Tak lze shrnout otázku, s níž se na obyvatele metropole čerstvě obrací 1. náměstek primátora Zdeněk Hřib (Piráti). Prostřednictvím twitterové platformy X sonduje, jaký by byl zájem o dotace na pořízení nákladního elektrokola, kdyby je magistrát začal nabízet.

Jestliže pojem cargo kolo zní našim uším nezvykle, Hřib radí poučit se na západ od pohraničních hor naší republiky. V moderních západních metropolích jsou cargo kola hojně využívaným dopravním prostředkem, připomíná. Za sebe zvedá ruku pro. „Šetří místo v ulicích i životní prostředí,“ vidí dvě zásadní výhody.

Připomíná současně, že nejde jen o nějakou debatu pro debatu. „Praha má možnost získat peníze z Evropské unie na podporu soukromníků i podnikatelů, kteří by si nákladní elektrické kolo chtěli pořídit,“ upozornil Hřib s tím, že výše příspěvku by se mohla vyšplhat až na sto tisíc korun.

Nyní se snaží prostřednictvím internetového dotazníku na adrese zjistit, jaký by byl zájem o příspěvky na bicykly nebo tricykly, které už opravdu něco uvezou. Podle ohlasu by se měli představitelé Prahy rozhodovat, co dál. „Zjišťujeme možnosti, jak takový program uskutečnit, pokud to bude dávat smysl,“ poznamenal Hřib.

Nesouhlas s dotacemi

První ohlasy na sociální síti přinášejí jak kladné ohlasy těch, kteří už tuto jezdeckou vymoženost vyzkoušeli, nebo nebo dokonce využívají pravidelně, tak i hlasy přesně opačné. Ať od těch, kteří si nedovedou představit využívání nákladních kol nebo i jejich jízdu (a parkování) v pražském provozu, tak těch, kteří jsou odpůrci jakýchkoli dotací. Nesouhlasné reakce se zdají převažovat.

Jednoznačně proti je například uživatel Tomas Roud. „Abyste někomu ty peníze mohli dát, museli jste je někomu jinému sebrat,“ vysvětluje odpor proti dotacím.

Obdobného mínění je i Doc. Dopravní Poradce, netající se přesvědčením, že „dotace jsou zlo“. „Je úplně jedno, že je to z peněz ukradených občanům jiných států; je to nesmyslné vyhazování peněz a křivení trhu. Kdo to využije, rád si to koupí, kdo ne, ať si to nekupuje,“ poznamenává.

Přitakává i Martin Vlášek: „Naši mě vychovali tak, že když něco chci, tak si na to mám vydělat a pak si to koupit jako normální slušnej člověk.“

Jiné argumenty „proti“ předkládá Jan Briza: „Návrat o sto let zpět. Tomu říkám pokrok.“ I Přemek Vihan nachází jen nevýhody: „Na cyklostezku velké, na silnici pomalé. Na kurýra bude pršet.“

Pavel Patera pak nápad komentuje se zjevnou nadsázkou a ironií. „Oukej. Vlastně mi dáte kolo na chalupu do sadu a na vožení odpadu. To není špatnej nápad,“ píše s tím, že sice je fakt, že ‚to zaplatili všichni‘ – ale budiž. „Kilo je kilo, je potřeba sklonit hlavu. Co na tom, že se na nemocný děti dělají sbírky, protože na léčbu nejsou peníze,“ poznamenává. V ještě větší nadsázce pak doplňuje, že by se mu těchto kol hodilo i víc: „Soused za rybníkem by si vzal taky. Včelař. Má dobrej med, tak mu jedno pustím. Mě to stát nic nebude – a budu za super Pražáka.“ Jiné využití nabízí diskutující Stanislav: pro pejskaře na převážení jejich chlupáčů.

Souhlas, ale i výhrady

Třeba Tomáši Noskovi se myšlenka zamlouvá. „Zájem bych rozhodně měl. Jsem knižní nakladatel – a čas od času musím knihy rozvážet. Momentálně tak činím na kole se závěsným vozíkem, ale občas musím jet nadvakrát. Ušetřilo by mi to čas i energii,“ míní.

Tento typ kol oceňuje i Kateřina Jochová. Tedy: líbí se jí – ale: „Moc ráda bych měla kargo kolo a vozila tím děti a jezdila na nákup. Byla jsem teď ve Švédsku – a tam je to úplně běžné. Vůbec se ale necítím bezpečně, abych s ním někde v okolí (Praha 3) vyrazila. Vlastně ani s obyčejným kolem…“

Ari a Pídě by sice zájem měla – tím to ale také končí. „Na ulici v Praze by mi ho do týdne ukradli (zmizelo mi i staré městské kolo) a v paneláku není kde ho parkovat. Dokud nebudou bezpečné cyklostezky a parkovací místa (teď mluvím třeba o Praze 4, nejen centru), stejně bych asi neměla kam ho využít,“ vysvětluje svůj postoj.

Možnost parkování pak chybí i uživateli yogaboy: „Před barákem a všude po Praze se denně válí desítky kol a koloběžek, že přes to nemůžu projít. … Parkující auta u chodníku jsou proti tomu nic.“

Nějaká zlatá střední cesta?

Uživatel Lukas pak přichází s řešením v podobě jakéhosi kompromisu. „Nešlo by za ty evropské peníze rozjet cargobike sharing?“ předkládá myšlenku sdílení nákladních kol. „Cargo kolo má velmi specifický use case a více než jiné by potřebovalo oddělenou cyklo infrastrukturu. Za sebe bych ho určitě nekoupil – bez ohledu na výši dotace,“ konstatoval – s tím, že by se ale hodila možnost si cargo kolo půjčit.

Do debaty přispěli i ti, kteří využití dotací vnímají jako ten nejhorší způsob podpory. „Kupříkladu Fanda Sirucek: „Nejvíc si z té dotace ukousnou prodejci, kteří na základě zvýšení poptávky upraví cenu o větší část až celou dotaci. To už ty peníze radši dejte do toho, aby ta cargokola měla kde parkovat. Drobní živnostníci to jistě ocení.“ Podnikající Viktor pak by však mezi nimi nebyl.

Využití nenachází: „Smysl mi to nedává žádný pro rodinu ani pro podnikání. Je to nepraktické (počasí, objem, nosnost) a nebezpečné. Nedá se v tom v klidu telefonovat a byl by to jen další krám k autu bez skutečného využití. Vyhozené peníze z daní.“

Našli se i diskutéři, kteří nají jasno: při snahách o zlepšení pražské dopravy je radno napřít pozornost zcela jiným směrem. Hned nabízejí konkrétní tipy. Postavit víc cyklostezek. Rozšiřovat parkoviště na okraji Prahy. Zavést pro širší centrum Prahy mýto. A dokonce: zařídit výrazné zdražení individuální automobilové dopravy v Praze: „Parking krát 10, pokuty krát 10“.