„Veru, už nemám komu bych zavolal. Jsem na dně. Zatímco všichni řeší prezidentské volby, mě čeká první noc pod mostem,“ odzbrojil mě v prvních pár větách Kuba. Kluk z dětského domova.

Hned jsem si vzpomněla na titulek, který jsem tehdy použila u jeho příběhu: „Nikdy jsem si nemyslel, že se dostanu do dětského domova"…

Rakovina mu vzala maminku

Do dětského domova v Dolních Počernicích se Kuba dostal jako šestnáctiletý.

„Přišlo to nečekaně. Po úmrtí maminky a prudkém zhoršení vztahů s otcem, který se o nás se sestrou nedokázal postarat. Do té doby by mě nikdy nenapadlo, že já – z úplné rodiny – bych mohl skončit v dětském domově,“ řekl mi tehdy.

Podruhé v životě jsem ho viděla dva dny před Štědrým dnem v roce 2017. Kuba se mi ozval, že je jeho život jako na houpačce. Vzala jsem ho na oběd a dlouho jsme si povídali o tom, jak je pro něj – pro kluka z děcáku – složité uspět v životě.

Každý životní pád ho srazil na kolena. A pokaždé bylo těžší a těžší se zvednout.

„Už se mi v hlavě honily myšlenky i na sebevraždu… Chtěl jsem to skončit,“ přiznává.

V první kole se styděl volit

Nevzdal to. Ale jeho životní cesty se tak zašmodrchaly, že skončil jako bezdomovec s trvalým pobytem na letňanské radnici.

A přestože první den voleb jezdil, kvůli velké zimě, autobusem až do večerních hodin i v Letňanech, volit v prvním kole nešel.

„Samozřejmě bych rád volil. Chtěl bych, aby to vyhrál Petr Pavel. Je mi sympatický. Má jasné cíle a vize. Věřím, že by byl skvělý prezident. Ale copak bych se mohl vydat do volební místnosti? V okopaných botách, otrhané péřové bundě, která mi praská ve švech a s malým kufrem, mým dosavadním životem na kolečkách? To bych se musel propadnout hanbou…“

Nemocná štítná žláza

Kuba nikdy po odchodu z dětského domova neplýtval penězi. Vždy si vystačil s málem. A když mu bylo v životě nejhůře a potřeboval akutně peníze, daroval krevní plazmu.

„Jenže už mám za sebou přes sedmdesát odběrů, takže to také nejde dělat pořád. Navíc mám nemocnou štítnou žlázu. Za pár měsíců jsem nabral 16 kilo, přitom už skoro nejím. Teplé jídlo jsem neměl ani nepamatuji… Ta tam je moje drobná postava. Teď jsem skoro metráček.“

34 korun. A po šesti dnech přes dvacet tisíc

Hned první den prezidentských voleb jsem na sociálních sítích sepsala Kubův příběh. A prosbu o finanční příspěvek. Před výzvou měl Kuba v kapse 34 korun. Po necelém týdnu mu na účtu přistálo 20 300 korun.

Koupil si teplý čaj, teplé jídlo, nové oblečení, našel si ubytování a práci. Dočasný azyl, ze kterého vyjíždí rozvážet potraviny, našel v Milovicích u Nymburku.

A v druhém kole prezidentských voleb i jeho hlas přispěl k vítězství Petra Pavla…

Nejkrásnější věc? Probudit se v čisté posteli

„Za poslední měsíc jsem si uvědomil dost věcí. Například to, že je v pořádku přiznat si, že už nezbývají síly. I přes hrdost a ego je v pořádku poprosit o pomoc,“ popisuje Kuba, který je vděčný za každou korunu, která mu dorazila na účet.

„Pomohli mi lidé, od kterých bych to vůbec nečekal. Lidé, kteří mě neznali. A naopak lidé, kterým jsem do té doby železně věřil, mě odkopli, vykašlali se na mě.“

Kuba také pochopil, jak málo mu stačí ke štěstí. „Je tak úžasné probouzet se v čisté posteli! Tak nádherné dát si horkou sprchu! Nemrznu, netrpím, konečně dobře spím. Mám práci a čisté oblečení. Dostal jsem od života druhou šanci… Já už tu káru dotlačím na správnou cestu!“