Potvrdil to Tomáš Jetmar z Centra aplikovaného výzkumu MATCA Fyzikálního ústavu Akademie věd ČR. Ten na setkání věnovaném digitalizaci českých výrobců, jež ve středu 1. března uspořádalo v Dolních Břežanech vědecko-průmyslové sdružení Brain4Industry, představil spolupráci s Českou zbrojovkou.

Kdo by takto chtěl postupovat, potřeboval by přesný model zbraně. Pak by aditivní technologii, jak se 3D tisk označuje, zneužít mohl – byť asi ne s valným úspěchem, protože tato metoda má určitý limit přesnosti. Zrovna u zbraní je to mimořádně důležité. Jednu nebo dvě rány by ale nelegálně vytištěná zbraň vydržela, míní Jetmar.

„Ve chvíli, kdy budete mít k dispozici kompletní model, jste schopni udělat kopii jakéhokoli produktu – ať už polymerní, plastovou, nebo kovovou,“ připomněl Jetmar. Teoreticky tak prý stačí dostat se k modelu něčeho zakázaného – a 3D tisk lze využít „pro vlastní účely“. Občas přitom lze zaslechnout, že „šablona“ pro tisk pistole je či byla dostupná na internetu.

Pažba na míru podle otisku ruky

V Praze působící centrum MATCA se digitálnímu tisku komponentů střelných zbraní věnuje ve spolupráci z Českou zbrojovkou. Je až neuvěřitelné, k jakému posunu zde došlo za posledních pět let. Možná za čtyři roky.

Obzvlášť se metoda využívá ke zrychlení a zlevnění přípravy prototypů a součástí určených k testování, přičemž v profesionálním měřítku se již komponenty připravené 3D tiskem vyrovnají mechanickým vlastnostem dílů z tradičních materiálů. Dokonce nabízejí větší tvarovou různorodost oproti slévání či obrábění.

Tuto technologii lze využívat i při výrobě malých sérií zbraní, což se postupně rozšiřuje. Velké možnosti se také rýsují třeba u individuálních úprav pro konkrétní zákazníky. Je tak možno vyrobit třeba pistoli, která přesně padne do ruky: s pažbou uzpůsobenou přesně podle otisku ruky držitele.

Technologie 3D tisku však podle Jiřího Kalouse z České zbrojovky pomáhá i při samotné výrobě tradičními metodami: vznikají tak montážní přípravky.

Ušetřit peníze, ale také planetu

Setkání věnované digitalizaci výrobců v dolnobřežanském centru laserového výzkumu ELI Beamlines, přineslo rozmanité podněty. Například Zdeňko Pivovarči a Jan Žalský ze společnosti Beneš a Lát, což je slévárna hliníku i zinku a lisovna plastů sídlící v Poříčanech, představili využití umělé inteligence při údržbě strojů.

Přínos? Za tři roky se tak podařilo ušetřit 1,2 milionu korun díky prodloužení životnosti dílů a lepšímu plánování oprav, ale i snížení zmetkovitosti. Stroje jsou osazeny senzory, které sledují jejich chod – a získané hodnoty elektronický systém automaticky porovnává s daty zaznamenanými v době, kdy stroje byly prokazatelně v pořádku a produkovaly bezvadné výrobky.

Jakákoli odchylka sledovaných parametrů znamená varování, na něž je třeba reagovat.

Jiný způsob využití technologie přiblížil například Martin Gášek z dolnobřežanské společnosti Cardam, a to výkladem o odlehčení litých držáků prvků pro dětská či workoutová hřiště firmy Kopman.

Počítačové přehodnocení rozložení jejich materiálu umožnilo při zachování stejných vlastností i vzhledu snížit hmotnost každého kusu z 1,83 kilogramu na 1,27 kilogramu, což mimo jiné vedlo ke zlevnění a zrychlení licího cyklu. Pro firmu stavící hřiště, která má sídlo v zahraničí, se pak jako stěžejní ukázalo výrazné snížení uhlíkových emisí – tedy fakt, že po úpravě je výroba držáků výrazně šetrnější k planetě.

Technologické centrum pro malé firmy

Jen pár kroků od ELI Bemlines se v Dolních Břežanech buduje nové inovační centrum. Vedle obecního úřadu vzniká stavba právě pro konsorcium Brain4Industry. Bude tam působit Digital Innovation Hub (DIH), jehož posláním je nabídnout malým a středním firmám přístup k pokročilým technologiím jako jsou 3D tisk, lasery nebo IT systémy pro sběr a analýzu velkého množství dat. Práce již výrazně pokročily: ve středu dělníci pracovali na střeše.