Na studii se podílely organizace Arnika, Re-set, Platforma pro sociální bydlení, Iniciativa nájemníků a nájemnic a Snesitelné bydlení v centru Prahy. Navazuje na publikaci na podobné téma z roku 2018. "Navzdory zavedeným politikám se krize bydlení prohloubila, a to zásadně, a Praha je dnes městem s nejvíce nedostupným bydlením v Evropě," řekl dnes editor publikace Václav Orcígr z Arniky.

Tvrzení autoři opírají o analýzu serveru Politico z konce loňského roku, podle které je v Praze na nákup bytu o 75 metrech čtverečních potřeba asi 25 ročních průměrných čistých příjmů. Podle spoluautorky dokumentu, analytičky Niny Fabšíkové, za posledních pět let cena bytů narostla o 50 procent a nájmy o 30 procent, zatímco nominální mzda se zvedla o 21 procent a reálné mzdy zohledňující inflaci dokonce o 15 procent klesly.

Až čtvrtina pražských domácností podle dokumentu dává na bydlení víc než 40 procent příjmů. Nejvíce podle ředitelky Platformy pro sociální bydlení Barbory Bírové krize dopadá na nejzranitelnější skupiny. V Praze je podle ní 160.000 lidí ohrožených ztrátou bydlení.

"Děti samotné představují téměř 40 procent ze všech osob v bytové nouzi v Praze," řekla. Dodala, že další velmi ohroženou skupinou jsou seniorské domácnosti.

Autoři analýzy se staví proti tvrzení, že pro zlepšení dostupnosti bydlení v české metropoli stačí pouze zlepšit podmínky pro soukromou výstavbu, čímž zpravidla argumentují developeři ve prospěch zjednodušení povolovacích procesů.

"Dominantní příběh o malé nabídce, která vyžaduje masivní deregulaci, je podle naší analýzy příliš zjednodušující," řekl Orcígr. Autoři studie argumentují například faktem, že nabídka bytů v poměru k počtu obyvatel je nyní v Praze stejná jako v roce 2011, ale ceny jsou dvojnásobné. Nabídka je tak podle studie pouze jedním z faktorů, které mají vliv na dostupnost bydlení.

Studie obsahuje doporučení pro politiky, jakým způsobem s krizí bydlení bojovat. Zahrnují například rozšíření městského bytového fondu, který nyní v metropoli s asi 31.000 byty tvoří zhruba pět procent bytů. Dále by město mělo být podle autorů ambicióznější při řešení takzvaných kontribucí, tedy příspěvků developerů samosprávám na budování infrastruktury. Ty mohou mít podle Orcígra i tu formu, že část bytů připadne městu.

Z dalších možných nástrojů studie zmiňuje například prověření možnosti regulace růstu cen nájemného, u které je možné se inspirovat v zahraničí. S ohledem na vliv spekulací na růst cen nemovitostí autoři navrhli zavést progresivní zdanění velkých vlastníků, zahraničních investorů a prázdných bytů.