Takzvaný sociální pohřeb vypravují radnice nebožtíkům, kterým ho nikdo do čtyř dnů od úmrtí nezačne zařizovat a jejichž příbuzné se nepodaří dohledat. „Zákon však již obcím nenařizuje mít hrob, kam by se ostatky ukládaly, či zajišťovat jakékoli obřady. Tuto praxi jsme v Praze 7 změnili. Každý si zaslouží důstojné místo posledního odpočinku,“ vysvětlil postup radnice starosta sedmičky Jan Čižinský.

Sedmá městská část si pronajala hrobové místo na hřbitově ve Strojnické ulici. Loni tam pohřbila urny jedenácti nebožtíků, nyní mělo poslední rozloučení dalších deset zesnulých. Obřad vykonal farář Římskokatolické farnosti u kostela sv. Antonína Pavel Semela.

Slušně, dle místních zvyklostí, velí zákon

Podobný postup není mezi radnicemi v metropoli obvyklý. Většina jich postupuje striktně dle zákona. Prováděcí předpis jim velí zajistit pohřeb slušným způsobem podle místních zvyklostí. „Převážnou většinu tvoří pohřbení zpopelněním včetně uložení urny do hrobky nebo schránky na veřejném pohřebišti. Jedná se pohřbení dle místních zvyklostí, neboť pohřbení zpopelněním je nejčetnějším způsobem pohřbení,“ popsal mluvčí čtvrté městské části Jiří Bigas. Tělo se ukládá do hrobu například v případě, že není známa totožnost zemřelého. Dále pokud to bylo jeho výslovné přání, nebo mu náboženské vyznání nedovoluje kremaci.

Rok se čeká, zda si pro urnu někdo přijde

Stejná praxe funguje napříč ostatními městskými částmi. „Naše městská část má dohodu s pohřebním ústavem na pohřeb žehem, urny zůstávají v pohřebním ústavu,“ sdělila Alena Jůzová z radnice Prahy 12. Ve třetí městské části to funguje podobně. Pokud si během jednoho roku nikdo urnu z ústavu nevyzvedne, je podle mluvčí Michaely Luňáčkové uložena do společného hrobu na Olšanských hřbitovech.
Jednotlivé radnice platí za sociální pohřby od desetitisíců po několik set tisíc ročně. Náklady jim poté proplácí stát.