Naše putování proti proudu času začalo u Staroměstského orloje. Zde jsme se přenesli o pár století zpět, abychom si připomněli stavitele orloje mistra Mikuláše. Pařížskou ulicí jsme se dostali po chvíli ke Staronové synagoze, kde na nás čekal kvíz o šém Golema.

Máme kámen mudrců!

Za každou správnou odpověď jsme dostávali indicie, ze kterých jsme pak správně vyvodili, že tajenkou má být Johannes Kepler, k jehož muzeu v Domě u Francouzské koruny jsme také došli. Řadu tajemných alchymistických míst jsme uzavřeli ve Faustově domě na Karlově náměstí.

Z historické exkurze jsme se rázem přenesli do botanické zahrady Na Slupi, kde byl pro nás ukryt kámen mudrců. Rozděleni do dvou skupinek jsme ho začali hledat. Procházeli jsme mezi záhony plných voňavých květin, proplétali jsme se mezi stromy, ale stále nic.
Došli jsme až do horní části zahrady, kde byl slepenec představující hledaný kámen mudrců. Pod ním jsme našli pamětní měděné mince, které jsme pak využili v chemické laboratoři k dalším pokusům.

Naše alchymistické bádání jsme zakončili v laboratoři plné baněk, křivulí a destilační aparatury.

Do tajů chemie nás zavedl Pavel Teplý z přírodovědecké fakulty UK, který nám předvedl zlatý déšť, hoření střelného prachu a bengálského ohně. Sami jsme si pak z měděné mince, kterou jsme našli pod kamenem mudrců, vyrobili pomocí zinku „stříbrnou minci“. Tu jsme následně zahřívali nad plamenem tak dlouho, až vznikla na první pohled zlatá (ve skutečnosti však mosazná) pamětní mince.

Běh času byl však neúprosný, a tak jsme se chtě nechtě museli po třech hodinách plné alchymie znovu vrátit do 21. století. V botanické zahradě však kámen mudrců zůstal i nadále. A jestli jsme našli ten opravdový, se možná dozvíme za pár desítek let.

VERONIKA VALENTOVÁ