. Upozorňuje, že s ohledem na vývoj domácích spotřebičů se studenti musí učit nejen tradičním dovednostem, ale také novým technologiím.

Generální ředitel Sdružení evropských výrobců domácích spotřebičů APPLiA CZ Radek Hacaperka představuje projekt Naučíme vás to opravit. | Video: Milan Holakovský

Řemeslníků je na pracovním trhu nedostatek – a poptávka po zaměstnancích tudíž vysoká. Ostatně třeba mnozí rodiče deváťáků mohou potvrdit, kolikrát před podáváním přihlášek k dalšímu studiu slyšeli doporučení typu „řemeslo má zlaté dno“. Má, ujišťuje Hacaperka: „Dochází k růstu mezd a ti nejlepší si dokážou vydělat podobné peníze jako lidé na středních manažerských pozicích.“

Z jistého nadhledu a odstupu od každodenní praxe také potvrzuje zkušenosti z učilišť: mnohým mladým nechybí zručnost, ale spíš zkušenost s tím, že by se do svých patnácti šestnácti let doma dostali k nějaké práci. S ovládáním počítačů i další elektroniky si potykali, ale objevování možností vlastních rukou některé teprve čeká.

„Většina žáků je průměrně manuálně zdatná, avšak v porovnání s žáky před zhruba 20 lety je s nimi v prvním ročníku více práce,“ uvedl Hacaperka. „Nicméně se mezi nimi najdou velmi zruční jedinci. Pak je na mistrech odborného výcviku tyto talenty odhalit a věnovat jim patřičnou péči, aby mohli studenti nadání rozvíjet.“

Prakticky totéž, jen vlastními slovy, řekli Deníku i někteří z oslovených účastníků soutěže: doma nedělají nic. Naopak jiní mluvili o tom, jak si už coby menší kluci vyzkoušeli po tátově boku ledacos.

Co myslíte, je to pak poznat třeba při takovéto soutěži? No jéje!

Proč žáci nemají rádi kávovary? Moc věcí na malém místě…

S kvalifikací opraváře domácích spotřebičů se žáci o práci obávat nemusejí. To říká Ondřej Palivec, který jako mistr odborného výcviku připravuje opraváře na učilišti ve Vysočanech.

V rámci odborného výcviku v oboru mechanik elektrotechnik pro zabezpečovací techniku a přístroje vyučujete v rámci praktického výcviku i opravy domácích spotřebičů. To už je tradice, nebo to děláte prvním rokem?

Já jsem do tohoto projektu zapojen teprve od září, nicméně kolega v tomto programu pracuje už déle.

Bude pro opraváře domácích elektrických spotřebičů uplatnění – a dá se tím uživit?

Myslím si, že uplatnění pro žáky v tomto obru je, protože pračku má doma každý – a taková klasická údržba těchto přístrojů bude vždycky potřeba.

Často se ale můžeme setkat s názorem, že starší spotřebiče se opravovat nevyplatí. Pokud je pračka stará deset patnáct let, prý to nemá smysl, protože jednak by oprava mohla stát víc než nový produkt a jednak by to po opravě byl pořád starý přístroj. Ve srovnání s ním mívají ty nové nižší spotřebu energie; pokud je řeč právě o pračce, bývají úspornější i ve spotřebě vody. Mají takového opravy smysl?

Asi to záleží i na druhu závady. Pokud je pračka stará patnáct let, možná se už vyplatí koupit si jinou. Ale pokud máme novější a něco se na ní pokazilo – řekněme ucpaný filtr nebo ucpaný odtok odpadu – je to určitě lepší opravit než kupovat novou.

Mistr odborného výcviku Ondřej Palivec nemá pochybnosti: dobří opraváři domácích spotřebičů jsou na trhu potřební. | Video: Milan Holakovský

Co z dnešních domácích spotřebičů se vlastně dá opravit?

Prakticky všechno. Od pračky přes pračkosušičky, mikrovlnky, často opravujeme domácí pekárny, kávovary… Spousta věcí.

Dokážou si vaši absolventi poradit i se zařízením, které nikdy neviděli?

Existuje spousta manuálů přímo od výrobců spotřebičů. Myslím si tedy, že určitě ano.

Elektroopravny a elektroservisy zatím spíš mizí než by se objevovaly nové. Mnohé servisy ukončily činnost, existovaly „bastlírny“, kam si pánové chodili „hrát“ po práci a poskytovali tyto služby – a to se také mnohde vytratilo. Víte, kolik je v Praze takových servisů, kam by vaši absolventi mohli nastoupit?

Přesné číslo netuším – nicméně naši žáci v rámci třetího ročníku docházejí do tří vybraných servisů.

Různě po Praze?

Ano, různě.

Co musí opravář umět? Znát, vědět, dokázat změřit, zvládnout sehnat… Jak se vlastně ty opravy dělají?

Žák by měl znát obsazení přístroje, co všechno se v něm nachází podle instruktážního manuálu – a měl by umět změřit základní veličiny elektroniky čili proud, odpor, napětí. Samozřejmě musí být manuálně zručný, aby spotřebič dokázal rozebrat – a pamatovat si, jak je obsazen. Aby věděl, co spotřebič obsahuje, co vyndal, co zase montuje a podobně.

Domníváte se, že pokud se někdo jako opravář trénuje na nějaké značce, dokáže samostatně opravovat spotřebiče obdobného typu – nebo bude opět potřebovat manuál?

Většina spotřebičů má stejné komponenty, takže jakmile se člověk naučí jednu pračku, základní věci zvládne opravit sám. Záleží na tom, co daný výrobce přidává. Některé pračky už jsou modernější, dají se propojit s telefonem, takže tam budou nějaké přijímače; jiné jsou bez těchto funkcí.

close Soutěž učilišť v opravách domácích spotřebičů v rámci projektu Naučíme vás to opravit, kterou hostilo Centrum odborné přípravy a Gymnázium, Poděbradská ve Vysočanech. Na snímku domácí reprezentanti Matěj a Michal. info Zdroj: Deník/Milan Holakovský zoom_in Soutěž učilišť v opravách domácích spotřebičů v rámci projektu Naučíme vás to opravit, kterou hostilo Centrum odborné přípravy a Gymnázium, Poděbradská ve Vysočanech. Na snímku domácí reprezentanti Matěj a Michal.

Jestliže jsme zmínil, co někteří výrobci přidávají, někdy se hovoří také o součásti nazývané ošklivým slovem, které se trochu vznešeněji pojmenovává jako „kazítko“. Výrobci prý pomocí některých komponentů, nebo třeba i záměrným uspořádáním součástek chtějí dosáhnout toho, že se zařízení po čase používání porouchá – a přimět spotřebitele, aby si koupili nový produkt (čímž firmy mají zajištěný odbyt). Setkáváte se s takovýmito prvky v rozebíraných spotřebičích?

U výrobců, se kterými spolupracujeme, si nemyslím, že by k něčemu takovému docházelo. My se zabýváme opravou spotřebičů nikoli proto, abychom je kazili, něco tam ubírali nebo přidávali. Snažíme se žáky naučit, jak s nimi poctivě pracovat.

Pokud s vašimi zkušenostmi srovnáte takzvaně značkové a neznačkové výrobky, je mezi těmi značkami a no-namem velký rozdíl?

Když se podíváme na vzhled, některé originální a neoriginální výrobky jsou velmi podobné. Někdy i stejné. U originálních výrobců ale mají různé funkce, které neoriginály neumějí. Takže: rozdíl se poznat dá, ale až při zkoumání těch funkcí u moderních věcí.

Dá se přiblížit, na opravy jakých přístrojů se u vás žáci připravují? Jak se to vlastně učí?

Snažíme se je specializovat na všechny spotřebiče, které máme dostupné: pračky, pračkosušičky, sušičky, kávovary, domácí pekárny. Začínáme tím, že s nimi nejdřív projdeme manuál, řekneme, jak se co dělá – a následně v rámci praxe to s nimi rozebíráme a dáváme dohromady. Tak se to vlastně nejlépe naučí. Tím, že jsme jim po ruce, se naučí, jakým způsobem postupovat.

Vyhlášení výsledků soutěže učilišť v opravách domácích spotřebičů v rámci projektu Naučíme vás to opravit. | Video: Milan Holakovský

Dá se typově říci, který z těch přístrojů je nejsložitější?

Asi se to říci nedá. Každý spotřebič je v něčem jednodušší a něčem komplikovanější. Podle zpětné vazby ale víme, že žákům nejsou příjemné kávovary.

Proč?

Je to prý z toho důvodu, že je dost věcí na tak malém prostoru.

Já si říkal: příliš mnoho šroubků a titěrné součástky…

Ano, je to tak.