„Překvapilo mě, že to okno, ze kterého byl vystrčen, je níž, než jsem si myslel, že bude,“ řekl Deníku školák Martin, který vše velmi pilně fotil – s tím, že má ve škole s učitelkou domluvenou projektovou práci. „Jen referát,“ upřesnila maminka, která ho doprovázela a pomáhala s fotografováním i natáčením videí. „To okno není v nejvyšším podlaží, ale v patře pod ním,“ obhlížel Martin z nádvoří.

Památky na Masaryka? Jen pár

Černínský palác přivítal návštěvníky v rámci programu festivalu Open House, který nabídl víkend otevřených budov s možností zavítat v Praze do více než stovky jindy nepřístupných objektů. Konkrétně Černínský palác si přišlo prohlédnout 3144 lidí, kteří největší zájem projevovali právě o Jana Masaryka. Okukovali třeba klavír, o mladším synovi prezidenta Tomáše G. Masaryka je známo, že byl nadšeným a zdatným pianistou. A zůstali překvapeni, že v samotném ministerském bytě se památek „Masarykem dotýkaných“, tedy předmětů, které osobně používal, dochovalo jen minimum.

Pánská koupelna v ministerském bytě v Černínském paláci: poslední místo, kde byl Jan Masaryk živý | Video: Milan Holakovský

V soukromých prostorách jde vlastně jen o americké rádio, které mu věnovala jeho choť Frances Craneová (manželství však vydrželo jen krátce) a jeden obraz. Dále je v jedné z místností, kde se konají úřední jednání, vystavena kazeta se soubojovými pistolemi z Masarykovy sbírky. A to je vše. Třeba ani psací stůl nebo postel nejsou originály. Pořízeny byly později, aby znázorňovaly, jak asi vypadalo uspořádání prostor v době Masarykova pobytu. Část vybavení pak představují novodobé repliky, vyrobené podle zachovaných původních návrhů.

V souvislosti s ministrem Masarykem se však návštěvníci nedozvěděli odpověď na zásadní a dosud jasně nezodpovězenou otázku: zda byl, či nebyl zavražděn. V sídle diplomacie zazněla diplomatická odpověď: dnes se spíš kloníme k tomu, že mu k tragickému pádu z okna někdo pomohl. Tomu by mohl nasvědčovat mimo jiné fakt, že si před smrtí v posteli napsal koncept projevu na následující den, což by napovídalo, že sebevraždu bezprostředně neplánoval, jakkoli o ní často mluvil. To zase uvádějí svědectví pamětníků.

Hovoří se však také o údajných plánech tehdy jednašedesátiletého ministra na odchod z republiky se záměrem oženit se s tehdy čtyřiačtyřicetiletou americkou publicistkou Marcií Davenportovou. Cigarety nalezené v popelníku pak naznačují, že ještě uprostřed noci se mohl setkat s nějakými sovětskými zástupci, přičemž zůstává nejasné, nakolik to z jeho strany bylo dobrovolné. V té souvislosti se objevují spekulace, že mohl být kýmsi z okna vyhozen - nebo se třeba stala nehoda, když se z bytu snažil utéct oknem a po římse.

Mohly se nicméně uplatnit i jiné vlivy: alkohol, duševní onemocnění, rodinné dispozice i nerozhodnost ve vypjatých situacích spojených s mimořádným tlakem z různých stran (a možná nyní ve vazbě na pochopení, jak váhavost syna legendárního T.G.M. může nahrávat komunistům nastupujícím k moci). To vše za současné ztráty opory v prezidentovi Edvardu Benešovi. I k takovým úvahám lze v Masarykově životopise najít oporu, aniž by to ovšem snižovalo jeho zásluhy, historický význam a hloubku jeho odkazu. Deník ale v sobotu zaznamenal i otázku, zda Masaryk na místo skonu nepřichází strašit. Tak ne: neděje se to.

Vojsko areál málem zničilo

Sobotní návštěvníci Černínského paláce získali i informace k fungování ministerstva a k tomu, kde se vedou jaká jednání. Vše má svůj význam, dokonce i rozmístění sedaček včetně jejich natočení. Stejně jako rozdělení delegací do různých místností v různých etapách vývoje rozhovorů. Poznávat však bylo možné i rozmanité salonky Černínského paláce a souvislosti jeho bohaté historie.

Místo tragického pádu Jana Masaryka z okna pánské koupelny (je částečně otevřené) ministerského bytu v Černínském paláci v roce 1948 | Video: Milan Holakovský

Raně barokní palác nechal v druhé polovině 17. století vybudovat hrabě Humprecht Jan Czernin z Chudenic, snažící se při vytváření vskutku monumentálního reprezentativního sídla u Pražského hradu uplatnit podněty, které načerpal během pobytu v Benátkách. Zemřel v roce 1682, aniž se dočkal úplného dokončení velkoryse koncipovaného komplexu. Jeho základ sice už stál od roku 1673, kdy už se zakladatel mohl těšit procházením hrubé stavby, ale stále pokračovalo dokončování jednotlivých místností a výzdoby v některých částech paláce. Ten svému účelu začínal sloužit po etapách.

Palác pak byl různě přestavován a vylepšován, ať už v závislosti na vývoji vkusu šlechtických majitelů, nebo v důsledku nápravy škod způsobených válečnými událostmi. Jeho lesk pohasl koncem 18. století, kdy Czerninové přesídlili do Vídně. Využití pak byla rozmanitá: od špitálu a útočiště pro chudinu přes továrnu na karty až po skladiště chmele. Kolem přelomu 18. a 19. století se zdálo blýskat na lepší časy, kdy zde působila obrazárna Společnosti vlasteneckých přítel umění (předchůdkyně dnešní Národní galerie). V roce 1851 ale přišel zásadní zlom: objekt koupila armáda.

Přestavba na kasárna jezdeckého pluku přinesla zásadní proměnu. Potřebu dostatečné ubytovací kapacity vyřešilo přebudování tří podlaží objektu na čtyři patra a zmizela i původní podoba zahrady, když jednak bylo třeba někam odklízet vybouraný materiál, jednak pro nový účel vybudovat nejen cvičiště, ale také stáje, ošetřovny pro koně, kovárnu a vozové kolny.

Jan Masaryk na archivních záběrech

Po vniku Československé republiky v roce 1918 bylo rozhodnuto rekonstruovat objekt s přilehlým areálem pro potřeby ministerstva zahraničních věcí – a to s návratem k někdejší šlechtické nádheře. Rekonstrukce podle návrhu architekta Pavla Janáka přinesla v letech 1924–1934 návrat k původnímu stavu i vybudování pohledově skryté administrativní přístavby pro administrativní využití. Od té doby palác slouží potřebám „zamini“ do současnosti – s přestávkou v období německé okupace, kdy si jej představitelé nacistů vybrali jako sídlo úřadu říšského protektora pro Čechy a Moravu.

Historické umění i moderní sklo

Ministr Jan Lipavský (Piráti), který v sobotu přivítal návštěvníky na čele fronty, upozornil nejen na honosné interiéry i jednací salonky, ve kterých se psala historie Československa i samostatné České republiky, ale také na množství uměleckých děl, jimž svou hodnotou vévodí tapisérie z přelomu 17. a 18. století. „Ministerstvo zahraničí je nejen sídlem české diplomacie, ale také místem, kde se potkává umění a historie,“ zdůraznil. Upozornil tím také na historický nábytek, cenné sochy, gobelíny – ale i moderní lustry a umělecké sklo.

Zatímco Černínský palác si bylo možné prohlédnout výjimečně, do jeho zahrady, upravené ve stylu anglického parku, lze zavítat častěji. Až do října je pro veřejnost volně otevřená o víkendech, a to vždy od 10 do 17 hodin – se vstupem samostatným vchodem naproti Loretě.